Southern Thule

sopka – Stratovolcano(es), United Kingdom, Antarctic-Scotia Volcanic Regions

Kde

United Kingdom, Antarctic-Scotia Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

1 075 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

1975

Poloha

-59,442°, -27,225°

Southern Thule (Jižní Thule) jsou tři neobydlené sopečné ostrovy – Bellingshausen, Cook a Thule – na jižním konci Jižních Sandwichových ostrovů v jižním Atlantiku. Jsou to vrcholy převážně ponořené sopky; mezi ostrovy se pod hladinou skrývají kaldery a na dvou z ostrovů byly pozorovány fumaroly – otvory, kterými unikají sopečné plyny. ^{[1, 3, 4]}

Jak vypadá

Tři ostrovy stojí v řadě od západu na východ. Podle anglické Wikipedie vyrůstají ze společné, většinou ponořené sopky, která je v hloubce 2 000 m asi 30 km široká a 63 km dlouhá. ^{[1, 3]}

Nejzápadnější ostrov Thule je asi 5,2 × 5,4 km velký a jeho vrchol uťala kaldera široká 1,5–2 km, vyplněná ledem. Nejvyšší je Cookův ostrov (6 × 3,5 km), který dosahuje 1 075 m, je skoro celý pod ledovcem a obklopený útesy. Nejmenší Bellingshausen (asi 1,2 × 1,7 km) je téměř bez ledu a na jižním svahu má rozsáhlé, dobře zachované lávové pole. ^{[1, 3]}

Mezi ostrovy Thule a Cook leží Douglasův průliv. Pod ním je podmořská kaldera velká 4,3 × 4,8 km, jejíž dno je podle Wikipedie 620 m pod hladinou. Další možná podmořská kaldera je východně od Cookova ostrova a jižně od Bellingshausenu. ^{[1, 3]}

Ostrovy jsou z různých hornin: Bellingshausen z čedičového andezitu, Cook od čediče po dacit a Thule z andezitu a dacitu. ^[1]

Erupce

V roce 1962 stoupala pára z vrcholového kráteru na ostrově Thule a na ledu tam i na Bellingshausenu ležel popel – podle geologa P. E. Bakera (1968) to ukazuje na možné erupce ve 20. století. ^[1]

Na jižním svahu Bellingshausenu vznikl mezi lety 1964 a 1986 malý výbuchový kráter. Katalog GVP ho vede jako erupci z roku 1975 (s nejistotou) se sopečným indexem VEI 1 opatřeným otazníkem. Anglická Wikipedie píše o několika kráterech vzniklých mezi lety 1964 a 1997. ^{[1, 3]}

Ve vrcholových kráterech Bellingshausenu a Thule byly pozorovány fumaroly, otvory s unikajícími horkými plyny. Na Cookově ostrově žádná erupce známá není. ^[3]

Co o něm dnes víme

Britští vědci Allen a Smellie v roce 2008 zveřejnili první podrobnou mapu dna kaldery v Douglasově průlivu. Na jejím dně je kupa usazenin, spojená se sesuvem svahu ostrova Thule, a nejméně tři kuželovité útvary, které mohou být stopou mladší sopečné činnosti uvnitř kaldery. ^[2]

Jak stará kaldera je, zůstává otevřené. Podle Allena a Smellieho vypadá tak čerstvě, že mohla vzniknout v posledních desetiletích nebo staletích; anglická Wikipedie uvádí, že může být stará jen několik tisíc let. ^{[2, 3]}

Měření teploty a slanosti vody ve stejném výzkumu nenašla žádné známky podmořských horkých pramenů. Při hladině ale leží vrstva méně slané vody, nejspíš z tajícího ledu na ostrovech; tání podle autorů může zesilovat i teplo ze sopky v kaldeře ostrova Thule. ^[2]

Historie

Vrcholy ostrovů spatřil v roce 1775 James Cook a nazval je Thule, protože to byla nejjižnější tehdy známá země. Že jde o tři ostrovy, zjistila až výprava vedená Bellingshausenem v roce 1819. ^[3]

Ostrovy patří k britskému zámořskému území Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy. Argentina tu v letech 1976–1982 udržovala vojenskou stanici Corbeta Uruguay; v roce 1982 byla stanice zničena při britské operaci Keyhole. Česká Wikipedie uvádí Southern Thule jako nejjižnější území světa, které patří nějakému státu. ^{[3, 4]}

Život

Na Bellingshausenu a Thule hnízdí tučňáci uzdičkoví a tučňáci žlutorohí, rackové, chaluhy a buřňáci. Kolem teplých fumarol na Bellingshausenu rostou mechy a játrovky, zatímco Cook a Thule jsou téměř bez rostlin. Ostrovy jsou součástí chráněné mořské oblasti. ^[3]

Fakta

Podmořská kaldera v Douglasově průlivu

4,3 × 4,8 km

Kaldera na ostrově Thule

1,5–2 km, vyplněná ledem

Objev

James Cook, 1775

Argentinská stanice Corbeta Uruguay

1976–1982

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

čedič, andezit, dacit

sopečné horniny seřazené podle rostoucího obsahu křemíku; čedičová láva teče snadno, dacitová je hustá a výbušnější

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 (slabé erupce) do 8 (největší známé erupce)

játrovky

drobné jednoduché rostliny příbuzné mechům

Zdroje

1. Southern Thule, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Allen, C. S., Smellie, J. L.: Volcanic features and the hydrological setting of Southern Thule, South Sandwich Islands. Antarctic Science 20(3) (2008), 301–308, doi:10.1017/S0954102008001156 (abstrakt), Antarctic Science (2008)
3. Southern Thule, Wikipedia
4. Jižní Thule, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.