Deception Island

sopka – Caldera, Antarctica, Antarctic-Scotia Volcanic Regions

Kde: Antarctica, Antarctic-Scotia Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 602 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1970
Poloha: -62,957°, -60,637°

Deception Island je prstencovitý ostrov u Antarktického poloostrova – vrchol činné sopky, jejíž střed se propadl a zaplavilo ho moře. Vznikl tak chráněný přírodní přístav, kde kdysi fungovala velrybářská stanice. Sopka naposledy vybuchla v letech 1967–1970 a zničila přitom dvě výzkumné základny. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Ostrov leží na jihozápadním konci souostroví Jižní Shetlandy a měří asi 14 km napříč. Uprostřed je kaldera – propadlina velká asi 8,5 × 10 km, kterou zaplavilo moře a vytvořilo záliv Port Foster, hluboký až 190 m. Dovnitř se lodě dostanou jen úzkým průlivem Neptunes Bellows, širokým asi 500 m. ^{[1, 2]}

Kolem zálivu stojí řada maarů – kráterů po výbuších, při nichž se magma setkalo s vodou. Jedním z největších je asi 1 km široký záliv Whalers Bay u vjezdu do přístavu. Nejvyšší bod ostrova má podle GVP 602 m; anglická Wikipedie uvádí pro nejvyšší horu Mount Pond 539 m. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Sopka vyrostla na ose Bransfieldova riftu – pásma, kde se mořské dno rozestupuje a vzniká nová kůra. Podél prstencových zlomů kolem kaldery je činných mnoho jícnů a podle GVP o nich máme zprávy už víc než 200 let. ^[1]

Kaldera vznikla mohutnou erupcí: když se vyprázdnil magmatický krb, zhroutila se horní část sopky a vznikla propadlina široká 8–10 km. Studie z roku 2018 ji podle usazenin ze čtyř jezer na poloostrově Byers (ostrov Livingston, asi 40 km severně) datovala na dobu asi před 3 980 lety; dřívější odhad byl asi 8 300 let. Sopka podle autorů vyvrhla 30–60 km³ materiálu, podobně jako Tambora v roce 1815, a šlo možná o největší známou erupci na antarktickém kontinentu v holocénu (posledních asi 11 700 let). Odpovídá stupni VEI asi 6. ^[3]

Při zhroucení kaldery nejspíš přišlo i silné zemětřesení, které zanechalo zvláštní vrstvu v usazeninách jezer na ostrově Livingston. Erupce podle autorů mohla výrazně ovlivnit podnebí i přírodu velké části jižní polární oblasti; jak velký ten vliv byl, ukážou až další výzkumy. ^[3]

Historie

Ostrov poprvé spatřili v lednu 1820 William Smith a Edward Bransfield. Od roku 1906 sloužil Whalers Bay velrybářům a v roce 1912 tu vznikla pozemní stanice Hektor; během letních sezón tu žilo i několik set velrybářů. Stanice ukončila provoz počátkem roku 1931. ^[2]

Na ostrově pak vznikly výzkumné základny: britská Station B (1944), argentinská Decepción (1948) a chilská Pedro Aguirre Cerda (1955). Dnes tu v létě fungují argentinská a španělská základna (Gabriel de Castilla, od roku 1990). Ostrov je také oblíbeným cílem turistických lodí; první sem připlula v lednu 1966. ^[2]

Erupce

Popel z erupcí Deception Island se za posledních 8 700 let ukládal v jezerech na Antarktickém poloostrově a okolních ostrovech, takže vědci mohou jeho dávné výbuchy datovat. Katalog GVP uvádí potvrzené erupce mimo jiné v letech 1800, 1827, 1842, 1871 a 1912; zatím poslední série přišla v letech 1967, 1969 a 1970. ^{[1, 2]}

Po erupci v prosinci 1967 musely ostrov opustit posádky britské, chilské i argentinské základny; argentinská od té doby funguje jen v létě. Britskou a chilskou základnu erupce z let 1967 a 1969 zničily. Popel z erupce v srpnu 1970 dopadl i na vzdálenější základny Bellingshausen a Arturo Prat. Katalog GVP všechny tři erupce hodnotí stupněm VEI 3. ^{[2, 1]}

Monitoring

Zemětřesení pod sopkou sledují vědci od roku 1986, nejprve jen asi tři měsíce v roce během antarktického léta. V roce 2008 přibyly tři trvalé seismické stanice – na Deception Island, na ostrově Livingston a v zátoce Cierva Cove na Antarktickém poloostrově. Od erupcí v letech 1967–1970 sopka nevybuchla, ale v letech 1992, 1999 a 2015 prošla obdobími neklidu se zvýšeným počtem zemětřesení. ^[4]

Podle disertace z Granadské univerzity (2022) začala aktivita pod ostrovem růst od roku 2011, nejspíš kvůli přísunu magmatu z hloubky, a vyvrcholila krizí v roce 2015 – možná šlo o „nepovedenou“ erupci, kdy magma nedosáhlo povrchu. Asi pět měsíců před krizí se objevil roj zemětřesení jihovýchodně od ostrova Livingston. Práce doporučuje vybudovat na ostrově trvalou síť seismometrů. ^[4]

Život

Na mysu Baily Head žije kolonie tučňáků uzdičkových, kterou BirdLife International odhadl na asi 100 000 párů. Jedenáct míst na ostrově a dvě oblasti dna v zálivu Port Foster jsou chráněné kvůli rostlinstvu a společenstvům živočichů na dně. ^[2]

Fakta

Vznik kaldery: asi před 3 980 lety, 30–60 km³ materiálu
Poslední erupce: 1967, 1969, 1970 (zničeny 2 základny)
Vjezd Neptunes Bellows: asi 500 m široký
Období neklidu: 1992, 1999, 2015
Tučňáci uzdičkoví na Baily Head: asi 100 000 párů

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
maar: plochý kráter po výbuchu, při kterém se stoupající magma setkalo s podzemní nebo mořskou vodou
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a trhá; tvoří se v něm zlomy a často i sopky
VEI: index vulkanické explozivity – stupnice síly výbuchů od 0 do 8; každý stupeň znamená asi desetkrát víc vyvrženého materiálu
roj zemětřesení: mnoho menších zemětřesení v krátké době na jednom místě, bez jednoho výrazně silnějšího otřesu
holocén: nejmladší geologické období, trvá od konce poslední doby ledové asi před 11 700 lety dodnes

Zdroje

Deception Island, Smithsonian Global Volcanism Program
Deception Island, Wikipedia
A large volcanic eruption shook Deception Island 3,980 years ago (shrnutí studie Antoniades, D. a kol.: The timing and widespread effects of the largest Holocene volcanic eruption in Antarctica. Scientific Reports 8, 2018, doi:10.1038/s41598-018-35460-x), ScienceDaily (podle tiskové zprávy CSIC) (2018)
Jiménez Morales, V.: Estudio sismológico de la actividad y la estructura del Volcán Isla Decepción (Antártida), mediante el análisis de datos continuos registrados en una estación sísmica permanente (2008–2015). Disertace, Universidad de Granada, 2022 (abstrakt), Universidad de Granada (2022)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.