Tristan da Cunha

sopka – Shield, United Kingdom, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: United Kingdom, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 2 060 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1962
Poloha: -37,092°, -12,280°

Tristan da Cunha je sopečný ostrov v jižním Atlantiku, asi 13 km široký, který celý tvoří jedna štítová sopka s vrcholem Queen Mary's Peak (asi 2 060 m). Žije na něm jen hrstka lidí v jediné osadě a právě vedle ní se v roce 1961 otevřel nový kráter – všichni obyvatelé museli ostrov na dva roky opustit. ^{[1, 5, 2]}

Jak vznikl

Ostrov leží asi 400 až 500 km východně od Středoatlantského hřbetu, podmořského pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky. Jeho sopky se ale nepřipisují hřbetu, nýbrž horké skvrně – místu, kde z hloubi zemského pláště dlouhodobě stoupá horký materiál. ^{[1, 5, 3]}

Podle studie z roku 2020 nemusí dnešní střed tohoto výstupu ležet přímo pod ostrovem Tristan, ale spíš západněji, poblíž sousedního ostrova Inaccessible. ^[3]

Jak vypadá

Ostrov je ze všech stran ohraničen vysokými útesy. Uprostřed se zvedá strmý vrcholový kužel Queen Mary's Peak s kráterem širokým asi 300 m, ve kterém leží malé jezero. Podle anglické Wikipedie má jezero tvar srdce a v zimě obvykle zamrzá. ^{[1, 6]}

Láva nevytékala jen z vrcholu. Na svazích je mnoho menších struskových kuželů, které vznikly z bočních průduchů; řadí se podél soustředných prstencových struktur i podél trhlin rozbíhajících se od středu ostrova. Na útesech po celém obvodu ostrova jsou dobře vidět roje paprsčitě uspořádaných žil ztuhlého magmatu (dajek). ^[1]

Erupce v roce 1961

V srpnu 1961 začali obyvatelé cítit místní otřesy, které během září sílily. Dne 10. října 1961 se těsně východně od osady Edinburgh of the Seven Seas začal tvořit lávový dóm – kupa husté lávy, která se hromadí nad průduchem. ^{[2, 1]}

Láva tekla na sever a východ od osady až do moře a podle zprávy kapitána lodi z 21. října téměř zakryla hlavní pláž. Zničila také místní konzervárnu, většina domů ale zůstala nepoškozená. Erupce skončila v březnu 1962; katalog GVP ji hodnotí stupněm VEI 2. ^{[2, 1]}

Starší erupce nikdo nezaznamenal. Katalog GVP uvádí ještě jednu, na jižním svahu kolem roku 1700 (s nejistotou asi 50 let), kterou vědci datovali podle vrstev sopečného popela. ^[1]

Evakuace ostrova

Když se dóm začal tvořit, opustilo všech 264 obyvatel ostrov na člunech a přeplulo na neobydlený ostrov Nightingale. Druhý den je vzala na palubu nizozemská loď Tjisadane a odvezla do Kapského Města, odkud pokračovali do Velké Británie. ^{[5, 2]}

V Anglii bydleli nejdřív v armádním táboře v hrabství Surrey a pak v bývalém leteckém táboře u Calshotu v hrabství Hampshire. Po erupci se většina z nich vrátila v roce 1963 – první skupina v dubnu, ostatní v listopadu. ^{[5, 2, 4]}

Edinburgh of the Seven Seas je dodnes jediná osada na ostrově. Na ostrov se dá dostat jen lodí, letiště tu není. ^[5]

Výprava Královské společnosti

Britská Královská společnost (Royal Society) vyslala na opuštěný ostrov dvanáctičlennou výpravu vedenou Ianem Gassem. Na ostrov dorazila 29. ledna 1962 a zůstala sedm týdnů; byli v ní geologové, botanik, zoolog, meteorolog i dva ostrované jako průvodci. ^[2]

Výprava zjistila, že činnost sopky slábne. Uvnitř druhotného lávového dómu, který v březnu praskl, naměřila teplotu hornin 890 °C. Jedovaté plyny se rozšířily až do vzdálenosti šesti mil (necelých 10 km) a otrávily velkou část rostlin, vítr je ale naštěstí odnášel směrem od vesnice. ^[2]

Co o něm dnes víme

V červenci 2004 ostrované znovu cítili zemětřesení. Od července do prosince 2004 se zaznamenalo přes 2 000 místních otřesů, nejsilnější o magnitudě kolem 4,8, a na pláže vyplavila čerstvá pemza (lehká, pórovitá sopečná hornina, která plave na vodě). Rozbor britské geologické služby BGS ukázal na podmořskou erupci 37 až 53 km jihojihovýchodně od ostrova, ne na samotném Tristanu. ^{[4, 3]}

Německý tým v letech 2012–2013 rozmístil kolem ostrova na 11 měsíců seismometry na mořském dně a zmapoval dno. Našel přitom asi 430 podmořských sopečných kuželů. Jako nejpravděpodobnější zdroj erupce z roku 2004 označil podmořskou horu Isolde, jejíž vrchol leží asi 300 m pod hladinou. Vzorky hornin ale tým neměl, takže stáří kuželů zůstává neznámé. ^[3]

Britská geologická služba BGS v roce 2008 spolufinancovala doktorský projekt o snižování sopečného rizika na ostrově. Projekt datoval starší erupce a ukázal, že sopka je mnohem mladší a její historie složitější, než se myslelo. Vypracované scénáře možných erupcí posloužily k místnímu i celostátnímu plánování. ^[4]

Fakta

Evakuovaní obyvatelé (1961): 264
Návrat obyvatel: 1963
Teplota v lávovém dómu (1962): 890 °C
Otřesy v roce 2004: přes 2 000, nejsilnější kolem M 4,8
Vrcholový kráter: asi 300 m, s jezerem

Slovníček

štítová sopka: široká sopka s mírnými svahy, kterou vybudovaly hlavně proudy řídké lávy
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky, i daleko od okrajů desek
Středoatlantský hřbet: podmořské pohoří uprostřed Atlantiku, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nové mořské dno
struskový kužel: menší kopec z kousků ztuhlé, pórovité lávy (strusky), které vyhodila erupce z jednoho průduchu
dajka (žíla): deska ztuhlého magmatu, která vyplnila puklinu v hornině, kudy magma stoupalo k povrchu
lávový dóm: kupa husté, vazké lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože neodteče daleko
VEI: index sopečné explozivity, stupnice síly erupcí od 0 (klidné vylévání lávy) do 8 (největší známé erupce)
pemza: velmi lehká, pórovitá sopečná hornina plná bublinek, často plave na vodě

Zdroje

Tristan da Cunha, Smithsonian Global Volcanism Program
Volcanic venture, The Royal Society (blog) (2021)
Geissler, W. H. a kol.: Seafloor evidence for pre-shield volcanism above the Tristan da Cunha mantle plume. Nature Communications 11 (2020), 4543, doi:10.1038/s41467-020-18361-4, Nature Communications (2020)
Volcanism on Tristan da Cunha, British Geological Survey
Tristan da Cunha, Wikipedia
Queen Mary's Peak, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.