Hierro

sopka – Shield, Spain, Northern Africa Volcanic Regions

Kde: Spain, Northern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 1 500 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2012
Poloha: 27,730°, -18,030°

El Hierro je nejzápadnější a nejjižnější z Kanárských ostrovů – tvoří ho mohutná štítová sopka. V letech 2011–2012 u jeho jižního pobřeží vybuchla podmořská sopka Tagoro; byla to první podmořská erupce, kterou vědci mohli sledovat od začátku do konce. ^{[1, 5, 4]}

Jak vypadá

Ostrov má trojúhelníkový tvar a rozlohu asi 269 km². Nejvyšší hora Malpaso měří 1 501 m. Tři výrazné hřbety, které se táhnou k severozápadu, severovýchodu a jihu, vznikly nad riftovými zónami – pásy, kudy magma nejčastěji proniká k povrchu. ^{[1, 6]}

Nápadná je obrovská stěna na severozápadě ostrova. Vznikla asi před 130 000 lety, když se tehdejší sopka El Golfo vlastní vahou zhroutila. Pod stěnou, vysokou až 1 500 m, leží nízká lávová plošina u zálivu El Golfo. Jeho šířku uvádí GVP jednou 12 km, jindy 14 km. Další tři velké podmořské sesuvy leží na jihozápad a jihovýchod od ostrova. ^[1]

Na povrchu ostrova jsou hlavně vodorovně uložené čtvrtohorní čedičové lávy a tufy (zpevněný sopečný popel). Na nich sedí množství mladých struskových kuželů a lávových proudů. Mladých sopečných průduchů je tu nejvíc ze všech Kanárských ostrovů. ^[1]

Erupce

Nekalibrované radiouhlíkové datování ukazuje erupce na ostrově přibližně v letech 950 a 550 př. n. l. Zprávy o erupcích z let 1677, 1692 a 1793 jsou nejisté; u té poslední se uvažuje o sopce Lomo Negro na severozápadním riftu. ^[1]

Dne 17. července 2011 začala pod ostrovem nezvyklá seismická aktivita. Do 25. srpna přístroje zaznamenaly přes 4 000 slabých zemětřesení. Dne 10. října 2011 v ranních hodinách se objevil vulkanický třes – nepřetržité chvění půdy, které vyvolává pohyb magmatu – a začala podmořská erupce asi 2 km jižně od vesnice La Restinga. ^{[2, 1]}

Na hladině se objevila světlá voda páchnoucí sírou a mrtvé ryby; výtrysky vody a plynu, přezdívané „jacuzzi“, dosahovaly 10–15 m nad hladinu. Asi 600 obyvatel La Restingy muselo začátkem listopadu 2011 už podruhé opustit domovy. Erupce skončila 5. března 2012. Nová sopka dostala v roce 2016 jméno Tagoro, podle slova původních obyvatel ostrovů. ^{[2, 1]}

Vrchol kuželu Tagoro se během erupce přibližoval hladině; v polovině dubna 2012 byl 86 m pod ní. V červnu 2012 se pod ostrovem znovu objevily roje zemětřesení a terén se rychle zvedal, v polovině září 2012 otřesů opět přibylo; další erupci ale katalog GVP neuvádí. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Na začátku erupce plavaly po moři tmavé sopečné bomby se světlým pórovitým jádrem, přezdívané „restingolity“. Studie z roku 2012 ukázala, že jádro není nové magma, ale kousky starých usazených hornin z vrstev, které tu ležely ještě před vznikem ostrova. Stoupající magma je zahřálo, částečně roztavilo a napěnilo. Podle autorů proto nálezy nesvědčí o tom, že by pod ostrovem číhalo výbušné magma bohaté na křemík. ^[3]

Sopka ovlivnila i moře. Podle studie španělských oceánografů z roku 2022 ubylo kvůli erupci v říjnu a listopadu 2011 v moři kyslíku na ploše asi 464 km², dvakrát větší než ostrov. Obsah kyslíku od hladiny do hloubky 250 m klesl až o 96 % a pH vody až na 5,2, což vyvolalo hromadný úhyn ryb u La Restingy. Velký mořský vír odnesl vodu se sopečnými látkami až 80 km daleko. ^[4]

V březnu 2012 už se změny vody omezovaly hlavně na okolí sopky do vzdálenosti asi 0,5 km, převážně u dna. ^[4]

Lidé kolem

Ostrov v roce 2023 obývalo 11 659 lidí; hlavní město Valverde má asi 5 100 obyvatel. Neklid před erupcí zachytily seismické stanice Kanárského vulkanologického institutu a Španělského národního geografického institutu (IGN); moře nad sopkou zkoumaly výzkumné lodě, mezi nimi Ramón Margalef a Cornide de Saavedra. ^{[6, 2]}

Fakta

Poslední erupce: Tagoro, 10. 10. 2011 – 5. 3. 2012 (podmořská)
Vrchol sopky Tagoro (duben 2012): 86 m pod hladinou
Sesuv El Golfo: asi před 130 000 lety
Moře bez kyslíku (2011): asi 464 km²

Slovníček

štítová sopka: široká sopka s mírnými svahy, kterou postavily hlavně proudy řídké čedičové lávy
riftová zóna: pás na sopce, podél kterého se země rozevírá a magma nejčastěji proniká k povrchu
tuf: hornina ze zpevněného sopečného popela
struskový kužel: malá sopka nasypaná z kousků pórovité lávy (strusky) vyvržených z průduchu
vulkanický třes: nepřetržité chvění půdy, které vzniká při pohybu magmatu nebo plynů pod zemí
pH: míra kyselosti vody; mořská voda má normálně kolem 8, nižší číslo znamená kyselejší

Zdroje

Hierro, Smithsonian Global Volcanism Program
2011–12 El Hierro eruption, Wikipedia
Troll, V. R., Klügel, A., Longpré, M.-A. a kol.: Floating stones off El Hierro, Canary Islands: xenoliths of pre-island sedimentary origin in the early products of the October 2011 eruption. Solid Earth 3 (2012), 97–110, doi:10.5194/se-3-97-2012, Solid Earth (2012)
Volcán Tagoro: cómo los volcanes pueden robarle el oxígeno al océano (Efe, o studii González-Vega a kol. ve Frontiers in Marine Science), elDiario.es / Canarias Ahora (2022)
El Hierro, Wikipedia
El Hierro, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.