La Palma

sopka – Stratovolcano(es), Spain, Northern Africa Volcanic Regions

Kde

Spain, Northern Africa Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

2 426 m

Tektonické prostředí

Intraplate / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

2021

Poloha

28,570°, -17,830°

La Palma je nejseverozápadnější z Kanárských ostrovů a celý je sopečného původu. Jeho jižní polovinu tvoří sopečný hřbet Cumbre Vieja, jedna z nejčinnějších sopek Kanárských ostrovů. V roce 2021 tu 85 dní trvala erupce Tajogaite – nejdelší a největší v zaznamenané historii ostrova –, která zničila kolem 3 000 budov. ^{[1, 2, 3, 5]}

Jak vznikl

Ostrov je asi 47 km dlouhý a má tvar klínu. Tvoří ho dvě velká sopečná centra. Starší severní je rozťaté strmou kalderou Caldera de Taburiente – jednou z několika obřích stěn, které vznikly, když se části sopečné stavby zřítily sesuvem k jihozápadu. ^[1]

Mladší jižní část tvoří Cumbre Vieja („Stará hora“) – asi 25 km dlouhý hřbet ve směru sever–jih, posetý desítkami kráterů a kuželů. Začala růst asi před 125 000 lety. Podle studie z roku 2024 tu proběhly všechny historické erupce ostrova. ^{[1, 4, 2]}

Kanárské ostrovy neleží na okraji litosférické desky – GVP je řadí k sopkám uprostřed desky (vnitrodeskovým) na oceánské kůře. Podle anglické Wikipedie leží La Palma na Africké desce. ^{[1, 4]}

Erupce

Erupce na La Palmě jsou zaznamenány od 15. století. Bývají jen mírně výbušné a hlavně z trhlin vytékají proudy lávy, které se ženou po strmých svazích do moře – tak tomu bylo v letech 1585, 1646, 1712, 1949, 1971 i 2021. Jižní cíp ostrova pokrývá rozsáhlé lávové pole z erupce v letech 1677–1678. ^[1]

Erupce v roce 1949 začala 24. června, na svátek svatého Jana, a proto se jí říká San Juan. Činné byly tři průduchy: Duraznero, Llano del Banco, odkud láva stekla až k moři u Puerto de Naos, a Hoyo Negro. Po silných otřesech začátkem července se otevřela asi 2,5 km dlouhá trhlina, podél níž se západní část hřbetu posunula asi o 1 m do strany a o 2 m níž k oceánu; podle anglické Wikipedie byla trhlina v roce 2009 stále vidět. ^{[4, 1]}

V roce 1971 vybuchl průduch Teneguía na samém jižním konci ostrova. Erupce trvala od konce října do poloviny listopadu. ^{[1, 2]}

Erupce Tajogaite 2021

Od 11. září 2021 začala pod ostrovem série zemětřesení, jejichž ohniska se posouvala na západ a k povrchu. Stanice GNSS přitom zaznamenaly pohyb povrchu o víc než 15 cm. Už 19. září se otevřela erupce v zalesněném svahu u obce Las Manchas – varovné příznaky tedy trvaly jen asi osm dní. ^{[2, 4]}

Lávové proudy rychle zasáhly obydlená místa a banánové plantáže, které tvoří skoro polovinu hospodářství ostrova. Na několika místech přetekly přes útesy do moře a ostrov zvětšily. Láva nakonec pokryla 1 219 hektarů, zničila asi 3 000 staveb a evakuovat se muselo asi 7 000 lidí. ^{[4, 3]}

Sopka se utišila 13. prosince 2021 a 25. prosince úřady erupci prohlásily za skončenou. Škody na budovách a infrastruktuře vláda odhadla na víc než 900 milionů eur. Podle zpráv agentur z prosince 2021 nikdo přímo erupcí nezahynul; studie z roku 2024 uvádí jednu oběť z nepřímých příčin. ^{[3, 2]}

Nový kužel dostal jméno Tajogaite – původní guančské (domorodé kanárské) jméno místa zvaného Montaña Rajada, „Rozpukaná hora“. Jméno bylo přijato v červenci 2022. ^[5]

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2024 spojila údaje z 27 stanic GNSS (přesné družicové určování polohy) a radarových snímků družic Sentinel-1. Ukázala, že magma stoupalo ze zásobníku hlubšího než 10 km zkroucenou trhlinou (dajkou), která se ohýbala k východu; její konečný tvar vznikl spojením dvou dajek v hloubce asi 3 km. ^[2]

Hřbet Cumbre Vieja je známý i kvůli hypotéze z let 1999–2001, že by se jeho západní polovina mohla při budoucí erupci zřítit do moře a vyvolat obří vlnu přes celý Atlantik. Pozdější studie to zpochybnily: výpočty z roku 2008 ukazují, že i nejhorší sesuv by způsobil vlny vysoké 10–188 m hlavně na samotných Kanárských ostrovech, ale cestou přes Atlantik by slábly a mimo okolí ostrovů by nedosáhly rozměrů megatsunami. ^[4]

Monitoring

Pohyby povrchu sopky měří stanice GNSS Kanárského vulkanologického institutu (INVOLCAN) a Národního geografického institutu Španělska (IGN). Při erupci 2021 platil krizový plán Kanárských ostrovů pro sopečná nebezpečí PEVOLCA; jeho vědecký výbor erupci průběžně hodnotil a mimo jiné zvýšil její stupeň VEI z 2 na 3. ^{[2, 5]}

V roce 1949 na ostrově ještě nebyly žádné seizmometry, takže o otřesech té doby víme jen z výpovědí očitých svědků a novin. ^[4]

Fakta

Erupce 2021

19. 9. – 13. 12. 2021, 85 dní

Plocha lávy 2021

1 219 ha

Evakuováno 2021

asi 7 000 lidí

Škody 2021

přes 900 milionů eur (odhad vlády)

Měření

stanice GNSS INVOLCAN a IGN

Slovníček

kaldera

velká kotlovitá propadlina vzniklá zhroucením nebo sesuvem části sopky

vnitrodesková sopka

sopka, která neleží na okraji litosférické desky, ale uprostřed ní

GNSS

družicové určování polohy (např. GPS); přesné stanice zachytí i pohyb země o milimetry

dajka

deskovitá žíla magmatu, která se protlačí puklinou v hornině k povrchu

Guančové

původní obyvatelé Kanárských ostrovů před příchodem Španělů

Zdroje

1. La Palma, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Przeor, M. a kol.: Geodetic imaging of magma ascent through a bent and twisted dike during the Tajogaite eruption of 2021 (La Palma, Canary Islands). Scientific Reports 14 (2024), 212, doi:10.1038/s41598-023-50982-9, Scientific Reports (2024)
3. Spain declares 3-month La Palma volcano eruption officially over, Al Jazeera (zpravodajské agentury) (2021)
4. Cumbre Vieja, Wikipedie (anglická)
5. 2021 Cumbre Vieja volcanic eruption, Wikipedie (anglická)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.