Agua de Pau

sopka – Stratovolcano, Portugal, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Portugal, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 947 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1564
Poloha: 37,770°, -25,470°

Água de Pau, často nazývaná sopka Fogo, je největší ze tří činných ústředních sopek na azorském ostrově São Miguel. Na vrcholu má kalderu s jezerem Lagoa do Fogo. Naposledy výbušně vybuchla v roce 1563 a dodnes se pod ní občas probouzí roje zemětřesení a zvedá se půda. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Sopka zabírá střed ostrova a její vrchol dosahuje 947 m. Na temeni má dvě do sebe vnořené kaldery – propadliny vzniklé při velkých erupcích. Vnější, asi 4 × 7 km, vznikla zhruba před 30 000–45 000 lety, vnitřní, asi 2,5 × 3 km, asi před 15 000 lety. ^[1]

Vnitřní kalderu částečně zaplňuje jezero Lagoa do Fogo („Ohňové jezero“). Stěny kaldery se nad hladinou zvedají až do výšky asi 370 m. Na severním a západním svahu stojí lávové dómy a na svazích jsou rozeseté malé struskové kužely, které sedí na trhlinách rozbíhajících se od vrcholu nebo obepínajících sopku v kruhu. ^{[1, 8]}

Sopku hluboko rozbrázdila eroze. Leží na křížení několika soustav zlomů a údolí na jejích svazích jejich směr často sledují. Severní svah navíc v příkopové propadlině Ribeira Grande výrazně poklesl. ^[2]

Jak vznikl

Azory leží na místě, kde se stýkají tři litosférické desky – severoamerická, euroasijská a africká (núbijská). Ostrov São Miguel sedí na rozhraní euroasijské a núbijské desky, které se od sebe pomalu vzdalují. Podle měření GPS se východně od sopky Fogo nachází pásmo, které pojme asi polovinu tohoto roztahování. ^{[5, 1]}

Nejstarší horniny sopky nad hladinou moře jsou starší než 200 000 let. Láva tu má široké rozpětí od čediče až po trachyt, světlou horninu, jejíž hustá láva bývá spojena s výbušnými erupcemi. ^[2]

Erupce

Za posledních 40 000 let vybuchla sopka Fogo několikrát velmi mohutně v takzvaných pliniovských erupcích, kdy sloup popela a pemzy vystoupá vysoko do atmosféry. K největším patří erupce Ribeira Chã (před 8 000–12 000 lety) a Fogo A (asi před 4 600 lety). Vrstva pemzy z Fogo A má objem asi 3 km³ a podle Wikipedie tvoří na ostrově zřetelnou vrstvu, podle níž se řadí ostatní uloženiny. ^{[2, 1, 7]}

Poslední erupce v kaldeře začala 28. června 1563 a byla výbušná. Čtyři dny po ní se na dolním severozápadním svahu otevřel průduch, ze kterého tekla čedičová láva. V únoru 1564 následoval ještě menší výbuch v kaldeře, při kterém se magma setkalo s vodou. ^{[2, 1, 8, 3]}

Podle práce z roku 2007 zahynuli po skončení erupce 1563 dva lidé, které u průduchu přemohl plyn – téměř jistě oxid uhličitý. Při erupci se u ústí údolí Praia na jižním pobřeží nahromadila delta z uloženin bahnotoků, na které se v posledních letech stavělo. ^[3]

Zdroje se liší v tom, které erupce k sopce patří. Čedičová erupce z roku 1563 u Pico do Sapateiro a erupce z roku 1652 se podle novější práce řadí k sousední puklinové soustavě Picos. Anglická Wikipedie uvádí rok 1652 jako poslední erupci masivu Água de Pau, katalog GVP ji sem neřadí. ^{[6, 7, 1]}

Nebezpečí

Lidé na sopce jsou ohroženi nejen erupcemi, ale i zemětřeseními, sesuvy a sopečnými plyny. Nejhorší katastrofa přišla 22. října 1522: silné zemětřesení utrhlo na jižním svahu ve výšce asi 450 m masu suti, která zasypala a zničila město Vila Franca do Campo. Zemřelo asi 5 000 lidí. ^[3]

Okraj jezera Lagoa do Fogo je vysoký jen několik metrů. Autoři práce z roku 2007 varují, že kdyby do jezera sjel velký sesuv, voda by mohla okraj protrhnout a údolím Praia by se valila ničivá povodeň. ^[3]

Na severním svahu v obci Ribeira Seca se v letech 1998–1999 objevila místa, kde teplota dosahovala až 50 °C a naměřilo se až 13,5 % oxidu uhličitého. Čtyři domy musely být vyklizeny. Podle autorů už koncentrace nad 15 % často způsobí udušení. ^[3]

Lidé kolem

Podle sčítání z roku 2001 žilo v oblasti sopky Fogo asi 45 000 lidí. Asi 22 000 z nich bydlelo na jižním svahu do 8 km od středu jezera Lagoa do Fogo a přes 15 000 na severním svahu. ^[3]

Sopečné teplo lidem i slouží. Na severozápadním svahu vyvěrají horké prameny, například Caldeira Velha a Caldeiras da Ribeira Grande, a na severním svahu stojí geotermální elektrárny. Podle práce z roku 2007 vyráběly přes 100 GWh elektřiny ročně, asi 35 % spotřeby ostrova. ^{[1, 7, 3]}

Co o něm dnes víme

Sopka se v posledních desetiletích opakovaně neklidně probouzí. V roce 2005 zaznamenaly seismografy mezi květnem a prosincem přes 46 000 zemětřesení; nejsilnější, o magnitudě 4,1 a 4,3, přišla 20. a 21. září 2005 a spustila stovky sesuvů. Další silný roj zemětřesení proběhl v letech 2011–2012. ^{[3, 5]}

Studie z roku 2022 vyhodnotila opakovaná měření GPS na 52 bodech ve střední části ostrova z let 2004–2016. Půda se zvedala v letech 2004–2006 a 2011–2013 a v letech 2013–2016 zase klesala. Zdroje tohoto pohybu leží asi 3,2–3,7 km hluboko u východního a severovýchodního okraje kaldery. ^[4]

Zvednutí v letech 2004–2006 asi 3 km severovýchodně od kaldery, po kterém půda už neklesla, autoři vysvětlují tím, že se pod povrch vtlačilo nové těleso magmatu. Pohyby v letech 2011–2016 mohly způsobit změny v magmatickém krbu pod sopkou nebo v horkých podzemních vodách – to zatím zůstává otevřenou otázkou. ^[4]

Monitoring

Sopky Azor sleduje středisko CIVISA (Centro de Informação e Vigilância Sismovulcânica dos Açores). Na sopce Fogo se měří zemětřesení (od roku 2003 kromě stálé sítě i 14 přenosnými stanicemi), pohyby půdy pomocí GPS a únik oxidu uhličitého z půdy a fumarol. ^{[5, 4, 3]}

Fakta

Jiný název: sopka Fogo
Pliniovská erupce Fogo A: asi před 4 600 lety, asi 3 km³ pemzy
Sesuv po zemětřesení 1522: asi 5 000 obětí ve Vila Franca do Campo
Roj zemětřesení 2005: přes 46 000 otřesů (květen–prosinec)
Observatoř: CIVISA

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
lávový dóm: kupa z velmi husté lávy, která se nerozteče a hromadí se nad průduchem
struskový kužel: malá sopka nakupená z kousků napěněné, rychle ztuhlé lávy (strusky)
trachyt: světlá sopečná hornina bohatá na sodík a draslík; její láva je hustá a erupce bývají výbušné
pliniovská erupce: velmi silná výbušná erupce, při které sloup popela a pemzy vystoupá desítky kilometrů vysoko (podle Plinia mladšího, který popsal erupci Vesuvu roku 79)
pemza: lehká, pórovitá sopečná hornina z napěněného magmatu
magmatický krb: prostor v zemské kůře, kde se hromadí roztavená hornina (magma)
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
příkopová propadlina: pruh zemské kůry, který poklesl mezi dvěma zlomy
magnituda: číslo vyjadřující sílu zemětřesení podle energie, kterou uvolní
bahnotok: rychlý proud bahna a úlomků hornin, který se valí po svahu nebo údolím

Zdroje

Agua de Pau, Smithsonian Global Volcanism Program
Wallenstein, N., Duncan, A., Guest, J., Almeida, M. H.: Eruptive history of Fogo Volcano, São Miguel, Azores. Geological Society, London, Memoirs 44 (2015), 105–123, doi:10.1144/M44.8 (abstrakt), Geological Society, London (2015)
Wallenstein, N., Duncan, A., Chester, D., Marques, R.: Fogo Volcano (São Miguel, Azores): a hazardous edifice. Géomorphologie 13/3 (2007), 259–270, doi:10.4000/geomorphologie.2853, Géomorphologie : relief, processus, environnement (2007)
D'Araújo, J., Sigmundsson, F., Ferreira, T. a kol.: Multiple inflation and deflation events from 2004 to 2016 at Fogo (Água de Pau) volcano, São Miguel, Azores. Journal of Volcanology and Geothermal Research 432 (2022), 107694, doi:10.1016/j.jvolgeores.2022.107694 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2022)
Okada, J., Araújo, J., Bonforte, A., Guglielmino, F., Lorenzo, M., Ferreira, T.: Tectonic and volcanic deformation at the Azores Triple Junction, observed by continuous and campaign GPS analysis (abstrakt SSS32-04), Japan Geoscience Union Meeting 2016 (2016)
Ferreira, T., Gomes, A., Gaspar, J. L., Guest, J.: Distribution and significance of basaltic eruptive centres: São Miguel, Azores. Geological Society, London, Memoirs 44 (2015), 135–146, doi:10.1144/M44.10 (abstrakt), Geological Society, London (2015)
Água de Pau Massif, Wikipedia
Água de Pau, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.