Sete Cidades

sopka – Stratovolcano, Portugal, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Portugal, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 842 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1880
Poloha: 37,865°, -25,785°

Sete Cidades je sopka na západním konci ostrova São Miguel na Azorách. Vrchol tvoří asi 5 km široká kaldera s jezery Lagoa Azul a Lagoa Verde. Patří k nejčinnějším sopkám souostroví – jen za posledních 5 000 let tu došlo k sedmnácti výbušným erupcím uvnitř kaldery. ^{[1, 2, 4]}

Jak vznikl

GVP řadí Sete Cidades k Terceirskému riftu – pásmu, kde se oceánská kůra roztahuje a praská. Podél jednoho ze zlomů tohoto riftu probíhá na severozápadním svahu sopky propadlina Mosteiros. ^{[1, 2]}

Kaldera vznikla postupně, ve třech zhrouceních po velkých erupcích. Podle anglické Wikipedie proběhla asi před 35 700, 28 750 a 15 740 lety; GVP v popisku fotky uvádí zaokrouhleně 36 000, 29 000 a 16 000 let. Souhrn GVP přitom mluví o vzniku kaldery asi před 22 000 lety – údaje se tedy liší. ^{[2, 1]}

Jak vypadá

Kaldera je téměř kruhová, asi 6 × 5 km, se strmými stěnami. Na západě je hluboká asi 200 m, na východě až 500 m. Na jejím dně stojí šest holocenních pyroklastických kuželů v přibližném kruhu, lávové dómy a maary a mezi nimi jezera a vesnice Sete Cidades. ^{[1, 2]}

Dvě hlavní jezera se liší barvou: Lagoa Azul je modrá, Lagoa Verde zelená. Další jezero, Lagoa de Santiago, vyplňuje kráter jednoho z mladších kuželů. Celá sopka i okolí jsou chráněnou přírodní oblastí. ^{[4, 1]}

Od kaldery se k jihovýchodu táhne riftová zóna s řadou struskových kuželů. Na západním a severním svahu leží starší (pleistocenní) trachytové lávové dómy, lávové proudy a uloženiny pyroklastických proudů. ^{[2, 1]}

Erupce

Za posledních asi 5 000 let vychrlily kužely na dně kaldery zhruba tucet vrstev trachytové pemzy. Šlo o výbušné erupce, některé ovlivněné stykem magmatu s vodou (freatomagmatické). Některým z nich GVP přiřazuje index výbušnosti VEI 4. ^{[1, 2]}

Zdroje se rozcházejí v tom, kdy proběhla poslední erupce uvnitř kaldery, při níž vznikl kužel Caldeira Seca. Katalog GVP ji uvádí kolem roku 1444 jako pozorovanou erupci s VEI 4, anglická Wikipedie ji klade asi do roku 500. ^{[1, 2]}

Novější erupce byly menší a probíhaly hlavně na svazích nebo pod mořem u západního pobřeží – GVP uvádí podmořské erupce v letech 1638, 1682 a 1811 a erupci na západním svahu (Pico das Camarinhas) v roce 1713. ^[1]

Historie

Nejslavnější je podmořská erupce z června 1811 asi 2 km od mysu Ponta da Ferraria. Předcházela jí zemětřesení, která v obci Ginetes zničila domy. Z moře vyrostl ostrůvek, který podle Wikipedie dosáhl výšky 90–100 m. ^{[3, 1]}

Dne 4. července 1811 se na ostrůvek vylodil velitel britské lodi HMS Sabrina James Tillard, vztyčil britskou vlajku a nazval ho Sabrina. Nárok vyvolal diplomatický spor s Portugalskem, ten se ale brzy vyřešil sám: vlny ostrůvek do října 1811 rozebraly. Místo je dnes asi 75 m pod hladinou a stále z něj unikají plyny. ^[3]

Lidé kolem

Podle odhadu GVP žije do 30 km od sopky asi 100 000 lidí. Přímo na dně kaldery stojí vesnice Sete Cidades. ^{[1, 2]}

Nebezpečí

Výbušné erupce tu v minulosti zanechaly hlavně vrstvy spadlé pemzy; doklady pyroklastických proudů našli geologové podle anglické Wikipedie jen u tří nebo čtyř z nich. Anglická Wikipedie uvádí, že vyvýšená riftová zóna na jihovýchodě by mohla chránit Ponta Delgadu před většinou projevů erupce kromě pyroklastických proudů. ^{[1, 2]}

Fakta

Ostrov Sabrina: červen–říjen 1811, výška až 90–100 m
Erupce uvnitř kaldery: 17 za posledních 5 000 let
Hloubka kaldery: asi 200–500 m

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
holocén: nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a praská; magma tu snadno vystupuje k povrchu
pyroklastický kužel: sopečný kopec nasypaný z úlomků vyvržených při výbuchu (popel, pemza, struska)
maar: plochý kráter vyhloubený výbuchem, když se magma setká s podzemní vodou
lávový dóm: kupa husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct
trachyt: světlejší sopečná hornina bohatá na sodík a draslík; erupce trachytového magmatu bývají výbušné
pemza: velmi pórovitá lehká sopečná hornina, často plave na vodě
freatomagmatická erupce: výbuch, při kterém se magma setká s vodou a ta se prudce mění v páru
index sopečné výbušnosti (VEI): stupnice síly erupce od 0 (klidné vylévání lávy) do 8 (největší známé výbuchy)
pleistocén: starší čtvrtohory, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

Zdroje

Sete Cidades, Smithsonian Global Volcanism Program
Sete Cidades Massif, Wikipedia
Sabrina Island (Azores), Wikipedia
Sete Cidades, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.