Sao Jorge

sopka – Fissure vent, Portugal, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Portugal, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Fissure vent
Nadmořská výška: 1 053 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1902
Poloha: 38,650°, -28,080°

São Jorge je dlouhý a úzký ostrov uprostřed Azorských ostrovů, který vytvořily erupce z puklin táhnoucích se podél jeho hřbetu. Na souši naposledy vybuchl v roce 1808. V březnu 2022 ostrov zasáhly desetitisíce malých zemětřesení: magma vystoupalo pod povrch, ale k erupci nedošlo. ^{[1, 6, 4, 2]}

Jak vznikl

Ostrov je dlouhý asi 55 km, ale široký jen asi 6,5 km. Tvoří ho převážně čedič – tmavá hornina z řídké lávy. Vznikl puklinovými erupcemi, kdy láva vytéká z dlouhých trhlin v zemi, a ty začaly na východě ostrova. Na západních dvou třetinách ostrova jsou mladé lávové proudy podobné těm na sousedním ostrově Pico. ^[1]

Podle anglické Wikipedie se sopečná historie ostrova dělí na tři celky: komplex Topo (horniny staré asi 600 000 let), komplex Rosais a nejmladší komplex Manadas. Podél hlavního hřbetu stojí řada sopečných kuželů; nejvyšší vrchol Pico da Esperança měří 1 053 m. ^{[6, 1]}

Erupce

V roce 1580 vytékala láva ze tří míst nad jižním pobřežím ve střední části ostrova a proudy dotekly až do moře. Podle české i anglické Wikipedie tehdy zahynulo deset lidí. ^{[1, 7, 6]}

Dne 1. května 1808 začala série výbuchů z průduchů na jižní straně střední části hlavního hřbetu (hřbet Manadas). Jeden z průduchů vylil lávový proud, který doputoval až k jižnímu pobřeží. Erupce zničila mnoho domů a polí a podle Wikipedie připravila o život osm lidí. ^{[1, 6]}

Několikrát byly hlášeny i podmořské erupce z hřbetu na jihovýchod od ostrova, naposledy v roce 1902 asi 27 km od mysu Ponta do Topo. Další možná podmořská erupce v roce 1964 u západního pobřeží je jen pravděpodobná. Česká Wikipedie uvádí jako poslední erupci rok 1907, katalog GVP takovou erupci nezná. ^{[1, 7]}

Stáří starších erupcí bez písemných záznamů určili vědci radiouhlíkovým datováním (měřením radioaktivního uhlíku 14C). Katalog GVP podle jejich práce z roku 2003 uvádí erupce například kolem let 412, 1282, 1293, 1426 a 1483. ^[1]

Krize v roce 2022

Dne 19. března 2022 začal pod ostrovem roj zemětřesení v oblasti puklinového systému Manadas. Azorské centrum CIVISA zvýšilo sopečnou výstrahu na stupeň V4 (hrozba erupce) ze sedmistupňové škály V0–V6. Do 9. června 2022 zaznamenalo 37 411 otřesů, z nichž lidé pocítili 287. ^{[4, 5]}

Nejsilnější otřes do začátku dubna měl magnitudu 3,8 (29. března 2022). Dne 6. dubna CIVISA poprvé zachytila takzvaná vulkanotektonická (hybridní) zemětřesení, která naznačují pohyb magmatu v hloubce. Od dubna seizmicita slábla a 9. června 2022 CIVISA výstrahu snížila na V3; puklinový systém Manadas ale podle ní zůstal aktivní. ^{[5, 4]}

Měření polohy z družic (GNSS) a radarové snímky (InSAR) ukázaly, že se povrch během prvního dne krize, 19.–20. března, pohnul o víc než 5 cm a pohyb byl patrný i na sousedních ostrovech. Podle modelu z roku 2023 se pod ostrovem rozevřela žíla magmatu (dajka) až o 1,7 m v hloubce 4–6 km, a to bez jakýchkoli předchozích varovných signálů. ^[3]

Studie mezinárodního týmu publikovaná v roce 2026 v časopise Nature Communications dospěla k závěru, že magma vystoupalo z hloubky přes 20 km a zastavilo se asi 1,6 km pod povrchem. Stoupalo podél zlomové zóny Pico do Carvão téměř bez otřesů, většina zemětřesení přišla až potom. Událost se označuje za „nepovedenou erupci“. Podle hlavního autora tichý výstup magmatu ztěžoval předpověď, zda k erupci dojde. ^[2]

Lidé kolem

Na ostrově žije podle sčítání z roku 2021 asi 8 400 lidí. Většina sídel stojí na fajãs – plochých pobřežních výběžcích pod vysokými útesy, které podle české Wikipedie vytvořily lávové proudy stékající do moře; anglická Wikipedie je popisuje také jako nánosy sesutých hornin. Největším sídlem je Velas na západě. ^{[7, 6]}

Fakta

Poslední erupce na souši: 1808 (oběti: 8)
Erupce 1580: 10 obětí
Seizmická krize 2022: 37 411 otřesů od 19. 3. do 9. 6. 2022, výstraha až V4
Magma v roce 2022: zastavila se asi 1,6 km pod povrchem
Dohled: CIVISA (Azory)

Slovníček

puklinová erupce: erupce, při které láva vytéká z dlouhé trhliny v zemi místo z jednoho kráteru
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká a teče daleko
radiouhlíkové datování: určení stáří zbytků rostlin nebo živočichů podle toho, kolik v nich zbylo radioaktivního uhlíku 14C
vulkanotektonické zemětřesení: otřes způsobený lámáním horniny, když se pod zemí pohybuje magma
dajka: deskovitá žíla magmatu, která se prodere trhlinou v horninách a ztuhne v nich
GNSS a InSAR: měření velmi malých pohybů zemského povrchu: GNSS pomocí přijímačů družicových navigačních systémů, InSAR porovnáním radarových snímků z družic
fajã: plochá pobřežní plošina pod útesem na Azorech, vzniklá z lávy nebo sesutých hornin

Zdroje

Sao Jorge, Smithsonian Global Volcanism Program
Azores help us understand eruptions: fault both guides and halts volcanic unrest (o studii Hicks, González a kol., Nature Communications 2026), Instituto Superior de Engenharia de Lisboa (2026)
D'Araújo, J., Hooper, A., Lazecky, M., Sigmundsson, F., Ferreira, T., Silva, R., Gaspar, J., Marques, R.: Sudden shallow dyke intrusion at São Jorge Island (Azores) after 60 years of repose. EGU General Assembly 2023, EGU23-9104, doi:10.5194/egusphere-egu23-9104 (abstrakt), European Geosciences Union (2023)
CIVISA baixa nível de alerta na ilha de São Jorge (Lusa), DNOTICIAS.PT / Agência Lusa (2022)
Magma movement detected under São Jorge, Azores, The Watchers (2022)
São Jorge Island, Wikipedia
São Jorge, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.