Pico

sopka – Stratovolcano, Portugal, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Portugal, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 2 351 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1720
Poloha: 38,470°, -28,400°

Pico je pravidelný sopečný kužel na stejnojmenném ostrově v Azorách a s výškou 2 351 m nejvyšší hora Portugalska. Naposledy soptil v letech 1718 a 1720, kdy láva z trhlin na jeho úbočích doputovala až k moři. Sopka dnes spí, ale z vrcholu stále uniká teplá pára. ^{[1, 4, 5]}

Jak vypadá

Sopka zabírá západní konec ostrova Pico, který je dlouhý 46 km. Většinu ostrova tvoří starší protáhlá sopka s mnoha menšími kužely na úbočích. Pico je převážně z čediče (tmavé horniny, která vzniká z řídké lávy) a je to stratovulkán – kužel navršený z mnoha vrstev lávy a sopečného materiálu. ^[1]

Na vrcholu je kráter Pico Alto široký asi 500 m a hluboký kolem 30 m. Z jeho dna se zvedá malý strmý kužel Piquinho (portugalsky „malý vrchol“), vysoký asi 70 m, který tvoří skutečný vrchol hory. Podle anglické Wikipedie z něj trvale uniká vodní pára o teplotě 50–75 °C. ^{[1, 4]}

Hora je víc než dvakrát vyšší než kterýkoli jiný vrchol Azor. Česká Wikipedie ji označuje za nejvyšší horu celého Středoatlantského hřbetu. Od roku 1972 je chráněna jako přírodní rezervace. ^{[4, 5]}

Jak vznikl

Pico patří do sopečné oblasti podél takzvaného terceirského riftu (Azores–Terceira Rift). Stojí na oceánské kůře silné méně než 15 km, v pásmu, kde se kůra rozestupuje. ^[1]

Sopka je geologicky mladá. Podle anglické Wikipedie je mladší než asi 230 000 let a radiokarbonová data z jejích vrstev nepřesahují 6 000 let. Místa erupcí ovlivňují i zlomy: hlavní erupce, mimo jiné ta z roku 1718, vycházely z trhlin podél zlomů směru severoseverozápad–jihojihovýchod. ^[4]

Erupce

Všechny zaznamenané erupce se odehrály na úbočích nebo v trhlinovém pásmu na východě ostrova, ne ve vrcholovém kráteru. První popsaná začala v září 1562 v pásmu São Roque–Piedade (Planalto da Achada) a trvala až do roku 1564. Lávové proudy z ní dotekly až k severnímu pobřeží. ^[1]

V únoru 1718 se otevřely trhliny na severoseverozápadním i jihovýchodním úbočí sopky a láva stekla k severnímu i jižnímu pobřeží. Erupce trvala až do prosince. O dva roky později, v červenci 1720, se otevřela další trhlina na jihovýchodním úbočí a její láva opět dosáhla moře. GVP všem třem erupcím přiřazuje VEI 2, tedy menší výbušnost. ^[1]

Katalog GVP uvádí ještě nejistou podmořskou událost u severozápadního pobřeží v prosinci 1963. Že šlo o erupci, potvrzeno není. ^[1]

Monitoring

Sopky na Azorách sleduje centrum CIVISA (Centro de Informação e Vigilância Sismovulcânica dos Açores). Koncem září 2009 hlásila místní média, že z fumaroly na Piquinhu začal viditelně unikat plyn; podle CIVISA šlo o projev mimořádného počasí a žádné neobvyklé sopečné plyny se neuvolňovaly. ^{[4, 2]}

Dne 23. července 2026 zvýšila CIVISA stupeň výstrahy pro sopku Pico na V1 („sopečná soustava v metastabilní rovnováze“), protože od rána přibylo slabých zemětřesení na jejím jižním úbočí. Nejsilnější z nich mělo magnitudo 2,4 a epicentrum asi 4 km severovýchodně od obce São Caetano. Výstraha měla platit osm dní, pokud se situace nezmění; o erupci se nepsalo. ^[2]

Už v dubnu 2026 zvýšila CIVISA stupeň na V1 pro průliv mezi ostrovy Faial a Pico, kde od 1. dubna přibývalo slabých otřesů. Seskupovaly se podél linie severovýchod–jihozápad, do které spadá i podmořská sopečná soustava Cachorro, v hloubkách od asi 20 km téměř k povrchu. ^[3]

Zajímavosti

Ve vrcholové části hory ve výšce 2 225 m stojí od roku 1998 atmosférická observatoř PICO-NARE. Založila ji a provozuje Azorská univerzita s partnery, mimo jiné z amerických univerzit, a zkoumá, jak znečištění vzduchu ze Severní Ameriky a Evropy působí na ovzduší nad severním Atlantikem. ^[4]

Fakta

Vrcholový kužel Piquinho: asi 70 m vysoký, pára 50–75 °C
Přírodní rezervace: od roku 1972
Observatoř: CIVISA (Azory)
Výstraha V1: 23. července 2026 (zemětřesení na jižním úbočí)

Slovníček

stratovulkán: sopka ve tvaru kužele navršená z mnoha střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká a teče daleko
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a trhá; magma tu snadno vystupuje k povrchu
radiokarbonové datování: určování stáří podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C v pozůstatcích rostlin a živočichů
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 (klidné vylévání lávy) do 8 (největší známé výbuchy)

Zdroje

Pico, Smithsonian Global Volcanism Program
Alerta vulcânico no Pico sobe para V1 após incremento de sismicidade desde as 5h48 de quinta-feira, Observador (2026)
Elevado alerta vulcânico para V1 no canal Faial-Pico (Lusa), DNOTICIAS.PT (2026)
Mount Pico, Wikipedia
Ponta do Pico, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.