Fayal

sopka – Stratovolcano, Portugal, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde

Portugal, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 041 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

1958

Poloha

38,576°, -28,713°

Faial (starší psaní Fayal) je azorský ostrov uprostřed Atlantiku, který celý tvoří jedna velká sopka s kalderou na vrcholu. Proslavila ho erupce Capelinhos v letech 1957–1958: z moře u západního cípu vyrostl nový ostrov, přirostl k Faialu a zvětšil ho asi o 2,4 km². ^{[1, 3]}

Jak vznikl

Ze střední skupiny Azorských ostrovů leží Faial nejblíž ke Středoatlantskému hřbetu – podmořskému pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky. Sopky tu vyrůstají na tenké oceánské kůře v takzvané riftové zóně, pásu, kde se zemská kůra roztahuje a praská. ^[1]

Jádro ostrova tvoří velká vrstevnatá sopka (stratovulkán) z andezitových až trachytových hornin. Podle anglické Wikipedie začal centrální sopečný komplex vznikat asi před 410 000 lety. Na západ od něj se táhne poloostrov Capelo, řada struskových kuželů a lávových polí z puklin, který je nejmladší částí ostrova. ^{[1, 4, 5]}

Jak vypadá

Vrchol sopky uzavírá kaldera (propadlina) Caldeira, asi 2 km široká a 400 m hluboká, se strmými stěnami. Na jejím dně stojí malý sopečný kužel a tmavé jezírko. Nejvyšším bodem ostrova je Cabeço Gordo na okraji kaldery, vysoký asi 1 043 m (GVP uvádí pro sopku 1 041 m). ^{[1, 4]}

Kaldera nevznikla najednou. Začala se propadat při velké výbušné erupci asi před 1 000 lety, která podle anglické Wikipedie snížila sopku zhruba o 300 m. Mocné vrstvy pemzy, pyroklastických proudů a laharů z doby jejího vzniku dnes pokrývají celý ostrov. ^{[1, 4]}

Kaldera je od roku 1972 přírodní rezervací o rozloze asi 3 km². ^[4]

Erupce

Od dubna 1672 do února 1673 soptila puklina na západním svahu sopky (Cabeço do Fogo). Podle anglické Wikipedie po ní mnoho lidí odešlo do Brazílie a farnost Praia do Norte se na dlouhou dobu vylidnila. ^{[1, 5]}

27. září 1957 začala podmořská erupce kousek od západního cípu ostrova, u mysu Capelinhos. Po zhruba dvou týdnech vystoupil z moře ostrůvek asi 600 m široký, který ale do konce října zase zmizel v moři. Začátkem listopadu vyrostl druhý ostrov a už 12. listopadu se úzkou šíjí spojil s Faialem. ^{[3, 1]}

Do května 1958 šlo o takzvanou surtseyskou erupci: magma se v mělkém moři setkávalo s vodou a výbuchy vyhazovaly mračna páry a popela, sloupec jednou dosáhl až asi 1 450 m. V polovině května 1958 provázely erupci stovky zemětřesení a pak pokračovala klidnějšími strombolskými výbuchy, které vyhazovaly žhavé kusy lávy až do výšky asi 500 m. Erupce skončila 24. října 1958 a ostrov se o ni zvětšil asi o 2,4 km². ^{[3, 2]}

Lidé kolem

Při erupci Capelinhos nikdo nezahynul, ale zničeno bylo asi 300 domů a evakuovat se muselo asi 2 000 lidí. Ve farnosti Capelo ubylo obyvatel o polovinu. ^[3]

Spojené státy přijaly v září 1958 zvláštní zákon (Azorean Refugee Act), který podpořil i tehdejší senátor John F. Kennedy; povolil vystěhování 1 500 lidí, a to nejen z Faialu, ale i z dalších azorských ostrovů. Podle anglické Wikipedie nakonec do USA odešlo asi 4 000 obyvatel ostrova – údaje se tedy liší. ^{[3, 5]}

Portugalsko tehdy ovládala diktatura Estado Novo. Podle studie z roku 2010 režim sice pečlivě nechal zaznamenat a publikovat vědecké poznatky o erupci a shromáždil mnoho údajů o pomoci postiženým, nikdy ale nepodporoval odborné hodnocení své politiky. ^[2]

Ostrov ohrožují i zemětřesení. 9. července 1998 udeřilo severoseverovýchodně od Faialu zemětřesení o síle 5,6, při kterém zahynulo osm lidí a asi 1 700 jich přišlo o domov. Při sčítání v roce 2021 žilo na ostrově asi 14 300 lidí, nejvíc v přístavním městě Horta. ^[5]

Zajímavosti

Sopka Capelinhos patří od roku 2022 mezi prvních 100 míst geologického dědictví vyhlášených Mezinárodní unií geologických věd (IUGS). Mys Capelinhos je zároveň nejzápadnějším bodem ostrova. ^{[3, 5]}

Fakta

Erupce Capelinhos

27. 9. 1957 – 24. 10. 1958

Přírůstek pevniny

asi 2,4 km²

Zničené domy (1957–1958)

asi 300

Kaldera

asi 2 km široká, 400 m hluboká

Nejvyšší bod

Cabeço Gordo, asi 1 043 m

Zemětřesení 1998

M 5,6, 8 obětí

Slovníček

Středoatlantský hřbet

podmořské pohoří uprostřed Atlantiku, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nové mořské dno

riftová zóna

pás, kde se zemská kůra roztahuje a praská; puklinami vystupuje magma

stratovulkán

sopka navrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

pyroklastický proud

rychlá lavina horkého popela, kamenů a plynů, která se řítí po svahu sopky

lahar

proud bahna ze sopečného materiálu a vody, který teče po svahu nebo údolím

surtseyská erupce

výbušná erupce v mělkém moři, kde se magma setkává s vodou; jmenuje se podle islandského ostrova Surtsey

strombolská erupce

mírné, opakované výbuchy, které vyhazují kusy žhavé lávy do výšky desítek až stovek metrů

Zdroje

1. Fayal, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Coutinho, R., Chester, D.K., Wallenstein, N., Duncan, A. (2010): Responses to, and the short and long-term impacts of, the 1957/1958 Capelinhos volcanic eruption and associated earthquake activity on Faial, Azores. Journal of Volcanology and Geothermal Research 196(3–4), 265–280, doi:10.1016/j.jvolgeores.2010.08.003 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (záznam University of Bedfordshire) (2010)
3. Capelinhos, Wikipedia
4. Caldeira Volcano, Wikipedia
5. Faial Island, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.