Kolbeinsey Ridge

sopka – Fissure vent, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde

Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Fissure vent

Nadmořská výška

5 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

1755

Poloha

66,670°, -18,500°

Kolbeinseyský hřbet je část Středoatlantského hřbetu severně od Islandu, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky. Nad hladinu z něj vystupuje jen malinký, rychle mizející ostrůvek Kolbeinsey. Podle starých zpráv tu v roce 1372 proběhla podmořská erupce a na dně jsou horké prameny. ^{[1, 4, 2]}

Erupce

Podle starých zpráv vybuchla v roce 1372 podmořská sopka severozápadně od ostrova Grímsey. Islandský vulkanolog Sigurður Thorarinsson v roce 1965 umístil místo erupce zhruba na 66°40′ severní šířky. Novější práce z roku 2003 upozorňuje, že poloha je nejistá a mohla ležet mezi Kolbeinseyským hřbetem a podmořskou horou Hóll. ^[1]

Další hlášené podmořské erupce severně od Islandu jsou ještě nejistější: u erupce z roku 1755 se neví, kde přesně byla, a zprávy o erupcích z let 1783 a 1838 se ukázaly jako mylné. ^[1]

Sopečné sklo vylovené ze dna ukazuje, že tu pod mořem soptily sopky v pozdním pleistocénu, tedy v poslední době ledové, a to nejméně ještě před 11 800 radiouhlíkovými lety. ^[1]

Mizející ostrov Kolbeinsey

Kolbeinsey je jedinou částí tohoto úseku hřbetu, která vystupuje nad hladinu. Je to holý čedičový ostrůvek asi 105 km severně od pobřeží Islandu a nejsevernější bod země. Vznikl v pozdním pleistocénu nebo v holocénu. ^{[1, 4]}

Vlny ho rychle rozrušují. V roce 1616 byl dlouhý asi 700 m, v roce 1903 už jen asi poloviční a v roce 1985 podle GVP měřil 42 m na délku a 5 m na výšku. Podle údajů z roku 1994 měl zmizet kolem roku 2020; v dubnu 2021 však ještě byly při odlivu vidět dvě malé skaliska. ^{[1, 4, 5]}

Historie

Ostrůvek nese jméno po Kolbeinnu Sigmundarsonovi ze Skagafjörðuru, který tu podle ságy o lidech ze Svarfaðardaluru ze 14. století ztroskotal a zahynul i se svou posádkou. ^{[4, 5]}

Ostrov měl velký význam pro hranice na moři. Island od něj v roce 1975 počítal svou 200mílovou výhradní ekonomickou zónu, proti čemuž protestovalo Dánsko za Grónsko. V roce 1989 tu byla postavena betonová přistávací plocha pro vrtulníky. Spor vyřešila dohoda z roku 1997, podle níž připadlo 30 % sporného území Islandu a 70 % Grónsku; od té doby už ostrůvek pro hranice význam nemá. Přistávací plocha se podle zprávy z roku 2010 úplně rozpadla. ^[4]

Horké prameny na dně

Jižně od ostrova leží v hloubce asi 90–110 m pole hydrotermálních průduchů – míst, kde ze dna vytéká voda ohřátá magmatem. Objevily je ponory s ponorkou GEO v roce 1988 (a později s ponorkou JAGO v roce 1997); naměřená teplota dosáhla až 131 °C. ^{[2, 1]}

Studie z roku 1989 vypěstovala z horké vody z průduchů dosud nepopsané bakterie a archea – jednobuněčné mikroby – které rostou při teplotách asi 70 až 110 °C. Živočichové kolem průduchů jsou ale druhy běžné i jinde v severním Atlantiku; nejhojnější je jednotlivě žijící polyp z třídy polypovců (Hydrozoa) a dva druhy hub. ^[3]

Fakta

Podmořská erupce

1372 (poloha nejistá)

Ostrov Kolbeinsey 1616

asi 700 m dlouhý

Hydrotermální pole

objeveno 1988, až 131 °C

Slovníček

Středoatlantský hřbet

podmořské pohoří uprostřed Atlantiku, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vystupuje magma

pleistocén, holocén

starší čtvrtohory (doby ledové) a nejmladší období od konce poslední doby ledové asi před 11 700 lety

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, odkud vytéká voda ohřátá magmatem v hloubce

archea

jednobuněčné mikroorganismy podobné bakteriím, často žijící v extrémních podmínkách

výhradní ekonomická zóna

mořská oblast do 200 námořních mil od pobřeží, kde má stát výhradní právo na rybolov a nerostné suroviny

Zdroje

1. Kolbeinsey Ridge, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Beaulieu, S. E., Szafrański, K. M.: InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, verze 3.4 (záznam Kolbeinsey Field), PANGAEA (2020)
3. Fricke, H., Giere, O., Stetter, K. a kol.: Hydrothermal vent communities at the shallow subpolar Mid-Atlantic ridge. Marine Biology 102(3) (1989), 425–429, doi:10.1007/BF00428495 (abstrakt), Marine Biology (1989)
4. Kolbeinsey, Wikipedia
5. Kolbeinsey, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.