Tjornes Fracture Zone

sopka – Fissure vent, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Fissure vent
Nadmořská výška: -75 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1868
Poloha: 66,309°, -17,118°

Zlomové pásmo Tjörnes leží pod mořem u severního pobřeží Islandu a spojuje islandskou sopečnou zónu se Středoatlantským hřbetem dál na severu. Je to hlavně oblast častých zemětřesení; sopečná erupce tu byla zaznamenána jen jednou, na přelomu let 1867 a 1868. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Severně od Islandu běží po mořském dně Kolbeinseyský hřbet, část Středoatlantského hřbetu. Na souši na něj navazuje severní sopečná zóna Islandu. Obě části ale neleží v jedné přímce a pásmo Tjörnes je spojuje; GVP ho popisuje jako šikmý transformní zlom. ^[1]

Pásmo má tři hlavní větve, každou dlouhou zhruba 100 km: na severu Grímseyský šikmý rift, kde je i několik sopečných center, uprostřed zlom Húsavík–Flatey a na jihu takzvaný Dalvícký lineament. Na grímseyskou větev připadá asi 60 % zemětřesení, na zlom Húsavík–Flatey asi 38 % a na dalvickou jen 2 %. ^[2]

Erupce

Jediná známá erupce proběhla pod mořem od prosince 1867 do ledna 1868 v jihovýchodní části pásma, kousek severně od ostrůvků Mánáreyjar u severního pobřeží Islandu. Další podrobnosti katalog neuvádí a její síla (VEI) v něm není určena. ^[1]

Zemětřesení

Seismická síť Islandského meteorologického úřadu zachytí v pásmu Tjörnes od roku 1993 v průměru asi 4 000 zemětřesení ročně. Přestože je tu jen jedna seismická stanice, na ostrově Grímsey, síť zaznamená otřesy až do magnitudy −0,5 – tak slabé, že je člověk nikdy neucítí. ^[2]

Typické jsou zemětřesné roje: tisíce otřesů během dnů až týdnů bez jednoho jasně hlavního otřesu. Na grímseyské větvi i na zlomu Húsavík–Flatey přicházejí zhruba každé dva až tři roky. Při roji u Kópaskeru v březnu 2019 zaznamenali vědci asi 2 300 otřesů, nejsilnější měl magnitudu 4,2. ^[2]

Silný roj začal 19. června 2020 na moři severovýchodně od městečka Siglufjörður. Síť zachytila přes 2 500 otřesů; tři nejsilnější měly magnitudy 5,4, 5,6 a 5,8. Lidé je cítili po celém severním Islandu (několik hlášení přišlo i z okolí Reykjavíku), na strmých svazích blízko epicenter se sesouvala půda a padalo kamení, škody na majetku ale úřad nezjistil. Naposledy tu silný roj proběhl v letech 2012–2013, kdy byly naměřeny čtyři otřesy nad magnitudou 5. ^[3]

Fakta

Jediná známá erupce: prosinec 1867 – leden 1868, pod mořem u Mánáreyjar
Zemětřesení ročně: asi 4 000
Nejsilnější otřes roje 2020: magnituda 5,8 (21. 6. 2020)
Sleduje: Islandský meteorologický úřad (Veðurstofa Íslands)

Slovníček

Středoatlantský hřbet: podmořské pohoří uprostřed Atlantiku, kde se od sebe vzdalují desky zemské kůry a mezi nimi vzniká nová kůra
transformní zlom: zlom, podél kterého se dva kusy zemské kůry posouvají vedle sebe; spojuje posunuté úseky středooceánského hřbetu
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a trhá; často v něm vznikají sopky
zemětřesný roj: série mnoha zemětřesení v jednom místě během krátké doby, bez jednoho výrazně nejsilnějšího otřesu
magnituda: číslo vyjadřující sílu zemětřesení; o jeden stupeň vyšší magnituda znamená asi 32krát víc uvolněné energie
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8

Zdroje

Tjornes Fracture Zone, Smithsonian Global Volcanism Program
Jónsdóttir, K. a kol.: Recent seismic swarms in the Tjornes fracture zone, N-Iceland. EGU General Assembly 2020, EGU2020-19267 (abstrakt), European Geosciences Union (2020)
A strong earthquake swarm offshore North Iceland, Icelandic Meteorological Office (2020)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.