Krafla

sopka – Caldera, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 800 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1984
Poloha: 65,715°, -16,728°

Krafla je sopečná soustava na severu Islandu, nedaleko jezera Mývatn. Tvoří ji centrální sopka s kalderou a asi 100 km dlouhé pásmo puklin, ze kterých naposledy v letech 1975–1984 opakovaně vytékala láva. Pod Kraflou leží magma tak mělko, že na něj v roce 2009 narazil geotermální vrt. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Island leží na Středoatlantském hřbetu, kde se od sebe vzdalují severoamerická a euroasijská litosférická deska, a zároveň nad islandskou horkou skvrnou. Krafla patří do Severní sopečné zóny, jednoho z pásů, kudy se ostrov pomalu roztahuje. ^{[2, 1]}

Soustava se skládá z centrální sopky a roje puklin, který ji protíná od severu k jihu. Centrální sopka má kalderu velkou asi 7 × 9 km. Vznikla zhruba před 110 000 lety při výbuchu, po kterém zůstala vrstva svařeného ryolitového tufu. ^[1]

Jak vypadá

Kaldera Krafly není v krajině nijak výrazná; nejvyšší místo soustavy má podle Wikipedie 818 m. Kalderu protínají pukliny směřující od severu k jihu a nad ní se zvedá ryolitová lávová kopule Hlíðarfjall. V kráteru Víti, kde v roce 1724 začaly takzvané požáry u Mývatnu, je zelené jezírko. ^{[1, 2]}

K soustavě patří i tufové prstence Hverfjall a Lúdent východně od Mývatnu. Hverfjall vznikl při výbuchu, který GVP klade asi do 7. století př. n. l. a hodnotí stupněm 4 na stupnici VEI – nejsilnějším v celém seznamu erupcí Krafly. ^[1]

Dnešní jezero Mývatn hradí lávový proud Laxárhraun, který z Krafly vytekl asi před 2 000 lety. Když láva vtekla do jezera, voda pod ní se prudce měnila v páru a vzniklo množství malých kráterů bez vlastního přívodu magmatu, takzvané pseudokrátery. Jsou dnes typickou součástí krajiny kolem Mývatnu. ^[1]

Erupce

V posledních zhruba 2 800 letech prošla Krafla šesti obdobími, kdy se pukliny rozevíraly a z nich vytékala čedičová láva. Objemy vylité lávy se pohybovaly zhruba mezi 0,1 a 1 km³. ^[1]

V letech 1724–1729 proběhly takzvané požáry u Mývatnu. Otevřela se řada puklin a lávový proud zničil tři statky u vesnice Reykjahlíð; podle Wikipedie při tom nikdo nezahynul. ^{[2, 1]}

Takzvané požáry Krafly začaly 20. prosince 1975 malou erupcí severně od kráteru Leirhnjúkur a skončily v září 1984. Během nich proběhlo devět malých puklinových erupcí, které vylily asi 0,25 km³ lávy. Kromě erupcí se během nich zem patnáctkrát zvedla a zase poklesla. Rozbor zemětřesení z té doby ukázal, že v hloubce leží velký magmatický krb – podzemní zásobárna roztavené horniny. ^{[1, 2]}

Některé lávové fontány z této doby natočili francouzští vulkanologové Katia a Maurice Krafftovi. Záběry jsou ve filmu Fire of Love z roku 2022. ^[2]

Elektřina z podzemního tepla

Teplo Krafly využívá geotermální elektrárna, kterou provozuje islandská společnost Landsvirkjun. Do provozu šla 21. února 1978 a postupným rozšiřováním dosáhla výkonu 60 MW. V oblasti bylo vyvrtáno přes 40 vrtů pro těžbu páry, vracení vody do země i sledování. ^[3]

Elektrárna se ještě stavěla, když v prosinci 1975 začaly požáry Krafly; erupce začala nedaleko staveniště. Požáry podle Wikipedie přerušily i část geotermálních vrtných prací. ^{[3, 2]}

Co o něm dnes víme

V roce 2009 narazil první vrt islandského projektu hlubokého vrtání IDDP-1 v hloubce asi 2,1 km na roztavené ryolitové magma. ^[2]

Na tento objev navazuje mezinárodní projekt Krafla Magma Testbed. Chce u Krafly vybudovat první „magmatickou observatoř“ na světě a cíleně se provrtat až k magmatu – aby ho mohli vědci přímo zkoumat a aby se ověřilo, zda lze ve velké hloubce bezpečně získávat energii z velmi horkých zdrojů. Projekt podporuje islandská vláda a zapojil se do něj i provozovatel elektrárny Landsvirkjun. ^{[4, 2]}

Fakta

Požáry Krafly: 1975–1984, 9 erupcí, asi 0,25 km³ lávy
Požáry u Mývatnu: 1724–1729
Stáří kaldery: asi 110 000 let
Geotermální elektrárna: od 1978, 60 MW
Magma ve vrtu IDDP-1: 2009, hloubka asi 2,1 km

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky
roj puklin: pás mnoha souběžných trhlin v zemi, které se rozevírají, když se kůra roztahuje; z některých může vytékat láva
ryolit, ryolitový tuf: světlá sopečná hornina bohatá na křemík; tuf je hornina ze slepeného sopečného popela, svařený tuf vznikl z popela tak horkého, že se částice spekly
tufový prstenec: nízký široký kráter obklopený valem z popela, vzniká při výbuších, kdy se magma setká s vodou
pseudokráter: kráter bez vlastního přívodu magmatu; vznikne, když láva přeteče přes mokrou půdu nebo mělkou vodu a pára pod ní vybuchne
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8
geotermální elektrárna: elektrárna, která vyrábí elektřinu z páry a horké vody z hlubokých vrtů

Zdroje

Krafla, Smithsonian Global Volcanism Program
Krafla, Wikipedia
Krafla Geothermal Station, Landsvirkjun
Krafla Magma Testbed, Krafla Magma Testbed

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.