Askja

sopka – Stratovolcano, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde

Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 080 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

1961

Poloha

65,033°, -16,783°

Askja je velká sopka v pustém vnitrozemí Islandu, jejíž vrchol tvoří několik do sebe vnořených kalder. Erupce v roce 1875 patří k největším na Islandu za historické doby: popel zasypal statky na východě ostrova a přispěl k vlně vystěhovalectví. Od roku 2021 se dno kaldery znovu zvedá, a proto ji vědci bedlivě sledují. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Askja leží v pohoří Dyngjufjöll uprostřed islandské vysočiny. Islandské slovo „askja“ znamená krabice, ale také kaldera (velká propadlina po erupci). Vrcholovou část sopky protínají tři překrývající se kaldery; největší z nich je široká asi 8 km. ^{[1, 4]}

Nejmladší kaldera vznikla při erupci v roce 1875. Je široká asi 4,5 km a vyplňuje ji jezero Öskjuvatn. Podle Wikipedie má plochu asi 12 km², hloubku 220 m a je druhým nejhlubším jezerem Islandu. Většinu roku je zamrzlé. ^{[1, 4]}

Hned vedle leží menší kráter Víti. I on patřil k místům, kde se v roce 1875 soptilo. ^{[1, 4]}

K sopečnému systému Askji patří i dlouhý pruh trhlin v zemi (riftový roj) se zlomovým příkopem Sveinagjá a několik menších štítových sopek. GVP uvádí jeho délku asi 100 km, anglická Wikipedie 190 km. Rozcházejí se i údaje o výšce: GVP má 1 080 m, Wikipedie pro nejvyšší vrchol Dyngjufjöll 1 514–1 516 m. ^{[1, 4]}

Jak vznikl

Askja je takzvaná centrální sopka v islandské riftové zóně – v pásu, kde se zemská kůra roztahuje a praská. Proto k ní patří i dlouhé trhliny, ze kterých může vytékat láva daleko od samotné hory. ^{[1, 4]}

Askja chrlí hlavně čedičovou lávu. Občas ale vybuchne i ryolitové magma, které je bohaté na křemík a vybuchuje prudce. Taková velká ryolitová erupce proběhla asi před 10 000 lety a souvisí se vznikem hlavní kaldery. Podle GVP ale kaldera možná vznikla hlavně erupcemi pod ledovcem podél prstencové trhliny, a ne propadem. ^[1]

Erupce

Sopečný systém byl neklidný už od 1. ledna 1875. Hlavní výbuch začal 28. března: nejdřív asi 17 hodin trvající silná erupce, 29. března pak prudký výbuch ryolitového magmatu, při kterém se magma setkalo s vodou. Celá činnost skončila 17. října 1875. GVP jí přiřazuje index VEI 5. ^{[4, 1]}

Vrstva popela silnější než 1 cm pokryla asi 5 000 km². Jemný popel doletěl až do Norska, Švédska, Německa a Polska. Od února do října 1875 vylévaly čedičovou lávu i trhliny asi 60 km severně od sopky; GVP k místům erupce řadí i příkop Sveinagjá. ^{[4, 1]}

Ve 20. století vybuchla Askja několikrát menšími erupcemi, hlavně u jezera Öskjuvatn. Zatím poslední erupce trvala od 26. října do 5. prosince 1961. Na severním okraji kaldery z ní vytekl lávový proud Vikrahraun o objemu asi 0,1 km³. ^{[1, 4]}

Historie

Erupce z roku 1875 tvrdě dopadla na islandské venkovské hospodářství. Popel zničil pastviny, v roce 1876 bylo opuštěno nejméně 16 statků a ubylo ovcí i skotu. Pomoc s nákupem krmiva na zimu poslaly Británie, Dánsko a Norsko. ^[4]

Po katastrofě vzrostlo vystěhovalectví do Ameriky. Z nejpostiženějších oblastí odešlo až 10 % obyvatel. Celkově ale odešlo méně lidí než po pozdějších erupcích sopky Grímsvötn v 80. letech 19. století. ^[4]

V roce 1907 zmizeli na jezeře Öskjuvatn Walter von Knebel a Max Rudloff, když jezero zkoumali na loďce. Nikdy je nenašli. Po velkém sesuvu do jezera 21. července 2014 se začalo uvažovat, že je mohla zabít náhlá vlna, třeba až 30 m vysoká. ^[4]

Co o něm dnes víme

Askja patří k nejlépe měřeným sopkám Islandu. Výšku terénu tu vědci pravidelně zaměřují od roku 1966, satelitní radarová měření (InSAR) mají od roku 1992 a přesná měření polohy pomocí satelitů (GNSS) od roku 1993. Desítky let se přitom dno kaldery pomalu propadalo. ^[2]

V srpnu 2021 se začalo zvedat, zpočátku asi o 5 cm za měsíc. Islandský meteorologický úřad (IMO) proto 9. září 2021 zvýšil leteckou výstrahu ze zelené na žlutou. Do listopadu 2022 dosáhlo zvedání od srpna 2021 asi 40 cm. ^[4]

Od srpna 2023 se zvedání zpomalilo. IMO tehdy připomněl, že už dříve tu jedno období zvedání erupcí neskončilo, a podle geochemických měření z léta 2023 nebylo známo, že by magma stoupalo blíž k povrchu. ^[3]

Podle výzkumníků z Islandské univerzity a IMO (konference EGU 2026) se dno od června 2021 do prosince 2025 zvedlo celkem asi o 90 cm, v letech 2023–2025 nejvýš asi o 10 cm za rok, a tempo dál klesá. Starší modely kladou zdroj zvedání do hloubky asi 2,7–2,8 km. Opakovaným měřením tíže (gravimetrií) se snaží zjistit, jaký proces zvedání způsobuje. ^[2]

Zajímavosti

Pustá krajina kolem Askji posloužila NASA k výcviku astronautů programu Apollo v geologii. Pomník astronautům v městě Húsavík uvádí 32 astronautů, kteří se výcviku na Islandu zúčastnili. ^{[4, 5]}

Askja je velmi odlehlá. Terénní cesty k ní bývají otevřené jen od konce června do začátku října; od parkoviště je to ještě asi 2,5 km pěšky k jezerům Öskjuvatn a Víti. Do okruhu 30 km od sopky nikdo nežije. ^{[4, 1]}

Fakta

Největší historická erupce

1875, VEI 5

Jezero Öskjuvatn

asi 12 km², hloubka 220 m

Zvedání dna 2021–2025

asi 90 cm

Observatoř

Islandský meteorologický úřad (IMO)

Zmizelí badatelé

W. von Knebel a M. Rudloff, 1907

Slovníček

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se po vyprázdnění magmatického krbu zhroutí jeho strop

centrální sopka

na Islandu hlavní sopka sopečného systému, kde vybuchuje nejčastěji; k ní patří dlouhé trhliny v okolí

riftová zóna

pás, kde se zemská kůra roztahuje, protože se od sebe vzdalují dvě litosférické desky

čedič

tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká a teče daleko

ryolit

světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její magma je husté a vybuchuje prudce

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu

InSAR

měření pohybů zemského povrchu porovnáním radarových snímků z družic

GNSS

přesné určování polohy pomocí družic (např. GPS); umí zachytit pohyby o milimetry

Zdroje

1. Askja, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Sigurðardóttir, F. M., Sigmundsson, F., van Dalfsen, E., Drouin, V., Parks, M. M., Geirsson, H., Yang, Y., Ófeigsson, B. G.: Change in microgravity during an inflation episode at Askja Volcano, Iceland, 2023–2025. EGU General Assembly 2026, EGU26-17192 (abstrakt), European Geosciences Union / Copernicus (2026)
3. The uplift in Askja has slowed down (3. 10. 2023), Icelandic Meteorological Office (2023)
4. Askja, Wikipedia
5. Askja, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.