Grimsvotn

sopka – Caldera, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 1 719 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2011
Poloha: 64,416°, -17,316°

Grímsvötn je nejčastěji soptící sopka Islandu. Skrývá se pod ledovcem Vatnajökull, takže její erupce se musí nejdřív protavit ledem a teplo sopky pod ním udržuje jezero, které čas od času vyteče v podobě ledovcové povodně. K jejímu sopečnému systému patří i trhlina Laki, jejíž erupce v letech 1783–1784 způsobila na Islandu hladomor. ^{[1, 4, 7]}

Jak vypadá

Centrální sopka leží pod severozápadní částí rozlehlé ledové čepice Vatnajökull. Má kalderu o rozměrech asi 6 × 8 km, z níž nad led vyčnívá jen jižní okraj. ^{[1, 7]}

V kaldeře je jezero zakryté vrstvou ledu, podle GVP silnou asi 200 m; vědci, kteří led provrtali kvůli výzkumu mikrobů (článek z roku 2004), uvádějí asi 300 m. Teplo z podzemí led zespodu taví, takže jezero nikdy úplně nezamrzne. ^{[1, 6, 7]}

Ze sopky vybíhají dlouhé soustavy trhlin ve směru severovýchod–jihozápad. Nejznámější z nich je trhlina Laki (Skaftár) na jihozápadě. ^[1]

Laki 1783–1784

Roku 1783 se otevřela trhlina Laki dlouhá 27 km. Během sedmi měsíců z ní vyteklo asi 15 km³ čedičové lávy – podle GVP je to největší známý lávový proud v historii lidstva. Sama Grímsvötn soptila zároveň s Laki a pokračovala až do roku 1785. ^{[1, 7]}

Rozsáhlé škody na úrodě a ztráty dobytka vyvolaly těžký hladomor, při kterém zemřela asi pětina obyvatel Islandu. ^[1]

Erupce pod ledem

Katalog GVP uvádí u Grímsvötn 85 erupcí (některé nejisté); nejstarší je datována asi do roku 8230 př. n. l. Většina probíhá pod ledem: magma se setká s vodou z roztátého ledu a výbuchy ji trhají na jemný popel. Takovým erupcím se říká freatomagmatické. ^{[1, 7]}

V roce 1996 se otevřela trhlina Gjálp severně od kaldery. Několik týdnů po konci erupce přišla ledovcová povodeň, která odnesla úsek hlavní silnice přes písečnou pláň Skeiðarársandur. Silnice byla díky sledování předem uzavřena a nikdo nebyl zraněn. ^{[1, 7]}

Další erupce přišly v letech 1998 a 2004. Erupce 21.–25. května 2011 dosáhla podle GVP stupně VEI 4, stejně jako erupce v roce 1873. Podle Islandského meteorologického úřadu (IMO) začala 21. května kolem 17:30 světového času a ve 21:00 už sloupec popela sahal do výšky asi 20 km. ^{[1, 4]}

Popel z roku 2011 narušil leteckou dopravu nad severní Evropou; podle Wikipedie bylo 23.–25. května zrušeno asi 900 letů, mnohem méně než po erupci Eyjafjallajökullu v roce 2010. ^[7]

Ledovcové povodně

Teplo z podloží neustále taví led a hladina jezera v kaldeře stoupá. Když stoupne natolik, že nadzvedne ledovou hráz, voda vyteče pod ledovcem ven. Takové náhlé ledovcové povodni se islandsky říká jökulhlaup. ^[1]

Už v roce 1953 islandský geolog Sigurður Þórarinsson navrhl, že povodně a erupce spolu souvisejí. Erupce spuštěné povodní nastaly v letech 1922, 1934 a 2004. Od roku 2004 ale proběhlo dvanáct povodní, po kterých žádná erupce nenásledovala, a erupci v roce 2011 naopak povodeň nepředcházela. ^{[3, 2]}

Při povodni v lednu 2024 zasáhlo kalderu 11. ledna zemětřesení o magnitudě 4,3, nejsilnější od začátku měření v roce 1991. IMO proto zvýšil leteckou výstrahu na žlutou. Jezero tehdy obsahovalo asi 0,29 km³ vody, IMO čekal jen malou povodeň; do 23. ledna klesla hladina jezera zpět na úroveň před povodní a letecká výstraha se vrátila na zelenou. ^[2]

Co o něm dnes víme

Od erupce v roce 1996 je Grímsvötn v aktivním období. IMO v roce 2011 odhadoval, že může vybuchovat každé 2–7 let, v roce 2020 uváděl průměrně jednou za 5–10 let. Podle GVP i IMO (stav k lednu 2024) byla zatím poslední erupce v roce 2011. ^{[5, 3, 2, 1]}

V červnu 2020 naměřili vědci IMO v jihozápadním rohu kaldery vysoké koncentrace oxidu siřičitého – podle nich poprvé tak vysoké u islandské sopky, která právě nesoptila. To ukazovalo na magma v malé hloubce. Tlak v magmatickém krbu byl tehdy podobný jako před erupcí v roce 2011. ^[3]

Sopku hlídá IMO mimo jiné měřením zemětřesení, sopečných plynů a pohybů povrchu; svůj přístroj GPS tu má i Ústav věd o Zemi Islandské univerzity. Podle zprávy IMO z ledna 2024 byla seismická činnost v předchozích pěti měsících nad běžnou úrovní. ^{[3, 2]}

Život

V roce 2004 popsali vědci živé mikroorganismy v jezeře pod ledem Grímsvötn. Horkou vodou provrtali ledový příkrov a odebrali vodu i usazeniny ze sopečného popela. Voda měla teplotu bodu mrazu a byla sladká. ^[6]

V jezeře našli společenstvo mikrobů podobných známým chladnomilným bakteriím, které se lišilo od organismů ve vrtu i v ledu a sněhu nad jezerem. Pokusy ve tmě naznačily, že v jezeře žijí i mikroby, které si samy vyrábějí organické látky z rozpuštěného uhličitanu. Podle Wikipedie šlo o první bakterie nalezené v jezeře pod ledovcem. ^{[6, 8, 7]}

Fakta

Laki 1783–1784: asi 15 km³ lávy, trhlina 27 km
Oběti hladomoru po Laki: asi pětina obyvatel Islandu
Sloupec erupce 2011: asi 20 km
Povodně spojené s erupcí: 1922, 1934, 2004
Observatoř: Islandský meteorologický úřad (IMO)

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí vrchol sopky nad vyprázdněným magmatickým krbem
jökulhlaup: islandsky „ledovcový běh“: náhlá povodeň, když pod ledovcem vyteče nahromaděná tavná voda
freatomagmatická erupce: výbuch, při kterém se magma setká s vodou nebo ledem; voda se prudce mění v páru a trhá magma na jemný popel
čedič: tmavá sopečná hornina z řídké a horké lávy, chudé na křemík
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu

Zdroje

Grimsvotn, Smithsonian Global Volcanism Program
Glacial flood (jökulhlaup) has started from Grímsvötn, Icelandic Meteorological Office (2024)
Evidences that Grímsvötn volcano is getting ready for the next eruption, Icelandic Meteorological Office (2020)
Eruption has started in Grímsvötn, Icelandic Meteorological Office (2011)
Risk assessment of volcanic eruptions, Icelandic Meteorological Office (2011)
Gaidos, E. a kol.: A viable microbial community in a subglacial volcanic crater lake, Iceland. Astrobiology 4(3) (2004), 327–344, doi:10.1089/ast.2004.4.327 (abstrakt), Astrobiology (2004)
Grímsvötn, Wikipedia
Grímsvötn, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.