Hekla

sopka – Stratovolcano, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 490 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2000
Poloha: 63,983°, -19,666°

Hekla je protáhlá sopka na jihu Islandu a jedna z nejčinnějších sopek ostrova – za posledních tisíc let vybuchla 23krát, naposledy v roce 2000. Ve středověku ji Evropané pokládali za bránu do pekla. Je nebezpečná tím, že se před erupcí ohlásí jen několik desítek minut předem. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Hekla vysoká asi 1 490 m nemá tvar pravidelného kužele, ale táhlého hřbetu. Napříč celou horou vede 5,5 km dlouhá trhlina Heklugjá, která se při velkých erupcích často otevře po celé délce. Opakované erupce podél ní daly sopce protáhlý tvar ve směru východ-severovýchod – západ-jihozápad. ^[1]

Svahy pokrývají lávové proudy z erupcí od roku 1104. Hned jihovýchodně od Hekly se táhne Vatnafjöll – 40 km dlouhá a 9 km široká skupina puklin a řad kráterů, která s Heklou tvoří jednu sopečnou soustavu. ^[1]

Jak vznikl

Hekla leží na středooceánském hřbetu, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky. Stojí u jižního konce Východní riftové zóny (riftová zóna je pás, kde se zemská kůra roztahuje a praská), v místě, kde se rift stýká se zlomovou zónou. ^{[1, 3]}

Na rozdíl od většiny islandských sopek, které chrlí čedič, vyvrhuje Hekla čedičový andezit – horninu s o něco vyšším obsahem křemíku. Její erupce bývají velké a často začínají prudkým výbuchem. ^{[1, 3]}

Erupce

První písemně doložená erupce v roce 1104 přišla po nejméně 250 letech klidu a měla sílu VEI 5. Popel pokryl asi 55 000 km², tedy přes polovinu Islandu, a lidé opustili statky v údolí Þjórsárdalur i dál od sopky. ^{[3, 1]}

Ještě větší byly pravěké erupce, které vědci označují Hekla 3 (asi kolem roku 1000 př. n. l.) a Hekla 4 (asi 2300 př. n. l.). Zanechaly nejmohutnější vrstvy popela na Islandu od konce doby ledové. Erupce Hekla 3 zřejmě na několik let ochladila sever zeměkoule; její stopy se našly ve skotských rašeliništích a irské stromy z té doby téměř deset let nepřirůstaly. ^[3]

Po erupci v letech 1300–1301 zemřelo následující zimu na severu ostrova přes 500 lidí kvůli škodám, které napáchal popel. Erupce 1845–1846 přišla po více než 60 letech klidu a popel s fluorem pak dva roky zabíjel dobytek. ^[3]

Erupce v letech 1947–1948 trvala přes rok. Sloupec popela vystoupal asi do 30 km a popel dopadl za 51 hodin až do Helsinek. Lávové proudy pokryly asi 40 km² a poškozeno bylo 98 statků. V listopadu 1947 zahynul vědec, kterého při natáčení lávového proudu zasáhl kus lávy. ^[3]

Od roku 1970 vybuchovala Hekla zhruba jednou za deset let: 1970, 1980–1981, 1991 a 2000. Erupce v roce 1991 začala sloupcem popela, který do 10 minut dosáhl výšky 11,5 km. Při erupci v roce 2000 proletělo oblakem popela výzkumné letadlo NASA DC-8. ^{[1, 3, 2]}

Nebezpečí

Popel z Hekly obsahuje hodně fluoru, a je proto velmi nebezpečný pro pasoucí se zvířata, která ho spolknou s trávou. ^[1]

Na Heklu chodí turisté, ale při erupci hrozí v její blízkosti smrtelná nebezpečí: pyroklastické proudy (žhavé laviny plynu a popela), popel, plyny, lávové proudy i povodně z tajícího sněhu. Jemný popel může také ohrozit letadla. Že Hekla dokáže vytvořit pyroklastický proud, ukázal až výzkum erupce z roku 2000: proud byl asi 5 km dlouhý. ^{[2, 3]}

Čím déle sopka odpočívá, tím silnější bývá úvodní fáze další erupce. ^[3]

Monitoring

Heklu hlídá Islandský meteorologický úřad (IMO). Podle jeho zprávy z roku 2016 měl do 15 km od vrcholu seismometry, dva vrtné tenzometry (přístroje v hlubokých vrtech, které zachytí nepatrné stlačení horniny, když se magma dere vzhůru), GPS, přístroje na měření plynů, infrazvukové senzory, radar na sledování popela a kamery. ^[2]

Od 70. let 20. století, kdy se sopka začala měřit, se před každou erupcí objevily varovné signály jen desítky minut předem. Proto má IMO automatický poplach: když otřesy nebo chvění půdy překročí nastavenou mez, ozve se signál v nepřetržitě obsazeném velínu v Reykjavíku a zprávy dostanou civilní ochrana i řízení letového provozu. ^[2]

Co o něm dnes víme

Měření náklonu terénu vykládají odborníci IMO tak, že se Hekla od erupce v roce 2000 stále nafukuje. Úroveň, jakou měla těsně před erupcí v roce 2000, překonala někdy v letech 2007–2009 a v roce 2016 byla výrazně nad ní. Protože od poslední erupce uplynulo přes 16 let, považoval ji IMO v roce 2016 za sopku, jejíž erupce „se opožďuje“. ^[2]

Přesto zpráva z roku 2016 uvádí, že počet zemětřesení byl od roku 2013 téměř stálý a přístroj na měření oxidu siřičitého od roku 2014 žádný plyn ze sopky nezachytil. Spolehlivou krátkodobou předpověď erupce podle IMO zaručit nelze – i za nejlepších podmínek může varování přijít méně než hodinu předem. ^[2]

Vrstvy popela z Hekly se rozprostírají po celém Islandu. Protože jsou erupce Hekly dobře datované, slouží vědcům jako časové značky, podle kterých určují stáří erupcí jiných islandských sopek. ^{[1, 3]}

Brána do pekla

Po erupci v roce 1104 se Evropou šířily příběhy, že Hekla je vstupem do pekla; pravděpodobně je roznášeli cisterciáčtí mniši. V 16. století o tom psal německý učenec Caspar Peucer a víra přetrvala až do 19. století. Podle jiné pověsti se na Hekle o Velikonocích scházejí čarodějnice. ^[3]

Na vrchol poprvé vystoupili 20. června 1750 islandští přírodovědci Eggert Ólafsson a Bjarni Pálsson. ^[3]

Fakta

Erupce za posledních 1 000 let: 23
Trhlina Heklugjá: 5,5 km
Varování před erupcí: obvykle jen desítky minut
Observatoř: Islandský meteorologický úřad (IMO)
První výstup: 1750

Slovníček

riftová zóna: pás, kde se zemská kůra roztahuje a praská, protože se od sebe vzdalují dvě desky; puklinami tu vystupuje magma
čedičový andezit: sopečná hornina mezi čedičem a andezitem; má o něco víc křemíku než čedič, a proto bývají erupce výbušnější
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupce od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamení, která se rychle řítí po svazích sopky
tenzometr: citlivý přístroj, který měří nepatrné stlačení nebo roztažení horniny

Zdroje

Hekla, Smithsonian Global Volcanism Program
Monitoring Hekla, Icelandic Meteorological Office (2016)
Hekla, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.