Katla

sopka – Fissure vent(s), Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Fissure vent(s)
Nadmořská výška: 1 490 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1918
Poloha: 63,633°, -19,083°

Katla je jedna z nejčinnějších sopek Islandu, skrytá pod ledovcem Mýrdalsjökull na jihu ostrova. Když vybuchne, roztaví led a z ledovce se vyřítí obří povodeň zvaná jökulhlaup. Naposledy prorazila ledovec v roce 1918 a i v klidu patří k největším sopečným zdrojům oxidu uhličitého na Zemi. ^{[1, 2, 8, 9]}

Jak vypadá

Sopka leží u jižního konce východní sopečné zóny Islandu, severně od městečka Vík í Mýrdal a východně od menšího ledovce Eyjafjallajökull. Pod ledem se skrývá kaldera – velká propadlina – o rozměrech 10 × 14 km, hluboká až 750 m. Okraj kaldery na třech místech prolomily velké splazy ledovce. ^{[1, 9]}

Ledovec Mýrdalsjökull je nad sopkou podle české Wikipedie silný 200 až 700 m a vyplňuje celou kalderu. Výška vrcholu se ve zdrojích liší: GVP uvádí 1 490 m, česká Wikipedie 1 512 m. ^{[9, 1]}

K sopce patří i soustava trhlin Eldgjá, která se táhne asi 60 km od okraje ledovce k severovýchodu, směrem k sopce Grímsvötn. Kolem roku 934 z ní vytekl lávový proud o objemu asi 18 km³ – jeden z největších známých lávových proudů posledních 11 700 let. ^[1]

Erupce

Většina zaznamenaných erupcí začala na trhlinách uvnitř kaldery pod ledem. Jsou to výbušné erupce čedičového magmatu, které chrlí obrovské množství popela: Katla patří k největším zdrojům tefry (sopečného popela a úlomků) na Islandu v historické době. ^[1]

Podle anglické Wikipedie má Katla od roku 2920 př. n. l. za sebou nejméně dvacet velkých erupcí o síle 4 až 5 na stupnici VEI. Katalog GVP řadí k nejsilnějším (VEI 5) erupce z let 1262, 1625, 1721 a 1755. Česká Wikipedie uvádí, že sopka vybuchuje zhruba jednou za 40 až 80 let. ^{[8, 1, 9]}

Poslední erupce, která prorazila ledovec, trvala od 12. října do 4. listopadu 1918. Sloup popela vystoupal nejméně do 14 km. Během několika minut po začátku erupce se z ledovce vyvalila povodeň, která v nejsilnější chvíli měla průtok asi 300 000 m³ za sekundu a podle Wikipedie dočasně posunula jižní pobřeží asi o 4 km do moře. ^{[4, 1]}

Erupce z roku 1918 zasáhla i lidi. U Álftaveru byly natrvalo opuštěny tři statky a popel poškodil celkem sedmnáct statků, povodeň strhla most a spojení přes pláň Mýrdalssandur bylo přerušené. ^[4]

Nebezpečí

Největším nebezpečím jsou ledovcové povodně (jökulhlaupy). Povodně spojené s erupcemi Katly mohou odnést kubické kilometry vody a jejich průtok dosahuje kolem 100 000 m³ za sekundu. Menší povodně vznikají působením geotermálního tepla pod ledovými kotli; ty mívají průtok od několika do několika set m³ za sekundu. ^[3]

Než na jihu Islandu vznikla okružní silnice Hringvegur, lidé se báli cestovat po rovinách pod sopkou kvůli povodním a hlubokým brodům. Když v roce 2010 vybuchla nedaleká sopka Eyjafjallajökull, geofyzikové se obávali, že by mohla probudit i Katlu. ^[9]

27. července 2024 se z ledovce Mýrdalsjökull vyvalila povodeň do řeky Skálm. Hlavní okružní silnice byla od poledne 27. července uzavřená, voda ji přelila a protrhla a značně poškodila její východní stranu. Podle zprávy z 29. července byla už znovu průjezdná v jednom jízdním pruhu. ^{[6, 5]}

Monitoring

Katlu nepřetržitě sleduje Islandský meteorologický úřad (Veðurstofa Íslands). Seismometry stojí na skalních vrcholcích, které vyčnívají z ledovce, u mostu přes Skálm měří stanice výšku hladiny a vodivost vody. Dále slouží webová kamera, radarové měření ledu a hlášení pilotů. ^[5]

Pod Katlou jsou častá zemětřesení. Koncem srpna 2016 ji zasáhly otřesy o magnitudě 4,6 a 4,5, nejsilnější od roku 1977. Meteorologický úřad tehdy podle zpravodajství nenašel známky erupce ani povodně. ^[7]

Po velké povodni z července 2024 přišly do prosince 2024 další čtyři menší, žádná nic nepoškodila. Další povodeň začala 8. července 2025 a podle úřadu přišla pravděpodobně ze dvou ledových kotlů jižně od Austmannsbungy, stejných jako v roce 2024. Od 8. do 11. července 2025 tam přístroje zaznamenaly skoro 100 zemětřesení, nejsilnější o magnitudě 2,7; u řek bylo cítit síru a úřad varoval před plyny. ^[5]

Co o něm dnes víme

Měření z letadla v letech 2016 a 2017 ukázalo, že Katla i bez erupce uvolňuje 12 000 až 24 000 tun oxidu uhličitého denně. To je podle autorů studie z roku 2018 až desetkrát víc, než se dříve odhadovalo pro všechny přírodní zdroje Islandu dohromady, a až 4 % toho, co vydávají všechny nevybuchující sopky světa. ^[2]

Větší povodně (přes 10 milionů m³ vody a průtok nad 1 000 m³ za sekundu) přišly z Katly v letech 1955, 1999, 2010 a 2024, vždy zpod známých ledových kotlů – prohlubní v ledovci nad horkými místy. Zda je způsobily malé erupce pod ledem, nebo prudké děje v hydrotermální soustavě, se stále vede spor. ^[3]

Islandští glaciologové v roce 2026 popsali, že voda v roce 2024 vytekla z kotlů v severovýchodní části kaldery, které se od začátku měření v roce 1999 téměř neměnily – podle autorů proto, že z nich voda průběžně prosakovala a nehromadila se. Místo očekávaného odtoku na jih do řeky Múlakvísl tekla na východ a jediný měřicí bod na její cestě byl most přes Skálm. Ke studiu použili družicové snímky a radarové měření ledu. ^[3]

Fakta

Poslední erupce nad ledovec: 1918, VEI 4
Povodeň 1918: asi 300 000 m³/s
Lávový proud Eldgjá (asi 934): asi 18 km³
Únik CO₂ (2016–2017): 12 000–24 000 tun denně
Hlídá: Islandský meteorologický úřad (nepřetržitě)

Slovníček

jökulhlaup: islandsky „ledovcový běh“: náhlá povodeň, když z ledovce vyteče voda nahromaděná pod ledem, často po roztátí ledu sopkou
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným zásobníkem magmatu
tefra: všechno, co sopka vyvrhne do vzduchu – popel, kamínky i větší úlomky
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
ledový kotel: prohlubeň na povrchu ledovce nad horkým místem, kde led zespodu taje
hydrotermální soustava: podzemní oběh horké vody a páry, ohřívané magmatem

Zdroje

Katla, Smithsonian Global Volcanism Program
Ilyinskaya, E. a kol.: Globally Significant CO2 Emissions From Katla, a Subglacial Volcano in Iceland. Geophysical Research Letters (2018), 10 332–10 341, doi:10.1029/2018GL079096 (abstrakt), Geophysical Research Letters (2018)
Magnússon, E., Pálsson, F., Belart, J. M. C.: The jökulhlaup Mýrdalsjökull ice cap, S-Iceland, in July 2024. Insights from radio echo sounding and mapped surface elevation changes. EGU General Assembly 2026, EGU26-10466 (abstrakt), European Geosciences Union (2026)
1918 eruption of Katla, Wikipedia
A jökulhlaup from Mýrdalsjökull into the rivers Leirá Syðri and Skálm (aktualizace 9.–11. 7. 2025), Icelandic Meteorological Office (2025)
Road Near Skálm Reopens Following Glacial Flood, The Reykjavík Grapevine (2024)
Largest Quakes to Hit Katla Volcano in Decades, Iceland Review (2016)
Katla (volcano), Wikipedia
Katla, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.