Krysuvik-Trolladyngja

sopka – Crater rows, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde

Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Crater rows

Nadmořská výška

360 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

1340

Poloha

63,917°, -22,067°

Krýsuvík-Trölladyngja je sopečný systém uprostřed poloostrova Reykjanes na jihozápadě Islandu. Nemá jednu velkou sopku, ale dlouhé pásmo puklin, ze kterých v různých dobách vytékala čedičová láva. Naposledy vybuchl ve 14. století; v roce 2020 se tu však zvedala půda a udeřilo zemětřesení o síle 5,6. ^{[1, 3, 2]}

Jak vznikl

Systém leží na Středoatlantském hřbetu, hranici mezi severoamerickou a euroasijskou deskou, která prochází přes Island. Desky se tu od sebe vzdalují a do vzniklých trhlin vystupuje magma z hloubky. ^{[3, 4]}

Na poloostrově Reykjanes je několik podobných sopečných systémů seřazených šikmo vedle sebe; od západu k východu jsou to Reykjanes, Svartsengi, Fagradalsfjall, Krýsuvík, Brennisteinsfjöll a Hengill. Krýsuvík-Trölladyngja leží západně od jezera Kleifarvatn. ^{[2, 1]}

Jak vypadá

Podle katalogu islandských sopek, na který se odvolává GVP, je to asi 50 km dlouhé pásmo puklin ve směru severovýchod–jihozápad, jehož součástí je asi 30 km dlouhý roj puklin. Centrální sopku systém nemá. Velkou část lávy vylily malé štítové sopky – ploché, široké kupy z řídké lávy. ^{[1, 3]}

Geofyzikální měření podle Wikipedie odhalila pod povrchem pohřbenou kalderu a nad ní je silná geotermální oblast. Někteří vědci v tom vidí známku, že se tu možná začíná tvořit magmatický krb, zárodek budoucí centrální sopky. ^[3]

Seltún je vysokoteplotní geotermální oblast, kde horké roztoky zbarvily horniny do pestrých barev. V letech 1722–1728 a znovu v 19. století se tu těžila síra. ^[3]

Erupce

Erupce jsou tu čedičové a většinou klidné: láva vytéká z puklin a nevybuchuje. Katalog GVP uvádí z doby po konci poslední doby ledové jedenáct erupcí, nejstarší z lokality Hagafell asi 8 500 let př. n. l. ^{[1, 3]}

Po osídlení Islandu, v době kolem let 1151–1188, proběhla série erupcí známá jako „krýsuvícké ohně“. Z řady kráterů Ögmundargígar tehdy vytekl velký lávový proud, který se držel v údolí mezi dvěma hřbety a širokou frontou dosáhl až k jižnímu pobřeží poloostrova. Ze stejné doby (kolem roku 1150) je i lávové pole Kapelluhraun o rozloze asi 36 km², na jehož části je dnes golfové hřiště. ^{[1, 3]}

Poslední erupce se podle GVP odehrály ve 14. století (kolem let 1325 a 1340). Jejich stáří se určilo z vrstev sopečného popela (tefrochronologie). ^[1]

Neklid po roce 2020

Od roku 2020 se na poloostrově Reykjanes znovu probudily sopky. V létě 2020 se půda v systému Krýsuvík zvedala (vědci tomu říkají inflace, nafukování) a v říjnu 2020 tu udeřilo zemětřesení o magnitudě 5,6. Do roku 2024, kdy vyšla citovaná studie, k erupci v Krýsuvíku nedošlo. ^[2]

Podle Wikipedie se půda zvedala zhruba od července 2020 až do podzimu 2023 a pak začala klesat. Dne 27. září 2021 začal roj s více než 1 000 zemětřeseními, nejsilnější z nich (2. října) měl magnitudu 4,2. ^[3]

Mezitím sopky v sousedství vybuchly: Fagradalsfjall v letech 2021, 2022 a 2023 a Svartsengi v prosinci 2023 (stav, který popisuje studie z roku 2024). Tým vědců (Geirsson a kol., 2024) si všiml, že se systémy střídají – nafukuje se nebo soptí vždy jen jeden. Podle nich to lze vysvětlit tím, že jsou systémy v hloubce tlakově propojené. ^[2]

Zda je Fagradalsfjall samostatný systém, není jednotné. GVP podle katalogu islandských sopek považuje pukliny Fagradalsfjallu za odnož systému Krýsuvík-Trölladyngja, ale erupce z let 2021–2023 vede u samostatné sopky; Geirsson a kolegové ho počítají jako vlastní, nejméně vyvinutý systém. ^{[1, 2]}

Lidé kolem

Do 30 km od systému žije podle GVP přes 160 000 lidí, do 100 km asi 196 000. ^[1]

Fakta

Délka pásma puklin

asi 50 km

Krýsuvícké ohně

asi 1151–1188

Zemětřesení

M 5,6, říjen 2020

Těžba síry v Seltúnu

1722–1728 a v 19. století

Slovníček

Středoatlantský hřbet

podmořské pohoří uprostřed Atlantiku, kde se od sebe vzdalují litosférické desky; na Islandu vystupuje nad hladinu

sopečný systém

na Islandu skupina puklin a sopek, které sdílejí stejný zdroj magmatu

štítová sopka

široká, plochá sopka z řídké čedičové lávy, která teče daleko

čedič

tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká

kaldera

velká propadlina nad magmatickým krbem

tefrochronologie

určování stáří podle vrstev sopečného popela (tefry), jejichž stáří už známe

magnituda

číslo vyjadřující sílu zemětřesení; o stupeň vyšší znamená zhruba 32krát víc uvolněné energie

Zdroje

1. Krysuvik-Trolladyngja, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Geirsson, H., Parks, M. M., Sigmundsson, F. a kol.: Deformation patterns of the Reykjanes Peninsula unrest 2020–2024, Iceland: evidence for interconnected neighboring volcanic systems. EGU General Assembly 2024, EGU24-18235 (abstrakt), European Geosciences Union (2024)
3. Krýsuvík (volcanic system), Wikipedia
4. Krísuvík, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.