Soufriere St. Vincent

sopka – Stratovolcano, Saint Vincent and the Grenadines, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde

Saint Vincent and the Grenadines, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 220 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

2021

Poloha

13,330°, -61,180°

La Soufrière je činný stratovulkán na severu karibského ostrova Svatý Vincenc a jeho nejvyšší hora. Erupce v roce 1902 zabila podle Wikipedie asi 1 680 lidí, jen hodiny před katastrofou Mont Pelée na Martiniku. Poslední erupce v letech 2020–2021 přerostla v dubnu 2021 v sérii silných výbuchů, ale díky včasné evakuaci asi 16 000 lidí si nevyžádala žádné oběti. ^{[1, 3, 2]}

Jak vypadá

Soufrière je nejsevernější a nejmladší sopka ostrova. Výšku uvádí katalog GVP 1 220 m, anglická Wikipedie 1 235 m a česká 1 234 m. Vrchol tvoří kráter široký 1,6 km, do jehož severovýchodního okraje se zařízl menší kráter z erupce roku 1812. ^{[1, 3, 4]}

Hlavní kráter leží na jihozápadním okraji ještě větší kaldery (propadliny) široké 2,2 km. Ta je směrem na jihozápad široce otevřená, protože se tam kdysi utrhl a sesul svah sopky. ^[1]

Jak vznikl

Sopka patří k oblouku Malých Antil. Ten vznikl nad zónou subdukce, kde se oceánská deska noří pod sousední desku a v hloubce vzniká magma. Asi za posledních 4 300 let tu časté výbušné erupce uložily vrstvy sopečného materiálu (tzv. Yellow Tephra Formation), které pokrývají velkou část ostrova. ^[1]

Erupce

První erupce zaznamenaná v písemných pramenech přišla v roce 1718. Silné výbuchy provázely i erupci v roce 1812; její den 30. dubna zachytil na obraze anglický malíř J. M. W. Turner. ^{[1, 3]}

Dne 6. května 1902 zpustošila erupce velkou část severu ostrova. Podle Wikipedie zahynulo asi 1 680 lidí, asi 600 bylo zraněno a kolem 4 000 přišlo o domov. Jen o několik hodin později vybuchla Mont Pelée na Martiniku a zabila asi 29 000 lidí. Oblast, kterou erupce na Svatém Vincenci zasáhla nejvíc, obývali hlavně ostrovní Karibové. ^{[1, 3]}

V roce 1971 vyrostl v kráteru zcela klidně lávový dóm (kupa z husté lávy), který vytvořil ostrov uprostřed kráterového jezera. Výbuchy v roce 1979 dóm rozmetaly a jezero vyvrhly; pak začal růst dóm nový. Díky včasnému varování se tehdy evakuovaly tisíce lidí a popel doletěl až na Barbados, asi 160 km daleko. ^{[1, 3]}

Erupce 2020–2021

Dne 27. prosince 2020 zachytila družice NASA v kráteru tepelnou anomálii a o dva dny později vědci potvrdili, že roste nový lávový dóm. Do 19. března 2021 měl dóm délku asi 912 m, šířku 243 m, výšku 105 m a objem asi 13 milionů m³. ^[2]

Koncem března a začátkem dubna 2021 přišly roje mělkých zemětřesení a 8. dubna se objevil pravidelně pulzující třes. Večer 8. dubna (podle světového času) byl vyhlášen nejvyšší, červený stupeň výstrahy a asi 16 000 lidí opustilo ohrožená pásma. První výbuch přišel 9. dubna, necelých 19 hodin po vyhlášení, a sloupec popela podle Wikipedie vystoupal asi do 8 km. ^{[2, 3]}

Výbuchy pokračovaly až do 22. dubna 2021. Pyroklastická proudění sjela několika údolími na jižních a západních svazích až do moře a popel pokryl i sousední Barbados. Objevovaly se i lahary. Katalog GVP erupci hodnotí stupněm VEI 4. ^{[2, 3, 1]}

Podle studie z roku 2022 nikdo nezemřel ani nebyl vážně zraněn. Autoři popisují, jak průběžně upřesňovaný obraz toho, co se v sopce děje, a otevřené přiznání nejistoty pomohly předvídat přechod od klidného růstu dómu k výbuchům. Měření poklesu terénu naznačilo, že se během výbuchů ze zásobníku v hloubce kolem 6 km přesunulo asi 50 milionů m³ magmatu. ^[2]

Monitoring

Sopku sleduje Seismologické výzkumné centrum Univerzity Západní Indie (UWI Seismic Research Centre). Během erupce 2020–2021 koordinovalo vědeckou podporu úřadům a pomáhala mu Vulkanologická observatoř Montserrat. Kromě seismometrů se využívaly i družicové radarové snímky a měření oxidu siřičitého. ^[2]

Fakta

Oběti erupce 1902

asi 1 680 (podle Wikipedie)

Evakuace v dubnu 2021

asi 16 000 lidí

Lávový dóm (19. 3. 2021)

asi 13 milionů m³

Observatoř

UWI Seismic Research Centre

Slovníček

stratovulkán

vysoká kuželovitá sopka složená z vrstev lávy a sopečného popela z mnoha erupcí

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, vzniklá zhroucením nebo odstraněním její části

subdukce

pohyb, při kterém se jedna litosférická deska noří pod druhou do zemského pláště

lávový dóm

kupa z velmi husté lávy, která se nerozteče a hromadí se nad jícnem

pyroklastické proudění

žhavá směs plynů, popela a kamení, která se řítí po svahu sopky velkou rychlostí

lahar

bahnotok ze sopečného popela a kamení smíchaných s vodou

VEI

index vulkanické explozivity – stupnice síly výbuchů od 0 do 8; každý stupeň znamená asi desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

1. Soufriere St. Vincent, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Joseph, E. P., Camejo-Harry, M., Christopher, T. a kol.: Responding to eruptive transitions during the 2020–2021 eruption of La Soufrière volcano, St. Vincent. Nature Communications 13 (2022), 4129, doi:10.1038/s41467-022-31901-4 (plný text přes Europe PMC, PMC9287448), Nature Communications (2022)
3. La Soufrière (Saint Vincent), Wikipedia
4. Soufrière (Svatý Vincenc), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.