Soufriere Guadeloupe

sopka – Stratovolcano, France, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde: France, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 467 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1977
Poloha: 16,044°, -61,664°

La Soufrière je sopka na jihu ostrova Basse-Terre ve francouzském zámořském departementu Guadeloupe a s výškou 1 467 m nejvyšší hora Malých Antil. Od konce 17. století na ní opakovaně dochází k parním výbuchům, při nichž nevychází nové magma. Při krizi v letech 1976–1977 kvůli ní museli opustit domovy desítky tisíc lidí a od roku 1992 je sopka znovu neklidná. ^{[1, 5, 2, 6]}

Jak vznikl

Guadeloupe leží v oblouku Malých Antil, kde se severoatlantská oceánská deska zasouvá pod karibskou desku rychlostí asi 2 cm za rok. Takovému místu se říká subdukční zóna; zanořující se deska v hloubce uvolňuje vodu, okolní hornina se taví a vzniklé magma stoupá k povrchu. ^[2]

Soufrière je nejmladší částí sopečného komplexu Grande Découverte. Podle GVP začala sopka Grande Découverte růst asi před 200 000 lety; asi o 100 000 let později ji silná plinijská erupce proměnila v kalderu a v ní pak vyrostla sopka Carmichaël. Novější odborný článek uvádí, že celý komplex vznikal posledních 445 000 let a samotná Soufrière má za sebou asi 9 150 let erupcí. ^{[1, 2]}

Dvakrát se část hory zřítila a po svahu se valila obrovská lavina trosek – asi před 11 500 a 3 100 lety. Po nich zůstaly krátery Carmichaël a Amic a v tom mladším vyrostla dnešní sopka. ^[1]

Jak vypadá

Vrchol tvoří lávová kopule s plochým temenem – hromada husté, ztuhlé lávy. Další kopule stojí na jižních svazích. Temeno kopule rozpraskaly radiální trhliny, které se otevřely při parních výbuších od roku 1690; při prvním z nich byly činné jámy Gouffre Dupuy a Gouffre Tarissan. ^[1]

Kopule vznikla při poslední velké magmatické erupci. GVP i studie z roku 2020 ji kladou do roku 1530, švýcarský vzdělávací web Stromboli Online uvádí rok 1440. Erupce podle studie začala zřícením části hory, sesuv doběhl až k moři 10 km daleko, a pyroklastické proudy – žhavé laviny plynu, popela a kamení – dosáhly 5 až 7 km od sopky. ^{[1, 2, 4]}

Kyselé plyny s kyselinou chlorovodíkovou a sírovou, které vítr žene po jihozápadním svahu, tam zničily vegetaci. V jinak hustě zalesněné krajině jsou to podle Stromboli Online jediná místa bez stromů. ^{[2, 4]}

Erupce

Od roku 1690 zaznamenali lidé na Soufrière šest období parních (freatických) výbuchů: v letech 1690, 1797–1798, 1812, 1836–1837, 1956 a 1976–1977. Při nich nevystupuje nové magma – podzemní voda ohřátá magmatem se prudce mění v páru a vyhazuje do vzduchu starou rozdrcenou horninu. Studie z roku 2020 zmiňuje i možnou menší magmatickou erupci v roce 1657. ^{[1, 4, 2]}

Poslední z nich byl obzvlášť prudký: začal 8. července 1976 a trval do března 1977. Předcházel mu nejméně rok zvýšené zemětřesné činnosti. Mezi srpnem a listopadem 1976 přišla řada silných výbuchů, erupce ale nikdy nepřešla v magmatickou. Krize byla prohlášena za skončenou v červnu 1977. ^{[4, 2]}

Evakuace v roce 1976

Od 15. srpna do 15. prosince 1976 bylo z jihu ostrova Basse-Terre evakuováno přes 60 000 lidí; anglická Wikipedie uvádí 72 000. Přímo pod sopkou leží Basse-Terre, hlavní město Guadeloupe. Evakuace způsobila velké hospodářské škody. ^{[4, 5, 1]}

O tom, zda evakuovat, se veřejně přeli dva známí francouzští vědci. Claude Allègre chtěl lidi preventivně odvézt, Haroun Tazieff považoval sopku za neškodnou. Prefekt dal přednost opatrnosti. Výbuchy nakonec byly mnohem slabší, než se obávala Allègreova strana, a nikdo nezahynul. ^[5]

Debata se vedla mimo jiné o tom, zda vyvržený materiál obsahuje čerstvé magma. Podle autorů Stromboli Online dnes vědci na Guadeloupe soudí, že evakuace byla podle tehdy dostupných údajů oprávněná. Krize také přinesla víc peněz na sledování sopek a jejich výzkum. ^[4]

Zatímco bylo město prázdné, natáčel tu německý režisér Werner Herzog. Hledal rolníka, který odmítl opustit dům na svahu sopky, a z cesty vznikl film La Soufrière. ^[5]

Monitoring

Sopku hlídá Sopečná a seismologická observatoř Guadeloupe (OVSG), která patří k pařížskému Institut de physique du globe (IPGP). Od roku 1999 platí pro Soufrière žlutý stupeň výstrahy (stav v říjnu 2025) („vigilance“, tedy zvýšená pozornost) na čtyřstupňové škále zelená – žlutá – oranžová – červená. ^{[2, 3]}

Observatoř zveřejňuje zprávy o rojích slabých zemětřesení pod sopkou. Například od 1. do 6. října 2025 zaznamenala 362 otřesů o magnitudě menší než 1, nejvýš 2,5 km pod vrcholem kopule; nikdo je necítil a žlutý stupeň zůstal. ^[3]

Co o něm dnes víme

Po krizi 1976–1977 byla sopka klidná až do roku 1992. Pak se pod ní znovu ozvala mělká zemětřesení, na temeni kopule se obnovil únik plynů a začaly téct horké prameny, které byly od roku 1977 suché. V roce 1998 začaly z fumarol unikat plyny bohaté na chlor a v kráteru Tarissan je od roku 2001 jezírko extrémně kyselé vody s pH kolem nuly. ^[2]

Oblast, kde unikají plyny, se pak postupně rozšiřovala po temeni kopule. V únoru 2016 se otevřely nové průduchy s nepatrným parním výbuchem, který rozstříkl horké bahno do vzdálenosti 5 až 10 m. Lidé po větru od sopky cítí od prosince 1997 zápach sopečných plynů. ^[2]

Vrchol neklidu přišel 27. dubna 2018 zemětřesením o magnitudě 4,1 – nejsilnějším pocítěným otřesem pod sopkou od krize 1976–1977. Teplota fumarol (průduchů horkých plynů) vystoupila až na 111,4 °C. Tým vědců z IPGP v roce 2020 popsal tuto epizodu jako „nepovedenou“ parní erupci: k výbuchu nedošlo, ale podmínky k němu byly blízko. ^[2]

Přímé známky, že by magma stoupalo k povrchu, vědci nenašli. Neklid podle nich způsobil přísun horkých plynů z magmatu, které ohřály a stlačily podzemní vodu. Varují, že při opakování by mohlo dojít k parním výbuchům nebo ke zřícení části jihozápadního svahu kopule a že činnost sopky se může časem posunout k magmatické. ^[2]

Fakta

Poslední velká magmatická erupce: asi 1530 (podle jiného zdroje 1440)
Evakuace 1976: přes 60 000 lidí, 15. 8. – 15. 12. 1976
Nejsilnější otřes od roku 1977: 27. 4. 2018, magnituda 4,1
Observatoř: OVSG–IPGP (Guadeloupe)
Stupeň výstrahy: žlutý od roku 1999 (stav v říjnu 2025)

Slovníček

subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; nad ním vznikají řetězy sopek
plinijská erupce: velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem popela a pemzy, pojmenovaná podle Plinia mladšího
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
lávová kopule: kupa husté lávy, která se nerozteče a ztuhne nad průduchem
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamení, která se řítí po svahu velkou rychlostí
freatická (parní) erupce: výbuch, při kterém se podzemní voda ohřátá magmatem prudce mění v páru; nové magma při něm nevychází
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

Soufriere Guadeloupe, Smithsonian Global Volcanism Program
Moretti, R. a kol.: The 2018 unrest phase at La Soufrière of Guadeloupe (French West Indies) andesitic volcano: Scrutiny of a failed but prodromal phreatic eruption. Journal of Volcanology and Geothermal Research 393 (2020), 106769, doi:10.1016/j.jvolgeores.2020.106769, Journal of Volcanology and Geothermal Research (2020)
Communiqué d’activité volcanique: Séquence de séismes dans la zone de La Soufrière de Guadeloupe (7. 10. 2025), OVSG – Institut de physique du globe de Paris (2025)
Alean, J., Carniel, R., Fulle, M.: Guadeloupe – La Soufrière, geology, Stromboli Online (SwissEduc) (2021)
La Grande Soufrière, Wikipedia
Soufrière (Guadeloupe), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.