Nevis Peak

sopka – Stratovolcano, Saint Kitts and Nevis, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde: Saint Kitts and Nevis, Middle America-Caribbean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 985 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poloha: 17,150°, -62,580°

Nevis Peak je sopka, která tvoří střed karibského ostrova Nevis ve státě Svatý Kryštof a Nevis. Za historické doby nevybuchla, ale z půdy na ostrově dodnes vystupuje teplo a pára a pod sopkou se občas třese země. Podle seismologů je jediným sopečným centrem ostrova, u kterého se další erupce považuje za pravděpodobnou. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Hlavní kužel je vysoký 985 m, je to nejvyšší bod ostrova a z velké části ho pokrývá vegetace. Na vrcholu jsou dva krátery, které se navzájem překrývají; mladší vnitřní kráter je na západní straně široce otevřený. Na svazích stojí několik lávových kopulí, například Madden's Mount, Butlers Mountain, Mount Lily a Saddle Hill. ^{[2, 1]}

Strmé svahy hory se nedaly obdělávat, a tak na nich přežila původní příroda i v dobách, kdy byl zbytek ostrova pokrytý cukrovou třtinou. Od suchého lesa dole přechází krajina v deštný les a na vrcholu, který bývá většinou v mracích, roste mlžný les. Žijí tu například africké opice kočkodani, které sem člověk v minulosti zavlekl a které tu zdomácněly. ^[4]

Na vrcholu se stýká všech pět farností (správních obvodů) ostrova. Výstup na vrchol je možný, ale náročný a doporučuje se jít s průvodcem. ^[4]

Jak vznikl

Nevis patří do oblouku sopečných ostrovů Malých Antil, které vznikají nad subdukční zónou – místem, kde se oceánská deska noří pod jinou desku a v hloubce se taví hornina. Ostrov je jeden sopečný komplex složený ze sedmi sopečných center různého stáří. ^{[2, 1]}

Nejstarší centra (Hurricane Hill, Round Hill, Cades Bay) jsou stará asi 3,4 až 2,7 milionu let, Saddle Hill 1,8 milionu a Butlers Mountain 1,1 milionu let. Nevis Peak je nejmladší: vznikal zhruba před 0,98 až 0,10 milionu let. Podle Seismologického výzkumného centra Univerzity Západní Indie (SRC) se starší centra už probudit nečekají. ^[1]

Erupce

Nevis Peak chrlí hustou andezitovou až dacitovou lávu, která tvoří kopule. Hlavní kužel tvoří hlavně největší a nejstarší kopule, stará asi 0,98 milionu let. Malá kopule uvnitř kráteru je stará asi 100 000 let. Severozápadní část hory přetíná asi 1 km široká polokruhová propadlina otevřená k západu a severozápadu; její původ není jistý, nejspíš vznikla zřícením severozápadní části vrcholu při rozpadu kopule. ^[1]

O stáří poslední erupce se zdroje rozcházejí. Katalog GVP píše, že nejmladší datovaná erupce proběhla asi před 100 000 lety, ale zároveň že malá kopule ve vnitřním kráteru vznikla v nedávné době před příchodem Kolumba a na úpatí se usadily pyroklastické proudy a bahnotoky. Písemná zpráva o erupci neexistuje. ^{[2, 1]}

Teplo pod ostrovem

Nejznámějším projevem sopky je solfatara u Cades Bay – asi 30 × 30 m velká plocha teplé, chemicky rozrušené půdy. Začala se tvořit v roce 1953; podle SRC k jejímu vzniku nejspíš přispěl roj zemětřesení z let 1950–1951. V roce 2001 tu byla v půdě naměřena teplota až 100 °C. Podobné místo s několika slabě kouřícími otvory je ve Farm Estate (99,3 °C v roce 2001); nejteplejší prameny vyvěrají u Bath Estate a na pláži Cades Bay. ^{[1, 2]}

V roce 2008 byly na ostrově vyvrtány tři průzkumné geotermální vrty hluboké 782 až 1 134 m. Všechny narazily na teploty přes 225 °C a na velké množství páry; teplota ložiska se odhaduje na nejméně 260 °C. ^[1]

Podle SRC je se sopkou od počátku 19. století spojeno pět silných rojů zemětřesení. Ostrov zasáhla i velká tektonická zemětřesení: v letech 1690 a 1843 vyvolala sesuvy na svazích Nevis Peak; v roce 1843 zničilo zemětřesení v hlavním městě Charlestownu budovu soudu a škody dosáhly odhadem 50 000 liber. ^[1]

Nebezpečí

SRC považuje za nejpravděpodobnější erupci, při níž by láva klidně vytékala a pomalu by rostla lávová kopule – podobně jako na sousedním Montserratu. Hrozily by sopečná zemětřesení, pyroklastické proudy a přívaly, spad popela a lahary (bahnotoky). Silnější výbušnou erupci nepovažuje za pravděpodobnou, ale nevylučuje ji. Při erupci by se podle SRC nejspíš evakuoval celý ostrov. ^[1]

Mapu ohrožených oblastí pro takovou erupci sestavila v roce 2005 Kirstie Simpson pro Atlas sopečných nebezpečí Malých Antil, vydaný Seismologickým výzkumným oddělením Univerzity Západní Indie. V okruhu 10 km od vrcholu žije podle GVP asi 9 500 lidí. ^{[3, 2]}

Fakta

Stáří sopky: asi 0,98–0,10 milionu let
Solfatara Cades Bay: vznikla kolem roku 1953, v půdě až 100 °C (2001)
Geotermální vrty 2008: 3 vrty, přes 225 °C
Silné roje zemětřesení: pět od počátku 19. století, mj. 1950–1951
Monitoring: Seismic Research Centre, University of the West Indies

Slovníček

subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou; v hloubce se pak taví hornina a vzniká magma
lávová kopule: kupa velmi husté lávy, která se nerozlije, ale nahromadí se nad průduchem
andezit, dacit: sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je hustá a tvoří kopule
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamenů, která se řítí po svahu velkou rychlostí
lahar: bahnotok ze sopečného materiálu a vody
solfatara: místo, kde z půdy unikají horké sopečné plyny a pára; půda je teplá a chemicky rozrušená
roj zemětřesení: série mnoha zemětřesení v krátké době na jednom místě, bez jednoho výrazně nejsilnějšího otřesu
mlžný les: horský les, který je většinu času zahalený v mracích

Zdroje

Nevis, Seismic Research Centre, The University of the West Indies
Nevis Peak, Smithsonian Global Volcanism Program
Simpson, K. (2005): Integrated volcanic hazard zones for an effusive dome building eruption from Nevis Peak. In: Lindsay, J. M. a kol. (eds.): Volcanic hazard atlas of the Lesser Antilles, s. 176, Seismic Research Unit, The University of the West Indies (katalog volcanichazardmaps.org) (2005)
Nevis Peak, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.