Liamuiga

sopka – Stratovolcano, Saint Kitts and Nevis, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Kde

Saint Kitts and Nevis, Middle America-Caribbean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 156 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

160

Poloha

17,370°, -62,800°

Liamuiga je sopka na severozápadě karibského ostrova Svatý Kryštof (Saint Kitts) a se 1 156 m nejvyšší hora státu Svatý Kryštof a Nevis. Poslední velká erupce tu proběhla asi před 1 600–1 800 lety. Sopka ale nespí úplně: v kráteru syčí fumaroly a pod ní se občas otřásá země. ^{[2, 1, 4]}

Jak vypadá

Vrchol tvoří kráter se strmými stěnami. GVP uvádí šířku asi 1 km, Seismologické výzkumné centrum Univerzity Západní Indie (UWI SRC) asi 900 m a hloubku 244 m. Do roku 1959 v něm bylo mělké jezero; podle Wikipedie se v roce 2006 znovu objevilo. ^{[2, 1, 4]}

Svahy jsou až do výšky asi 460 m pokryté poli a vesnicemi, výš roste tropický deštný les a od asi 900 m mlžný les. Na kráter vede turistická stezka, která končí na jeho západním okraji, ne na nejvyšším bodě. ^[4]

Na horním západním svahu stojí dva lávové dómy (kupy husté lávy). Třetí dóm, Brimstone Hill na dolním jihozápadním svahu, se do země jen vtlačil a vyzdvihl přitom blok vápence z doby ledové. Podle legendy Karibů, kterou uvádí UWI SRC, mohli jeho růst vidět lidé ještě před příchodem Evropanů. ^{[2, 1]}

Jak vznikl

Svatý Kryštof patří k sopečnému oblouku Malých Antil, který leží nad subdukční zónou – místem, kde se jedna deska zemské kůry zasouvá pod druhou. Podle GVP jsou na ostrově tři sopečná centra a činnost se mezi nimi postupně přesouvala k severozápadu; UWI SRC počítá čtyři. Liamuiga na severozápadním konci je nejmladší a podle UWI SRC jako jediná sopka ostrova „živá“, tedy schopná znovu vybuchnout. ^{[2, 1]}

Erupce

Nalezené sopečné uloženiny jsou staré od asi 1 620 do víc než 41 000 let. Poslední velké erupce vytvořily pyroklastické proudy (žhavé laviny popela a kamení) a bahnotoky, jejichž usazeniny dnes leží pod obydleným pobřežím. GVP řadí dvě z erupcí k stupni 4 indexu výbušnosti VEI. ^{[1, 2]}

Zprávy o erupcích v letech 1692 a 1843 jsou nejisté. Obě přišly po silných zemětřeseních – 8. února 1843 zasáhlo oblast velké zemětřesení odhadované na magnitudo 8,0 až 8,5. Lidé si podle UWI SRC mohli otřesy splést s erupcí, nebo otřesy vyvolaly jen drobnou činnost. ^{[1, 2]}

Monitoring

Sopku sleduje UWI SRC. Od roku 1957 měří otřesy seismograf na farmě Bayfords, 8 km jihovýchodně od kráteru. Pohyby povrchu hlídá síť 7 stanic GPS. V kráteru jsou činné fumaroly s teplotou až 100 °C. ^[1]

Od konce roku 1988 do začátku roku 1989 se pod sopkou opakovaly roje zemětřesení, které v kráteru uvolnily malé sesuvy. Další roj přišel v letech 1999–2000. ^[2]

V květnu 2021, krátce po erupci sopky La Soufrière na Svatém Vincenci, vyděsilo část obyvatel video kouřící fumaroly na hřebeni hory. Ředitelka UWI SRC Erouscillia Joseph tehdy uvedla, že jde o běžnou činnost, jakou sopka projevovala i dříve. ^[3]

Nebezpečí

Podle UWI SRC by příští erupce na ostrově nejspíš přišla na severu, u Liamuigy. Nejpravděpodobnější je klidné vytlačování lávového dómu, v minulosti tu ale byly i výbušné erupce. Hrozily by pyroklastické proudy, padající popel a lahary (bahnotoky); evakuovat by se nejspíš musely oblasti blízko sopky. ^[1]

Jméno

Hora se dřív jmenovala Mount Misery (Hora bídy). Nové jméno dostala v den vyhlášení nezávislosti země, 19. září 1983. Liamuiga byl název celého ostrova v jazyce původních obyvatel Kalinago a znamená „úrodná země“. Mnoho starších lidí ale hoře dál říká Mount Misery. ^{[4, 5]}

Fakta

Kráter

asi 900 m–1 km široký, 244 m hluboký

Teplota fumarol

až 100 °C

Seismograf od roku

1957 (Bayfords)

Přejmenování

19. září 1983 (dříve Mount Misery)

Observatoř

UWI Seismic Research Centre

Slovníček

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

lávový dóm

kupa velmi husté lávy, která se vytlačila z otvoru a neodtekla

subdukce

zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce se taví hornina a vzniká magma

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečného popela, kamenů a plynů, která se řítí po svahu velkou rychlostí

lahar

sopečný bahnotok – směs vody, popela a kamení, která teče údolími

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu

roj zemětřesení

mnoho menších zemětřesení v krátké době na jednom místě, bez jednoho výrazně nejsilnějšího otřesu

Zdroje

1. St. Kitts, UWI Seismic Research Centre
2. Liamuiga, Smithsonian Global Volcanism Program
3. Department of Environment official says viral video of fumarole is not a cause for concern, St. Kitts and Nevis Information Service (2021)
4. Mount Liamuiga, Wikipedia
5. Liamuiga, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.