Lautaro

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

3 542 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1979

Poloha

-49,019°, -73,504°

Lautaro je ledovcem pokrytá sopka v chilské Patagonii, která se zvedá z Jižního patagonského ledovcového pole. Je to nejsevernější sopka Australské sopečné zóny v nejjižnějších Andách a podle chilské geologické služby i nejčinnější sopka této oblasti – naposledy byla erupce hlášena v roce 1979. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sopka je stratovulkán, tedy kužel z vrstev lávy a popela, a skoro celá je pod ledem. Podle anglické Wikipedie zabírá asi 150 km², z toho zhruba 90 % kryje led, a nad okolní ledovou plání ční asi o 2 400 m. Těsně pod vrcholem má na severozápadní straně kráter a na severovýchodním svahu další, asi 1 km široký. ^{[1, 4]}

Výška se ve zdrojích liší víc než u většiny sopek: katalog GVP uvádí 3 542 m, popisek fotografie v GVP 3 607 m, anglická Wikipedie 3 623 m a česká 3 580 m. Horolezci, kteří na vrchol vystoupili poprvé, psali v roce 1964 o 11 089 stopách, tedy asi 3 380 m. ^{[1, 4, 5, 3]}

Převládající horninou je dacit, světlá sopečná hornina bohatá na křemík; podle české Wikipedie se vyskytuje i andezit a čedičový andezit. Na ledovcích, které z ledového pole stékají, tvoří vrstvy starého popela nápadné pruhy. ^{[1, 5]}

Jak vznikl

Sopky Australské zóny vznikají proto, že se pod Jihoamerickou desku zasouvá deska Antarktická. Tomuto podsouvání se říká subdukce. Lautaro je ze všech sopek nejblíž Chilskému trojnému bodu, místu, kde se stýkají tři litosférické desky. ^[1]

V celé Australské zóně, mezi 49. a 55. stupněm jižní šířky, je známo jen pět sopek; další mohou být skryté pod patagonskými ledovými poli. Na sever od Lautara je asi 300 km dlouhá mezera bez sopek až k sopce Hudson. ^{[2, 1]}

Erupce

Katalog GVP vede erupce z let 1876 až 1979, většinou slabé (VEI 1–2). Poslední je z března 1979. Erupci z roku 1878 vede katalog jen jako nejistou. ^[1]

Na leteckých snímcích pořízených několikrát během 20. století byly vidět usazeniny popela z erupcí. Podle anglické Wikipedie právě pozorování erupce z roku 1959 z letadla pomohlo upřesnit, kde sopka vlastně leží. ^{[1, 4]}

Chilská geologická služba SERNAGEOMIN v roce 2021 napsala, že v Australské zóně nebyla v posledních desetiletích doložena žádná erupce, ale že Lautaro je její nejčinnější sopkou se záznamy výbušné činnosti od 19. století. ^[2]

Zmatek se jménem a první výstup

Mezinárodní katalog činných sopek kdysi uváděl u Lautara i jména Cerro Pirámide, Chaltén a Chaltel. Ta ale podle GVP patří slavné žulové hoře Fitz Roy, která sopka není. Podle anglické Wikipedie se o existenci sopky vědělo od roku 1879, ale jako Lautaro byla jednoznačně určena až v roce 1961. ^{[1, 4]}

Na vrchol poprvé vystoupili 29. ledna 1964 Peter Skvarca a Luciano Pera ze slovinsko-argentinské výpravy, po jihovýchodním hřebeni. Asi 50 m pod vrcholem našli činný kráter široký zhruba dva metry a z úzkých puklin cítili silný zápach síry. Sopka byla podle jejich zprávy tehdy činná. ^[3]

Co o něm dnes víme

Protože se k sopce dá dostat jen těžko, vědci čtou její minulost hlavně z vrstev popela (tefry) v usazeninách jezer v Patagonii. Podle přehledu na anglické Wikipedii mohou z Lautara pocházet například vrstva stará asi 43 400 let v kráterovém jezeře Laguna Potrok Aike nebo vrstvy staré asi 3 345 a 3 010 let v jezeře Lago Cardiel – rozlišit popel Lautara od popela sousedních sopek je ale obtížné. ^[4]

Fakta

První výstup

29. ledna 1964, P. Skvarca a L. Pera

Poslední hlášená erupce

březen 1979

Výška podle zdrojů

3 542 – 3 623 m

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka poskládaná z mnoha vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela

dacit

světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její láva je hustá a erupce bývají výbušné

subdukce

podsouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad místem, kde se deska noří do pláště, vznikají sopky

trojný bod

místo, kde se stýkají tři litosférické desky

tefra

vše, co sopka vymrští do vzduchu – popel, pemza a kamení; vrstvy tefry v usazeninách pomáhají datovat erupce

VEI

index sopečné výbušnosti: stupnice síly erupcí od 0 do 8, každý stupeň znamená zhruba desetkrát více vyvrženého materiálu

Zdroje

1. Lautaro, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Amigo, Á. (2021): Vigilancia volcánica y evaluación de peligros en Chile. Volcanica 4(S1), doi:10.30909/vol.04.S1.0120, Volcanica (Red Nacional de Vigilancia Volcánica, SERNAGEOMIN) (2021)
3. Arko, V., Skvarca, P.: Cerro Gorra Blanca and Volcán Lautaro, American Alpine Journal (1964)
4. Lautaro (volcano), Wikipedia
5. Lautaro (sopka), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.