Hudson, Cerro

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 905 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2011

Poloha

-45,900°, -72,970°

Cerro Hudson je odlehlá sopka v chilské Patagonii s 10 km širokou kalderou vyplněnou ledem. Až do erupce v roce 1971 o ní skoro nikdo nevěděl, přitom patří k nejčinnějším sopkám Patagonie: její erupce v srpnu 1991 byla druhá největší v Chile ve 20. století a popel z ní pokryl rozsáhlé oblasti Chile a Argentiny. ^{[1, 3, 4]}

Jak vznikl

Studie z roku 2004 i GVP uvádějí Hudson jako nejjižnější sopku Jižní vulkanické zóny And; podle anglické Wikipedie ale leží ještě jižněji malá sopka Río Murta. Vznikla nad místem, kde se oceánská deska Nazca zasouvá pod Jihoamerickou desku (subdukce). Leží těsně severně od trojného bodu, kde se s hlubokomořským příkopem stýká podmořský hřbet Chile Rise. ^{[1, 3, 2]}

Podle studie z roku 2004 měl Hudson za posledních 10 000 let tři velmi velké a devět menších doložených výbušných erupcí – víc než všechny ostatní sopky nejjižnější části zóny dohromady. Autoři soudí, že jeho mimořádná činnost může souviset s blízkostí trojného bodu. ^[2]

Jak vypadá

Sopka zabírá asi 300 km² a vrchol má výšku 1 905 m. Na vrcholu je složená kaldera široká asi 10 km, vyplněná ledem. Severozápadní okraj kaldery je proražený; vytéká tudy ledovec Huemules, který napájí řeku Huemules, a stejnou cestou už několikrát sjely bahnotoky. ^{[1, 3]}

Severně od sopky stojí dva škvárové kužely, další jsou na jihozápadním a jihovýchodním svahu. Nejbližší města jsou podle Wikipedie Puerto Aysén asi 58 km a Coyhaique asi 75 km daleko. Sopka je pojmenovaná po chilském hydrografovi Franciscu Hudsonovi. ^{[1, 3, 4]}

Erupce

K největším erupcím Hudsonu za posledních 10 000 let patří dvě. První, podle GVP asi před 6 700 lety, patří k největším známým erupcím jižních And za tu dobu; druhá, asi před 3 600 lety, vyvrhla přes 10 km³ tefry. Novější datování, které uvádí anglická Wikipedie, je klade do doby asi před 7 750 a 4 200 lety. ^{[1, 3]}

Podle Wikipedie pokryl popel ze starší z obou erupcí na Ohňové zemi přes 40 000 km² vrstvou silnou 4 až 20 cm. Erupce možná těžce zasáhla tamní lovce a sběrače, kteří se pak víc spoléhali na potravu z moře; jde ale jen o domněnky. ^[3]

Erupce v srpnu 1971 trvala podle Wikipedie tři dny. Bahnotok (lahar) se valil údolím řeky Huemules, poškodil domy a farmy a podle Wikipedie zabil nejméně pět lidí. ^{[3, 1]}

V srpnu 1991 přišla velká erupce se stupněm 5 na stupnici VEI. Začala 8. srpna výbuchy, při nichž se magma setkalo s vodou, 12. srpna přešla v mohutnou pliniovskou fázi se sloupcem vysokým asi 12 km a v jihozápadní části kaldery vytvořila nový kráter široký 800 m. Podle Wikipedie vyvrhla přes 4 km³ tefry; popel pokryl asi 150 000 km² v Chile a Argentině a dolétl až na Falklandy a Jižní Georgii; vítr ho zanesl až k Antarktidě. ^{[1, 3]}

Podle Wikipedie uhynula v nejvíc zasažených oblastech asi polovina pasoucích se zvířat; v argentinské provincii Santa Cruz přesáhly škody 10 milionů dolarů. Chilská oblast kolem sopky se ocitla v hospodářské krizi, potřebovala státní pomoc a mnoho lidí odtud odešlo. ^[3]

Poslední erupce trvala od 26. října do 1. listopadu 2011. Otevřely se tři průduchy na jižním okraji kaldery, popel vystoupal asi 1 km a údolími sjely lahary. Úřady evakuovaly asi 140 lidí. ^{[3, 1]}

Nebezpečí

Při erupcích 1971, 1991 i 2011 sjely z ledem vyplněné kaldery lahary a v roce 1991 napadal popel na obrovské ploše. Chilská geologická služba SERNAGEOMIN vydala v roce 2014 mapu nebezpečí, podle níž jsou nejohroženější kaldera a údolí Huemules a Sorpresa. Do 50 km od sopky žije podle Wikipedie asi 84 000 lidí. ^[3]

Fakta

Největší historická erupce

1991, VEI 5

Oběti laharu 1971

nejméně 5

Výbušné erupce v holocénu

3 velmi velké a 9 menších

Pojmenována po

Francisco Hudson (1826–1859), chilský hydrograf

Slovníček

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se povrch zhroutí do vyprázdněného magmatického zásobníku

subdukce

zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce se taví hornina a vzniká magma

trojný bod

místo, kde se stýkají tři litosférické desky

lahar

bahnotok ze sopečného materiálu a vody, například z roztátého ledu; může se valit desítky kilometrů daleko

tefra

vše, co sopka vymrští do vzduchu: popel, pemza, kameny

pliniovská erupce

velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupcem popela a pemzy

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň znamená zhruba desetkrát větší erupci

Zdroje

1. Cerro Hudson, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Naranjo, J. A., Stern, C. R.: Holocene tephrochronology of the southernmost part (42°30'–45°S) of the Andean Southern Volcanic Zone. Revista Geológica de Chile / Andean Geology 31 (2004), 225–240 (abstrakt), Andean Geology (2004)
3. Hudson Volcano, Wikipedia
4. Cerro Hudson, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.