Michinmahuida

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

2 452 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1835

Poloha

-42,799°, -72,445°

Michinmahuida (také Minchinmávida) je zaledněná sopka v jižním Chile, asi 15 km východně od sopky Chaitén. Během holocénu měla několik velkých výbušných erupcí. Naposledy soptila v letech 1834–1835 a tehdejší výbuch pozoroval i Charles Darwin. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Mohutná sopka je protažená ve směru severovýchod–jihozápad a vrchol má tvar sedla. V něm leží protáhlá kaldera široká asi 3 km, dnes vyplněná ledem. Na východoseverovýchodní straně masivu je mladé sopečné centrum. ^[1]

Vrchol měří podle GVP 2 452 m, podle anglické Wikipedie 2 450 m. Zaledněný masiv se zvedá nad jižní částí parku Pumalín v chilském regionu Los Lagos, západně od jezera Reñihue. ^{[1, 4]}

Při erupci sousední sopky Chaitén v roce 2008 pokryl popel i ledovce Michinmahuidy. Na snímku astronautů z Mezinárodní vesmírné stanice z 24. února 2009 je bílý zasněžený vrchol přikrytý šedým popelem. ^{[4, 3]}

Jak vznikl

Sopka leží u jižního okraje subdukční zóny, kde se oceánská deska Nazca noří pod jihoamerickou desku (subdukce). Stojí přímo nad zlomovým pásmem Liquiñe-Ofqui. Je postavena z čedičů a andezitů. ^{[1, 4, 3]}

Erupce

Na začátku holocénu měla sopka velkou výbušnou erupci, po níž zůstal ignimbrit Amarillo (vrstva ze zpečeného žhavého popela). Podle GVP mohl tehdy vzniknout i dnešní kaldera na vrcholu. ^[1]

Geologové Á. Amigo, L. E. Lara a V. C. Smithová v roce 2013 přiřadili Michinmahuidě sedm uloženin z holocénu. Patří k nim velký ignimbrit starý asi 10 500–10 200 let a pemza z pliniovské erupce (mohutného výbuchu s vysokým sloupcem popela) před asi 7 600–7 300 lety. Vyvržený materiál má složení andezitu až dacitu. ^[2]

Poslední větší výbušná erupce byla podle stejné studie před asi 300–500 lety. Erupce je doložena z roku 1742. Charles Darwin viděl sopku v činnosti v roce 1834 během své slavné plavby, která ho zavedla i na Galapágy. V únoru až březnu 1835 vytekl z kráteru na boku lávový proud a bahnotoky (lahary) dorazily až k pobřeží u Punta Chana. ^{[2, 1, 3]}

Nebezpečí

Podle studie z roku 2013 se u Michinmahuidy i u sousedního Chaiténu střídaly velmi silné výbuchy (VEI 5 a víc) s menšími erupcemi. Údolí poblíž sopek nejvíc zasahovaly pyroklastické proudy a lahary. Popel se snášel desítky kilometrů na východ a sever a při podobné erupci by dnes mohl poškodit zemědělství a infrastrukturu. ^[2]

V okolí žije málo lidí: do 10 km od vrcholu jen kolem deseti, do 30 km asi 8 000 a do 100 km asi 64 500 obyvatel. ^[1]

Fakta

Holocenní uloženiny

7 (ignimbrit a vrstvy popela)

Poslední větší výbušná erupce

asi před 300–500 lety

Pozoroval

Charles Darwin, 1834

Vzdálenost od sopky Chaitén

asi 15 km

Slovníček

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let od konce doby ledové

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

subdukce

zanořování jedné litosférické desky pod druhou; nad místem, kde se deska taví, vznikají sopky

ignimbrit

hornina z usazeného a často zpečeného materiálu velkých pyroklastických proudů

pyroklastický proud

rychle se valící žhavá směs sopečných plynů, popela a úlomků hornin

pliniovská erupce

velmi silný výbuch s vysokým sloupcem popela a plynů, pojmenovaný po Pliniovi mladším, který popsal výbuch Vesuvu

lahar

bahnotok ze sopečného popela a vody, například z tajícího ledu nebo deště

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň znamená asi desetkrát víc

andezit, dacit

sopečné horniny se středním obsahem křemíku; jejich láva je hustší než čedičová a sklon k výbuchům větší

Zdroje

1. Michinmahuida, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Amigo, Á., Lara, L. E., Smith, V. C.: Holocene record of large explosive eruptions from Chaitén and Michinmahuida Volcanoes, Chile. Andean Geology 40 (2013), 227–248, doi:10.5027/andgeoV40n2-a03 (abstrakt), Andean Geology (2013)
3. Minchinmávida and Chaitén Volcanoes, Chile, NASA Earth Observatory (2009)
4. Michinmahuida, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.