Calbuco

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde: Chile, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 974 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2015
Poloha: -41,330°, -72,618°

Calbuco je jedna z nejčinnějších sopek jižních chilských And. Stojí nad jezerem Llanquihue, nedaleko měst Puerto Varas a Puerto Montt. V dubnu 2015 po 43 letech klidu nečekaně vybuchla, vyslala sloupec popela přes 15 km vysoko a z okolí muselo dočasně odejít přes 6 600 lidí. ^{[1, 5, 2, 3]}

Jak vypadá

Calbuco je stratovulkán – sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela. Leží v chilském regionu Los Lagos, jihovýchodně od jezera Llanquihue a severozápadně od jezera Chapo. Sopka i její okolí jsou chráněny v národní rezervaci Llanquihue. ^{[5, 6]}

Hora je protažená ve směru jihozápad–severovýchod a na vrcholu má kráter široký 400–500 m, vyplněný lávovými dómy – kopami husté lávy, která se nahromadila nad průduchem. Výška se podle zdrojů liší: GVP v katalogu uvádí 1 974 m, v popisu fotografie 2 003 m, anglická Wikipedie 2 015 m. ^{[1, 5]}

Podle Wikipedie je Calbuco velmi výbušná andezitová sopka. Andezit je hornina se středním obsahem oxidu křemičitého; zdejší lávy ho obvykle obsahují 55–60 %. ^{[6, 5]}

Jak vznikl

Sopka patří k Jižní vulkanické zóně And a leží nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Vyrostla v pozdních starších čtvrtohorách (pleistocénu) a v holocénu, tedy posledních zhruba 11 700 letech. ^{[1, 5]}

Na konci pleistocénu se starší stavba sopky zřítila. Vznikla obří lavina úlomků o objemu asi 3 km³, která dojela až do jezera Llanquihue. Zbytkem staré sopky je dnešní vrcholový hřbet; jizvu po zřícení postupně zaplnily mladší lávy a tufy. ^[1]

Erupce

Katalog GVP eviduje z holocénu 36 potvrzených erupcí. Nejsilnější z nich, s indexem VEI 5, proběhly asi 8460 a 6760 let př. n. l. Od roku 1792 je zapsáno 14 erupcí, většina z nich ve 20. století. ^[1]

Velká erupce z let 1893–1894 (anglická Wikipedie ji datuje do let 1893–1895) podle GVP skončila vytlačením lávového dómu do kráteru. Wikipedie ji řadí k největším erupcím v historii jižního Chile. Němečtí osadníci na východním břehu jezera Llanquihue tehdy přišli o úrodu brambor, dobytek i včelstva a žádali vládu o přesídlení. ^{[1, 5]}

Ve 20. století se dóm v kráteru dál zvětšoval. Silné výbuchy v roce 1917 vytvořily nový dóm. V roce 1961 vystoupaly sloupce popela do výšky 12–15 km a vytekly dva lávové proudy. Poslední erupce před dlouhou přestávkou proběhla 26. srpna 1972 a trvala jen asi čtyři hodiny. ^{[1, 5]}

Erupce v dubnu 2015

Dne 22. dubna 2015 sopka vybuchla téměř bez varování. Druhá fáze přišla v časných ranních hodinách 23. dubna a menší výbuch ještě 30. dubna. Byla to první činnost Calbuca od roku 1972 a GVP ji hodnotí jako VEI 4. ^{[5, 1]}

Podle studie z roku 2016 šlo o dvě subplinijské fáze – silné výbuchy s vysokým sloupcem, ale o stupeň slabší než erupce plinijské. Sloupce popela vystoupaly výš než 15 km a pyroklastické proudy (žhavé laviny plynu a úlomků) dojely až 6 km od kráteru. Sopka vyvrhla asi 0,38 km³ materiálu, z toho zhruba 90 % napadalo jako popel a kamínky (tefra). ^[2]

Dočasně se muselo vystěhovat asi 6 685 lidí. Pyroklastické proudy spálily les na svazích a po nich se valily lahary – bahnotoky ze sopečného materiálu a vody, největší údolím Río Blanco. Zničily silnice a mosty, pod tíhou popela se v Chile i Argentině propadaly střechy a rušily se lety. ^[3]

Dne 18. srpna 2015 byl u sopky znovu vyhlášen nejnižší stupeň výstrahy. ^[5]

Co o něm dnes víme

Rozbor uložené tefry z roku 2016 ukázal, že magma z roku 2015 bylo čedičový andezit s 54–55 % oxidu křemičitého, jen místy andezit s 58 %. Autoři navrhují dvě možné příčiny: buď se z krystalizujícího magmatu uvolnily plyny, nebo do spodku magmatického krbu pronikla malá dávka nového magmatu. Obojí mohlo zvýšit tlak a spustit první fázi; jakmile se krb začal vyprazdňovat, magma rychleji pěnilo a erupce na konci zesílila. ^[2]

Biologové sledovali, jak se po erupci obnovuje deštný les. Studie z roku 2021 zjistila, že u kmenů velkých stromů, které erupci přežily, rostlo v letech po ní víc mechů, epifytů (rostlin rostoucích na jiných rostlinách) a některých bylin a keřů. Půda u nich byla bohatší na organickou hmotu, dusík a uhlík. Stromy tak mohou fungovat jako první útočiště, odkud se život vrací, ale každý druh reagoval jinak. ^[4]

Nebezpečí

Podle vulkanologa Felipe Aguilery z chilské Universidad Católica del Norte (2021) je Calbuco třetí nejnebezpečnější sopkou Chile; na prvním místě je Villarrica. Hrozí z ní pyroklastické proudy, lávové proudy a lahary, které mohou vzniknout táním sněhu na vrcholu. ^[3]

Aguilera v roce 2021 upozornil, že sopka je přístroji sledována nedostatečně a že mapa ohrožení nepočítá s většími erupcemi, jaké se tu v minulosti stávaly. Volal po nové mapě rizik s bezpečnými zónami a únikovými cestami pro Ensenadu, Puerto Montt, Puerto Varas, Llanquihue a Cascadu. ^[3]

V okolí žije hodně lidí: podle odhadu GVP asi 32 000 do 30 km od vrcholu a přes 575 000 do 100 km. ^[1]

Fakta

Erupce 2015: 22.–23. 4., dvě fáze se sloupci přes 15 km
Objem vyvržený v roce 2015: asi 0,38 km³
Evakuace 2015: asi 6 685 lidí
Zřícení v pleistocénu: lavina úlomků asi 3 km³
Vrcholový kráter: 400–500 m
Chráněné území: národní rezervace Llanquihue

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
andezit: sopečná hornina se středním obsahem oxidu křemičitého; její láva je hustá a erupce bývají výbušné
lávový dóm: kopa husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, místo aby odtekla
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň je asi desetkrát víc
subplinijská erupce: silná výbušná erupce s vysokým sloupcem popela, o něco slabší než plinijská
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků, která se řítí po svahu velkou rychlostí
tefra: všechen materiál vyvržený do vzduchu při erupci – popel, kamínky i bloky
lahar: bahnotok ze sopečného materiálu a vody, který se valí údolími pod sopkou
epifyt: rostlina, která roste na jiné rostlině (třeba na kmeni stromu), ale neparazituje na ní
subdukce: zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad tímto místem často vznikají sopky

Zdroje

Calbuco, Smithsonian Global Volcanism Program
Castruccio, A., Clavero, J., Segura, A., Samaniego, P., Roche, O., Le Pennec, J.-L., Droguett, B. (2016): Eruptive parameters and dynamics of the April 2015 sub-Plinian eruptions of Calbuco volcano (southern Chile). Bulletin of Volcanology 78, 62, Bulletin of Volcanology (záznam v repozitáři Universidad de Chile), doi:10.1007/s00445-016-1058-8 (2016)
A seis años de la megaerupción del Calbuco, científico advierte: „Necesitamos con urgencia un mapa de riesgo volcánico para esta zona“ (23. 4. 2021), La Tercera (2021)
Hintz, L., Fischer, D., Ferrari, N., Crisafulli, C.M. (2021): Vegetation dynamics under residual large trees following a volcanic eruption in a Valdivian temperate rainforest. Plant Ecology 222, 915–931, Plant Ecology (abstrakt přes Europe PMC) (2021)
Calbuco (volcano), Wikipedia
Calbuco, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.