Tronador

sopka – Stratovolcano, Chile-Argentina, South America Volcanic Regions

Kde

Chile-Argentina, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

3 478 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poloha

-41,157°, -71,885°

Tronador je zaledněná vyhaslá sopka na hranici Argentiny a Chile, nedaleko argentinského města Bariloche. Hlavní kužel vyrostl ve středním pleistocénu, činnost celé sopečné skupiny téměř ustala asi před 300 000 lety a od té doby horu modelují ledovce. Jediná možná mladší činnost je malý struskový kužel Fonck jihojihovýchodně od vrcholu. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Monte Tronador je mohutná hora pokrytá ledovci, která podle Wikipedie převyšuje okolní vrcholy And o více než 1 000 m. Výška se ve zdrojích mírně liší: GVP uvádí 3 478 m, Wikipedie 3 470 m. Leží východně od chilského jezera Todos los Santos. ^{[1, 4]}

Jméno Tronador znamená španělsky „ten, kdo hřmí“. Podle Wikipedie ho hoře dali místní lidé kvůli hukotu, se kterým se z ledovců odlamují a padají ledové věže (séraky). ^[4]

Hora leží ve dvou národních parcích – v argentinském Nahuel Huapi a v chilském Vicente Pérez Rosales. Je oblíbeným cílem horolezců; poprvé na vrchol podle Wikipedie vystoupil po několika pokusech Hermann Claussen, sám, 29. ledna 1934. ^[4]

Jak vznikl

Sopky v jižních Andách vznikají nad místem, kde se oceánská deska podsouvá (subdukuje) pod Jihoamerickou desku. Sopečná skupina Tronador leží asi 50 km východně od dnešní hlavní linie činných sopek, k níž patří například Osorno a Calbuco. ^{[2, 1]}

Skupina vznikala v několika etapách. Nejstarší, silně rozrušené části (jednotka Garganta del Diablo a komplex Steffen) jsou ze staršího pleistocénu; jedna dacitová láva je stará asi 1,3 milionu let. Samotný Monte Tronador vyrostl ve třech fázích ve středním pleistocénu: podle radiometrického datování je nejmladší fáze stará asi 340 000 až 360 000 let. ^{[2, 1]}

Hora je složená převážně z čediče, čedičového andezitu a andezitu. Asi před 300 000 lety činnost skupiny téměř úplně ustala. Podle studie z roku 2005 začaly sopky Osorno a Calbuco na dnešní sopečné linii růst až potom; jednoznačnou příčinu konce činnosti autoři neurčili. ^{[2, 1]}

Kužel Fonck

Jediná možná činnost v holocénu (posledních asi 11 700 let) proběhla jihojihovýchodně od hlavního vrcholu. Stojí tam dobře zachovaný struskový kužel Fonck, nazývaný také Cerro Volcánico, z něhož vytekl jediný andezitový lávový proud. ^{[1, 2]}

Lávový proud nenese stopy ledovcové eroze a kužel je dobře zachovaný – podle GVP vznikly až po poslední době ledové (asi před 70 000 až 14 000 lety). Přesné stáří změřené nemají: studie z roku 2005 je označuje za pravděpodobně holocenní, podle GVP může jít i o samý konec pleistocénu. GVP vede doklady holocenní činnosti jako nejisté. ^{[2, 1]}

Ledovce

Na Tronadoru je až osm ledovců, mezi nimi Alerce, Castaño Overa, Casa Pangue a Ventisquero Negro (Černý ledovec). Ventisquero Negro má tmavou barvu od nečistot a usazenin, které nese z výše položeného ledovce Río Manso; do malého jezera pod ním se z něj odlamují hnědé kry. ^[4]

Studie z roku 2017 porovnala výškové modely terénu z let 2000 a 2012 a zjistila, že ledovce Tronadoru za tu dobu ztrácely v průměru led odpovídající asi 0,17 m vody za rok. Taková mírně záporná bilance je v kontrastu se silnými úbytky velkých patagonských ledových polí dál na jihu. ^[3]

Horské ledovce končící nad skalním srázem se podle autorů blíží rovnováze s podnebím po konci 70. let 20. století, kdy v oblasti výrazně stouply teploty v teplé části roku. Údolní ledovce pokryté sutí, které sahají pod sráz, ale až na výjimky ubývají rychleji a jejich splazy budou podle autorů dál ustupovat. ^[3]

Lidé kolem

Přímo u hory skoro nikdo nežije – do 10 km od ní podle odhadu GVP asi 100 lidí. Do 100 km ale žije zhruba 381 000 lidí; nedaleko leží argentinské město Bariloche. ^{[1, 4]}

Fakta

Konec činnosti hlavního kuželu

asi před 300 000 lety

Nejmladší datovaná fáze Tronadoru

asi 340 000–360 000 let

Bilance ledovců 2000–2012

−0,17 m vodního ekvivalentu za rok

První výstup

Hermann Claussen, 29. 1. 1934

Národní parky

Nahuel Huapi (Argentina), Vicente Pérez Rosales (Chile)

Slovníček

subdukce

podsouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad ní vznikají sopky

struskový kužel

malá sopka nasypaná z pórovitých úlomků lávy (strusky), obvykle z jediné erupce

pleistocén

starší čtvrtohory, doba asi před 2,6 milionu až 11 700 lety, s opakovanými dobami ledovými

holocén

současné geologické období, posledních asi 11 700 let

čedič

tmavá sopečná hornina z řídké lávy chudé na křemík

andezit

středně tmavá sopečná hornina typická pro sopky nad subdukčními zónami

dacit

světlejší sopečná hornina z vazké lávy bohatší na křemík než andezit

sérak

ledová věž nebo blok na rozpukaném ledovci, který se může zřítit

vodní ekvivalent

množství ledu přepočtené na vrstvu vody; tak se porovnávají úbytky ledovců

Zdroje

1. Tronador, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Mella, M., Muñoz, J., Vergara, M., Klohn, E., Farmer, L., Stern, C. R.: Petrogenesis of the Pleistocene Tronador Volcanic Group, Andean Southern Volcanic Zone. Revista Geológica de Chile 32 (2005), 131–154, doi:10.4067/S0716-02082005000100008, Revista Geológica de Chile (Andean Geology) (2005)
3. Ruiz, L., Berthier, E., Viale, M., Pitte, P., Masiokas, M. H.: Recent geodetic mass balance of Monte Tronador glaciers, northern Patagonian Andes. The Cryosphere 11 (2017), 619–634, doi:10.5194/tc-11-619-2017, The Cryosphere (2017)
4. Tronador, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.