Osorno

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde: Chile, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 2 659 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1869
Poloha: -41,105°, -72,496°

Osorno je pravidelný, ledovcem pokrytý sopečný kužel na jihu Chile, který se tyčí nad jezery Llanquihue a Todos los Santos. Patří k nejčinnějším sopkám jižních chilských And: mezi lety 1575 a 1869 vybuchl jedenáctkrát a jednu z erupcí v roce 1835 pozoroval i Charles Darwin. Pro svůj tvar bývá přirovnáván k japonské hoře Fudži. ^{[1, 5, 3]}

Jak vypadá

Osorno je stratovulkán – vysoká kuželovitá sopka navršená z mnoha vrstev lávy a sopečného popela. Stojí v chilském regionu Los Lagos na jihovýchodním břehu jezera Llanquihue, asi 45 km severovýchodně od města Puerto Varas. Výška se ve zdrojích mírně liší: katalog GVP uvádí 2 659 m, Wikipedie a popisek fotografie GVP 2 652 m. ^{[1, 5]}

Na svazích jsou kromě hlavního kráteru i menší struskové kužely a trhliny, hlavně na západní a jihozápadní straně. Lávové proudy z nich stekly až do jezera Llanquihue. Na severozápadním a jiho-jihovýchodním úbočí stojí dva malé lávové dómy z dacitu, jinak sopku tvoří převážně čedič a čedičový andezit. ^[1]

Horní část sopky donedávna skoro celou pokrýval led, i když hora není nijak vysoká – ledovce živí hojné sněžení ve vlhkém přímořském podnebí. Na severních a západních svazích ale ledovce výrazně ustoupily. Podle článku z května 2018 obsahoval vrcholový ledovec asi 0,14 km³ ledu – dost vody na vznik laharů. ^{[5, 4]}

Jak vznikl

Osorno leží nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. Voda uvolněná z ponořující se desky pomáhá v hloubce vytvářet magma. Osorno vyrostlo na jihozápadní části starší, rozrušené sopky La Picada, staré asi 250 000 let. Ta má kalderu (propadlinu po erupci) širokou 6 km, dnes z velké části zasypanou. ^{[1, 2]}

Osorno je nejjižnějším členem řady sopek seřazených od severovýchodu k jihozápadu, k níž patří i La Picada, Puntiagudo a řetěz Cordón Cenizos. ^[2]

Erupce

Za posledních 14 000 let měla sopka časté výbušné erupce, při nichž se po svazích valily pyroklastické proudy – žhavé laviny plynu, popela a kamení. Katalog GVP uvádí 17 erupcí z holocénu. Největší z nich, datovaná radiouhlíkem zhruba do roku 420 našeho letopočtu, měla možná sílu VEI 4. ^[1]

Písemně je doloženo 11 erupcí z let 1575 až 1869, většinou menší síly (VEI 1–2). Láva při nich vytékala z vrcholu i ze svahů a dotekla do jezer Llanquihue i Todos los Santos. Nejsilnější z nich, s VEI kolem 3, začala podle GVP 29. listopadu 1834. Poslední erupce začala v roce 1869. ^{[1, 5]}

Darwin a Osorno

Dne 19. ledna 1835 pozorovali erupci Osorna Charles Darwin a kapitán Robert FitzRoy, když s lodí Beagle pluli podél chilského pobřeží na sever. O měsíc později zasáhlo velkou část západního pobřeží silné zemětřesení, které Darwin zažil ve Valdivii. ^[3]

Darwin pozorování zapsal do deníku a začal tušit, že současná činnost od sebe vzdálených sopek spolu souvisí. Údaje, o které se tato myšlenka opírala, ale byly zčásti chybné – zahrnovaly i údajnou erupci Aconcaguy, která je dávno vyhaslá. Podle studie z roku 2022 popsal Darwin v letech 1835–1836 dvě fáze erupce: první v lednu a únoru 1835 a druhou od listopadu 1835 do ledna 1836. ^{[5, 2]}

Co o něm dnes víme

Studie Eduarda Morgada a kolegů z roku 2022 rozebrala horniny z erupce v roce 1835. Šlo o čedičový andezit, tedy lávu s asi 52–53 % oxidu křemičitého. Magma mělo před erupcí teplotu 1 060–1 140 °C, obsahovalo v průměru asi 4 % rozpuštěné vody a bylo uložené nejhlouběji asi 7 km pod povrchem. ^[2]

Krystaly v hornině ukazují, že pod sopkou leží krystalová kaše – zásobník tvořený hlavně krystaly s trochou taveniny. Část této kaše se před erupcí rozrušila a vystoupala s magmatem. Velké sopky jako Osorno, Calbuco a La Picada mají podle autorů magma víc ovlivněné tekutinami z ponořující se desky než malá sopečná centra nad zlomovou zónou Liquiñe-Ofqui. ^[2]

Nebezpečí

K nebezpečím patří kromě lávy a pyroklastických proudů i lahary – bahnotoky, které mohou vzniknout, když erupce rychle roztaví led a sníh na vrcholu. Obec Las Cascadas leží jen asi 11 km od kráteru na západním úbočí. ^{[1, 4]}

Monitoring

Sopku sleduje chilská geologická služba SERNAGEOMIN. V dubnu 2018 zaznamenala 294 otřesů: 253 dlouhoperiodických, spojených s pohybem tekutin v sopce nebo s pohybem ledovce, a 41 vulkanotektonických, které vznikají praskáním hornin. Nejsilnější měl magnitudu 3,0 a vznikl asi 3,3 km pod povrchem, 2 km severozápadně od kráteru. ^[4]

Protože počet i síla vulkanotektonických otřesů postupně rostly, vyhlásila SERNAGEOMIN v květnu 2018 žlutou výstrahu a civilní ochrana ONEMI preventivní výstrahu pro obce Puerto Octay a Puerto Varas. K erupci tehdy nedošlo. ^{[4, 1]}

Zajímavosti

Osorno je symbolem krajiny jižního Chile a oblíbeným turistickým cílem; na jeho svazích se lyžuje i chodí na túry. Poprvé na vrchol vystoupil v roce 1848 Jean Renous. Jméno má sopka podle nedalekého města Osorno; původní obyvatelé ji nazývali různě, v polovině 18. století nejčastěji Hueñauca nebo Guanauca. ^[5]

Fakta

Historické erupce: 11 (1575–1869)
Darwinovo pozorování: 19. ledna 1835
První výstup: 1848, Jean Renous
Starší sopka pod ní: La Picada, asi 250 000 let
Teplota magmatu 1835: 1 060–1 140 °C
Led na vrcholu (2018): asi 0,14 km³

Slovníček

stratovulkán: vysoká kuželovitá sopka, navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou; v hloubce se z ní uvolňuje voda a vzniká magma
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
struskový kužel: malý sopečný kopec nasypaný z kousků vyvržené pórovité lávy (strusky)
lávový dóm: kupa z husté, vazké lávy, která se nahromadí nad průduchem, místo aby odtekla
čedič, čedičový andezit, dacit: sopečné horniny lišící se obsahem křemíku – čedič má nejméně a jeho láva je nejtekutější, dacit má hodně a jeho láva je hustá
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamení, která se řítí po svahu rychlostí až stovek km/h
lahar: bahnotok ze sopečného materiálu a vody, často z roztátého ledu a sněhu
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň je zhruba desetkrát víc
krystalová kaše: zásobník pod sopkou, kde je magma z velké části ztuhlé do krystalů a taveniny je mezi nimi jen málo
vulkanotektonický otřes: malé zemětřesení pod sopkou, které vzniká praskáním hornin, když na ně tlačí magma nebo plyny
dlouhoperiodický otřes: pomalejší chvění pod sopkou spojované s pohybem tekutin (plynů, vody, magmatu)

Zdroje

Osorno, Smithsonian Global Volcanism Program
Morgado, E., Morgan, D. J., Harvey, J. a kol.: The Magmatic Evolution and the Regional Context of the 1835 AD Osorno Volcano Products (41°06'S, Southern Chile). Journal of Petrology 63 (11), egac105 (2022), doi:10.1093/petrology/egac105 (abstrakt), Journal of Petrology (2022)
Darwin's earthquakes, Darwin Correspondence Project (University of Cambridge)
Volcán Osorno: Onemi declaró alerta tras registrar 294 eventos sísmicos en último mes (8. 5. 2018), Cooperativa.cl (2018)
Osorno (volcano), Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.