Puyehue-Cordon Caulle

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde: Chile, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 2 236 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2012
Poloha: -40,590°, -72,117°

Puyehue-Cordón Caulle je skupina sopek v jižních Andách v Chile, nedaleko hranic s Argentinou. Jejím nejčinnějším dílem je Cordón Caulle – dlouhý hřbet s puklinami, který vybuchl dva dny po nejsilnějším zaznamenaném zemětřesení v roce 1960 a znovu v letech 2011–2012. Popel z erupce v roce 2011 zasypal argentinská turistická města a uzavřel letiště až v Buenos Aires. ^{[1, 5, 2]}

Jak vypadá

Sopečný komplex se táhne od severozápadu k jihovýchodu jihovýchodně od jezera Lago Ranco a leží v národním parku Puyehue. Na severozápadním konci je stará kaldera Cordillera Nevada (1 799 m), na jihovýchodním konci stratovulkán Puyehue a mezi nimi se táhne asi 20 km dlouhá soustava puklin Cordón Caulle. Severovýchodně od Puyehue stojí starší sopka Mencheca. ^{[1, 5, 2]}

Puyehue (2 236 m) má plochý vrchol. Vyrostl nad 5 km širokou kalderou (propadlinou po dávné erupci) a sám nese na vrcholu 2,4 km širokou kalderu z holocénu, tedy posledních zhruba 11 700 let. Na jeho východním svahu jsou lávové proudy a dómy převážně z ryolitu – světlé sopečné horniny bohaté na křemík. ^[1]

Komplex vychrlil horniny od čedičů až po ryolity; samotný Puyehue je chemicky nejrozmanitější sopkou celé skupiny. Podle anglické Wikipedie tu najdeme nejširší paletu sopečných hornin v celé jižní sopečné zóně And. ^{[1, 5]}

Jak vznikl

Sopky jižních And vznikají nad místem, kde se oceánská deska noří pod jihoamerický kontinent (subdukce). Puyehue a Cordón Caulle navíc leží tam, kde příčná zlomová linie kříží velký zlom Liquiñe-Ofqui, který se táhne od severu k jihu. ^{[1, 5]}

Komplex je činný asi 300 000 let, od pozdního pleistocénu (starších čtvrtohor) do holocénu. Za tu dobu tu vznikly struskové kužely, lávové dómy, kaldery i krátery. ^{[5, 1]}

Erupce

Historické erupce se dříve připisovaly sopce Puyehue; dnes se ví, že vyšly z puklin Cordón Caulle – včetně velkých erupcí z let 1921–1922 a 1960. Samotný Puyehue měl podle katalogu GVP silné výbuchy se sopečným indexem VEI 5 (na stupnici síly 0–8) asi kolem roku 860 a kolem roku 5080 př. n. l. ^[1]

Erupce z let 1921–1922 začala 13. prosince 1921 a její sloup sahal do výšky asi 6,2 km (VEI 3). Erupce v roce 1960 začala dva dny po hlavním otřesu velkého chilského zemětřesení u Valdivie o síle 9,5, nejsilnějšího zaznamenaného zemětřesení vůbec. Otevřela se 5,5 km dlouhá puklina s 21 průduchy a sopka vyvrhla asi 0,25 km³ lávy a popela. ^[5]

Zatím poslední erupce začala 4. června 2011 kolem 14:45 místního času, když se nad sopkou zvedl sloup popela vysoký 10–14 km. Trvala do dubna 2012 a katalog GVP jí přiřadil VEI 5. Od poloviny června 2011 z kráteru vytékala láva. ^{[2, 1]}

Chilská geologická služba SERNAGEOMIN sledovala komplex svou observatoří OVDAS už od roku 2010. Erupci předcházely měsíce sílících zemětřesení a služba zvýšila výstrahu na žlutý stupeň 27. dubna 2011. Od 1. června se otřesy přesouvaly do menší hloubky a ráno 4. června jich přístroje zaznamenávaly kolem 230 za hodinu; úřady vyhlásily červený stupeň, který znamená bezprostředně hrozící erupci. ^[2]

Dopady erupce 2011

V Chile úřady evakuovaly celkem asi 4 300 lidí na 16 dní. Vítr ale nesl popel hlavně na východ do Argentiny, kde zasypal i města vzdálená 50–240 km. Ve Ville La Angostura, 48 km od průduchu, napadla 5. června asi 20 cm vysoká vrstva popela a drobných kamínků. ^[2]

Na jezeře Nahuel Huapi plavaly vrstvy pemzy, podle médií silné 12–30 cm, a úřady zakázaly plavbu. Letiště v Bariloche bylo zavřené 7 měsíců, až do ledna 2012. Oblak popela dosáhl Atlantiku, 9. června se na den zavřela letiště v Buenos Aires a Montevideu a 11. června se rušily lety do Tasmánie a na Nový Zéland. ^[2]

Těžce to zasáhlo zemědělce a turismus. V nejpostiženějších okresech argentinské provincie Neuquén uhynulo asi 22 % ze 149 000 ovcí, koz a krav, protože popel pokryl trávu i napajedla a zvířatům chybělo krmivo a voda. Turistů v oblasti Neuquén ubylo asi o 52 % a jen zrušené pobyty v hotelech stály asi 187 milionů dolarů. Prach ve vzduchu (částice PM10) několikrát překročil zdravotní limity. ^[2]

Co o něm dnes víme

Erupce v letech 2011–2012 přinesla vůbec první pozorování rozsáhlého proudu ryolitové lávy, který se ještě pohyboval. Taková láva je velmi vazká, a přesto proud pokračoval dál i dlouho po erupci: v lednu 2013 se jeho čelo stále posouvalo, asi 3,6 km od průduchu, ačkoli přísun lávy ustal o 6–8 měsíců dříve. Z okrajů proudu, silných asi 35 m, se vylilo přes 80 menších jazyků. ^[3]

Vědci to vysvětlují tím, že ztuhlá kůra na povrchu proud dobře izoluje a láva uvnitř zůstává dlouho tekutá. Překvapivě se tak ryolitový proud chová podobně jako mnohem řidší čedičové lávy. ^[3]

Měření pohybů terénu ukázala, že se povrch ke konci erupce propadal a pak se začal znovu zvedat; podle studie z roku 2023 v průměru nepřetržitě nejméně do roku 2020. Autoři se domnívají, že do zásobárny se znovu dostává tavenina vytlačovaná z okolní kašovité směsi krystalů a taveniny; tuto domněnku ověřují počítačovými modely. ^[4]

Zajímavosti

Cordón Caulle leží v propadlině asi 6 × 13 km, která je největší činnou geotermální oblastí jižní sopečné zóny And. Jsou tu vroucí prameny a fumaroly (otvory, z nichž uniká pára a plyny); páry v hloubce mají 260–340 °C. Oblast patří k hlavním místům, kde Chile hledá zdroje geotermální energie. ^{[1, 5]}

Lidé tyto sopky využívali už na konci doby ledové. Na nalezišti Pilauco Bajo, starém asi 12 500–13 500 let, je většina kamenných nástrojů z dacitu, ryodacitu a ryolitu z Puyehue-Cordón Caulle. Řeky tyto horniny až sem nedopravily, takže je museli přinést lidé. ^[5]

O starších erupcích je málo záznamů. Nejbližší španělské město Osorno, asi 80 km západně, bylo v roce 1602 po bojích s Huilliči opuštěno a až do poloviny 18. století v okruhu 100 km žádné španělské sídlo nebylo. ^[5]

Fakta

Nejsilnější erupce v historické době: 2011–2012, VEI 5
Evakuace 2011: asi 4 300 lidí v Chile
Erupce 1960: 2 dny po zemětřesení u Valdivie (M 9,5)
Letiště Bariloche: zavřené 7 měsíců (2011–2012)
Geotermální oblast: asi 6 × 13 km, největší v jižních Andách
Observatoř: SERNAGEOMIN – OVDAS

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněnou zásobárnou magmatu
ryolit: světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její láva je velmi vazká a teče pomalu
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řidší a teče rychleji
subdukce: pohyb, při kterém se jedna litosférická deska noří pod druhou
holocén: současná geologická epocha, posledních zhruba 11 700 let
pleistocén: starší čtvrtohory, doba ledových dob, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
VEI: index sopečné explozivity – stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
pemza: lehká pórovitá sopečná hornina plná bublinek, která může plavat na vodě
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

Puyehue-Cordon Caulle, Smithsonian Global Volcanism Program
Elissondo, M. et al. (2016): Chronology and impact of the 2011 Cordón Caulle eruption, Chile. Natural Hazards and Earth System Sciences 16, 675–704, doi:10.5194/nhess-16-675-2016, Natural Hazards and Earth System Sciences (Copernicus) (2016)
Tuffen, H., James, M.R., Castro, J.M., Schipper, C.I. (2013): Exceptional mobility of an advancing rhyolitic obsidian flow at Cordón Caulle volcano in Chile. Nature Communications 4, 2709 (abstrakt přes Europe PMC), Nature Communications (2013)
Phelps, P.R. et al. (2023): Feasibility of melt segregation from a crystal mush in response to the 2011–2012 eruption at Cordón Caulle, Chile. Geophysical Journal International 235(1), 610–634, doi:10.1093/gji/ggad259, Geophysical Journal International (záznam NSF PAR) (2023)
Puyehue-Cordón Caulle, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.