Huanquihue Group

sopka – Stratovolcano(es), Argentina, South America Volcanic Regions

Kde

Argentina, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

2 189 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1750

Poloha

-39,887°, -71,580°

Huanquihue je skupina mladých čedičových sopek na jihu argentinské provincie Neuquén, blízko hranice s Chile a jižně od sopky Lanín. Její nejmladší lávový proud El Escorial vtekl do jezera Epulafquén a místní obyvatelé si o jeho erupci dodnes vyprávějí podle svědectví svých prarodičů. ^{[1, 4]}

Jak vypadá

Skupinu tvoří řetěz stratovulkánů z pleistocénu (starších čtvrtohor) seřazených ve směru severoseverovýchod–jihozápad; některé leží přímo na hranici. Samotná sopka Huanquihue je už rozrušená erozí. Nejvyšší bod skupiny má podle GVP 2 189 m, podle anglické Wikipedie 2 139 m. ^{[1, 3]}

Na severním konci řetězu jsou mladé útvary z holocénu. V údolí severovýchodně od Cerro Huanquihue stojí struskový kužel se třemi vnořenými krátery širokými až 400 m. Tufový kužel La Angostura („Zúžení“) vyrostl přímo v ledovcovém jezeře Epulafquén a vytvořil poloostrov, takže z jezera k sousednímu Huechulafquén zbyl jen úzký průliv. ^{[1, 3]}

Podle anglické Wikipedie souvisí zdejší sopečná činnost se zlomem Liquiñe-Ofqui, velkou zlomovou poruchou zemské kůry. ^[3]

Erupce

Velmi mladý lávový proud El Escorial vytekl z úpatí struskového kuželu Achín-Niellu (také Achen Ñiyeu nebo Cerro Escorial). Stekl na sever do jezera Epulafquén, kde vytvořil výraznou lávovou deltu, odklonil místní potoky a vznikla za ním nová jezírka. ^{[1, 2]}

Stáří erupce se odhaduje různě. Radiokarbonové datování dalo asi 200 let před současností a GVP proto uvádí rok 1750 ± 100 let. Článek o výzkumu argentinské geologické služby z roku 2025 mluví o poslední erupci asi před 500 lety. Podle Wikipedie zmiňuje ústní tradice erupci z konce 17. století. ^{[1, 2, 3]}

Anglická Wikipedie s odkazem na odborné studie uvádí i starší erupce: vrstvu černého popela starou asi 4 000 až 4 200 let a erupci síly VEI 3 v roce 1591, jejíž popel se možná usadil v chilských jezerech Villarrica a Calafquén. ^[3]

Co o něm dnes víme

Sopky leží v Národním parku Lanín, oblíbeném rekreačním cílu, a nedaleko města Junín de los Andes a letiště Chapelco. V žebříčku sopečného rizika Argentiny, který vydala geologická služba SEGEMAR v roce 2024, je skupina na 17. místě. ^[2]

O chování skupiny se zatím ví málo. V prosinci 2024 proto začali geologové argentinské sopečné observatoře OAVV (součást SEGEMAR) nový výzkum ve spolupráci s programem VDAP americké geologické služby USGS a za účasti pracovníků národního parku. Probíhá v rámci doktorské práce, kterou spolufinancují SEGEMAR a argentinská vědecká rada CONICET; hlavním cílem je sestavit historii erupcí skupiny, zejména kuželu Achen Ñiyeu. ^[2]

Fakta

Nejmladší proud

El Escorial (kužel Achín-Niellu)

Riziko v Argentině

17. místo (žebříček SEGEMAR 2024)

Observatoř

OAVV (SEGEMAR)

Slovníček

stratovulkán

vysoká kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

pleistocén

starší čtvrtohory, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety; doba ledových dob

holocén

nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let

struskový kužel

menší kopec z napěněných úlomků lávy (strusky), nasypaný kolem jednoho průduchu

tufový kužel

kužel ze zpevněného sopečného popela, který vzniká při výbuších magmatu ve styku s vodou

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu

Zdroje

1. Huanquihue Group, Smithsonian Global Volcanism Program
2. SEGEMAR avanza en estudios sobre volcanes activos en el Parque Nacional Lanín, NoticiasNQN (2025)
3. Huanquihue Group, Wikipedia
4. Huanquihue, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.