Villarrica

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

2 847 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2025

Poloha

-39,420°, -71,930°

Villarrica je ledovcem pokrytá sopka na jihu Chile, vysoká 2 847 m, která se zvedá nad turistickým městem Pucón. Patří k nejčinnějším sopkám Jižní Ameriky a v jejím kráteru se často objevuje jezero žhavé lávy. Chilská geologická služba ji (podle hodnocení z roku 2020) považuje za nejrizikovější sopku v zemi. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Villarrica je stratovulkán – kuželovitá hora navrstvená z lávových proudů a vyvrženého materiálu. Leží v Jezerní oblasti středního Chile, asi 15 km jižně od Pucónu, nad jezerem i městem, které nesou stejné jméno. Mapučové, původní obyvatelé, jí říkají Rukapillan; podle Wikipedie to znamená zhruba „dům velkého ducha“. ^{[1, 5, 2]}

Je nejzápadnější ze tří velkých sopek, které stojí v řadě napříč Andami; další dvě jsou Quetrupillán a Lanín. Villarricu, Quetrupillán a chilskou část Lanínu chrání národní park Villarrica. ^{[1, 5]}

Ledovce na sopce zabírají asi 40 km². Na svazích je přes 30 struskových kuželů a puklin, z nichž kdysi vytékala láva. Lávové proudy z vrcholu i ze svahů dosáhly až 18 km daleko. ^[1]

Jak vznikl

Sopka leží nad subdukční zónou, na okraji kontinentu se zemskou kůrou silnou přes 25 km. Je činná už od středního pleistocénu. Starší, pleistocenní stavba sopky skončila asi před 95 000 lety vznikem kaldery – velké propadliny – široké 7 × 4 km (podle GVP asi 6 km). ^{[1, 2]}

Potom přišly velké výbušné erupce. Asi před 13 900 lety vznikl Licánský ignimbrit – vrstva ze žhavých pyroklastických proudů o objemu asi 10 km³ – a asi před 3 700 lety Pucónský ignimbrit (asi 4,8 km³). Podle GVP vznikla asi před 3 500 lety i menší, 2 km široká kaldera, uvnitř které vyrostl dnešní strmý vrcholový kužel. Pyroklastické proudy dosáhly v holocénu až 20 km od sopky. ^{[2, 1]}

Erupce

Erupce jsou písemně doložené od roku 1558. Většinou jde o mírné až středně silné výbuchy, občas s výlevem lávy. Typická je strombolská činnost – krátké výbuchy, které vyhazují žhavé kusy lávy –, a lávové fontány. ^{[1, 5]}

Ve 20. století zabily erupce Villarriky asi 100 lidí. Velké nebezpečí představují lahary: horká láva rozpustí sníh a led na vrcholu a z vody, popela a kamení vzniknou bahnotoky, které se řítí údolími dolů. ^{[2, 5]}

Při erupci v říjnu 1948 a únoru 1949 tryskaly lávové fontány několik set metrů vysoko a sloupec popela stoupal až 8 km. Dne 2. března 1964 vyvolala 600 m vysoká lávová fontána lahary, které zasáhly vesnici Coñaripe a zabily asi 22 lidí. Dne 29. října 1971 se otevřela 2 km dlouhá puklina, z níž vytekly dva lávové proudy a táním ledu vznikly ničivé lahary. ^[2]

Dne 3. března 2015 ve 3:10 ráno přerostla strombolská činnost během půlhodiny v lávovou fontánu vysokou 1,5 km. Trvala jen asi 16 minut, ale sloupec popela vystoupal 10,8 km nad kráter a popel napadal až 100 km od sopky. Žhavý materiál na zaledněných svazích spustil lahary do čtyř řek. Nikdo nezahynul. ^[2]

Lidé kolem

Podle GVP žije do 30 km od vrcholu asi 35 000 lidí a do 100 km téměř 670 000. Ohrožená jsou hlavně města Villarrica, Pucón, Licán Ray a Coñaripe a také důležitá infrastruktura; proto ji chilská geologická služba SERNAGEOMIN řadí na první místo mezi nejrizikovějšími sopkami Chile. ^{[1, 2]}

Sopka je zároveň velkým turistickým lákadlem. V létě na její vrchol vystupují výpravy s průvodci. ^{[5, 6]}

Monitoring

Villarriku sleduje chilská geologická služba SERNAGEOMIN prostřednictvím své sítě pro sledování sopek a jihoandské vulkanologické observatoře OVDAS. Podle stavu sopky vyhlašuje barevně odstupňovanou technickou výstrahu. ^{[3, 4]}

Podle Wikipedie je sopka také jednou z devíti, na nichž mezinárodní projekt Deep Earth Carbon Degassing měří, kolik oxidu uhličitého a oxidu siřičitého sopky vypouštějí do ovzduší. ^[5]

Co o něm dnes víme

Od erupce v roce 1984 má Villarrica otevřený přívodní kanál: magma stojí vysoko v kanálu, někdy je vidět jako lávové jezero, sopka neustále uvolňuje plyny a občas vyhodí krátkou lávovou fontánu. V prosinci 2015 bylo lávové jezero méně než 150 m pod okrajem kráteru, v únoru 2017 už nejspíš méně než 100 m. ^[2]

Erupci z roku 2015 předcházel od srpna 2014 neklid: přibylo zemětřesení spojených s pohybem tekutin, sopka vydávala víc oxidu siřičitého a měnil se poměr plynů. Rozbor vyvrženého materiálu (zveřejněný koncem roku 2022) ukázal, že magma nejdřív leželo hluboko, asi 9–16 km pod povrchem při teplotě asi 1 140 °C, a pak se nahromadilo v mělkém zásobníku nanejvýš 0,8 km pod povrchem. Tam se v něm uvolnila voda jako plyn, tlak stoupl a spustil erupci. ^[2]

Autoři upozorňují, že tak rychlý přechod od mírné činnosti k prudké lávové fontáně je pro předpověď erupcí velká výzva. Další výzkum takových erupcí je podle nich potřeba pro hodnocení rizik a krizové plánování. ^[2]

V srpnu a na začátku září 2026 činnost znovu zesílila. Od 29. srpna zaznamenaly přístroje opakovaný třes (tremor) spojený s pohybem lávového jezera, menší výbuchy v kráteru, vyhazování žhavých kamenů a podle družic vyšší teplotu povrchu. SERNAGEOMIN usoudil, že jezero stoupá blíž k povrchu, a 4. září 2026 zvýšil výstrahu ze zelené na žlutou. Projevy podle něj zůstávaly omezené na okolí kráteru; chilský úřad pro mimořádné situace SENAPRED vyhlásil preventivní výstrahu pro obce Villarrica, Pucón, Curarrehue a Panguipulli. ^{[3, 4]}

Fakta

Mapučský název

Rukapillan (Rucapillán)

Oběti ve 20. století

asi 100

Lávová fontána 3. 3. 2015

1,5 km vysoká, sloupec 10,8 km nad kráterem

Plocha ledovců

asi 40 km²

Hlídá

SERNAGEOMIN – observatoř OVDAS

Výstraha (od 4. 9. 2026)

žlutá

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se lávových proudů a vrstev popela a úlomků

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky

pleistocén

starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

pyroklastický proud

žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky a spálí vše v cestě

ignimbrit

hornina, která vznikne z usazeného a často spečeného materiálu velkých pyroklastických proudů

strombolská činnost

opakované krátké výbuchy plynu v kráteru, které vyhazují žhavé kusy lávy do výšky desítek až stovek metrů

lávová fontána

proud řídké lávy, který tryská z kráteru nebo pukliny vysoko do vzduchu

lahar

bahnotok – proud vody, popela a kamení, často z roztátého sněhu a ledu nebo po dešti

lávové jezero

jezero roztavené lávy v kráteru, které zůstává tekuté, protože ho zespodu zásobuje magma

tremor

nepřetržité chvění země pod sopkou, obvykle způsobené pohybem magmatu nebo plynů

Zdroje

1. Villarrica, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Romero, J. E. a kol.: Pre-eruptive Conditions of the 3 March 2015 Lava Fountain of Villarrica Volcano (Southern Andes). Bulletin of Volcanology 85 (2023), článek 2, doi:10.1007/s00445-022-01621-0 (plný text), Bulletin of Volcanology (repozitář White Rose) (2023)
3. Reporte Especial de Actividad Volcánica (REAV), Volcán Villarrica, 4. 9. 2026, 18:00, SERNAGEOMIN / OVDAS (kopie na noticiaslosrios.cl) (2026)
4. Sernageomin eleva alerta técnica volcánica (Villarrica, 5. 9. 2026), Emol (2026)
5. Villarrica (volcano), Wikipedia
6. Villarrica (sopka), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.