Sollipulli

sopka – Caldera, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Caldera

Nadmořská výška

2 282 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1240

Poloha

-38,970°, -71,520°

Sollipulli v chilské Araukánii je kaldera – velká sopečná propadlina – široká asi 4 km a vyplněná ledovcem silným až 650 m. Na pohled je méně nápadná než sousední sopky Llaima a Villarrica, ale asi před 2 900 lety tu proběhla velmi silná erupce, a proto ji vulkanologové považují za potenciálně nebezpečnou. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Kaldera leží východně od starší sopečné skupiny Nevados de Sollipulli, asi 20 km jihovýchodně od městečka Melipeuco. Její okraje lemuje řada lávových dómů z dacitu (husté lávy bohaté na křemík), hlavně na východní a jižní straně. Na vnějších svazích jsou výbuchové krátery a struskové kužely. ^{[1, 4]}

Jihozápadní okraj kaldery přetíná kráter Alpehué široký asi 1 km. Jméno Sollipulli se podle anglické Wikipedie z jazyka Mapučů překládá jako „načervenalá hora“. ^{[1, 4]}

Jak vznikl

Sollipulli patří do Jižní sopečné zóny And, kde se oceánská deska zasouvá pod jihoamerický kontinent. Na rozdíl od většiny kalder se tu ale nenašly mocné vrstvy pemzy a popela, které by po vzniku propadliny při obří erupci zůstaly. ^{[1, 4]}

Vědci proto v roce 1996 navrhli, že kaldera nevznikla výbuchem. Magma podle nich mohlo z podzemního krbu odtéct do stran a strop se pak propadl. Kdy se to stalo, zatím není známo. Další erupce na okrajích kaldery, k nimž docházelo, když v ní ležel led, její stěny postupně zvyšovaly a kalderu prohlubovaly, takže se z propadliny stala spíš „stavba“, která roste do výšky. ^{[2, 4]}

Erupce

Největší známá erupce vytvořila kráter Alpehué asi před 2 960 až 2 780 lety. Šlo o pliniovskou erupci – mohutný výbuch s vysokým sloupem popela – se stupněm VEI 5 nebo o něco víc. Podle Wikipedie vyvrhla asi 7,5 km³ pemzy a žhavé proudy vytvořily vrstvy ignimbritu na ploše nejméně 40 km². ^{[1, 2, 4]}

Naposledy sopka soptila asi před 700 lety, kdy dva kužele na severním svahu (mezi nimi struskový kužel Chufquén) vylily lávové proudy. Od té doby žádná erupce zaznamenána nebyla. ^{[1, 4]}

Sopka pod ledem

Měření radarem a tíhovým polem, publikované v roce 1996, ukázalo, že led v kaldeře je uprostřed silný až 650 m a jeho objem je nejméně 6 km³. Dno kaldery je uprostřed ploché, ale u stěn stupňovité – autoři to vykládají tak, že ho upravily erupce pod ledem u okrajů. ^[2]

Studie z roku 2015 zkoumala horniny ve stěnách kaldery. Našla v nich neobvykle mnoho stop po setkání magmatu s vodou z tajícího ledu, například polštářové lávy, které vznikají při chladnutí lávy ve vodě. Autoři to vysvětlují tím, že sopka možná vybuchovala pod silnou ledovou čepicí, a usuzují, že kaldera byla vyplněná ledem i v době, kdy se vylévaly lávy na jejím okraji. ^[3]

Led ale ubývá. Podle Wikipedie, která cituje glaciologické studie, se jeho objem odhadoval na 6 km³ v roce 1992 a na asi 4,5 km³ v roce 2011 a odtokový ledovec Alpehuén ustoupil mezi lety 1961 a 2011 o 1,3 km. ^[4]

Nebezpečí

Při erupci by mohl tát led v kaldeře a vznikly by lahary (sopečné bahnotoky) nebo náhlé povodně. Už při erupci Alpehué roztavily žhavé proudy led a vznikly lahary. Městečko Melipeuco má nouzový plán pro případ erupce Llaimy nebo Sollipulli. Do 30 km od sopky žije asi 9 000 lidí. ^{[4, 1]}

Fakta

Tloušťka ledu v kaldeře

až 650 m (studie z roku 1996)

Objem ledu

nejméně 6 km³ (1996)

Největší známá erupce

kráter Alpehué, asi před 2 900 lety, VEI 5+

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

dacit

sopečná hornina bohatá na křemík; její láva je hustá a tvoří dómy nebo vede k výbuchům

lávový dóm

kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct

struskový kužel

menší sopečný kopec nasypaný z kousků pórovité ztuhlé lávy (strusky)

pliniovská erupce

mohutný výbuch, při kterém sloup popela a plynů stoupá desítky kilometrů vysoko

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu

ignimbrit

hornina z usazených žhavých pyroklastických proudů – směsi popela, pemzy a plynů

polštářová láva

láva, která ztuhla ve vodě do kulatých „polštářů“

lahar

sopečný bahnotok – směs vody, popela a kamení, která teče údolími

Zdroje

1. Sollipulli, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Gilbert, J. S., Stasiuk, M. V., Lane, S. J., Adam, C. R., Murphy, M. D., Sparks, R. S. J., Naranjo, J. A.: Non-explosive, constructional evolution of the ice-filled caldera at Volcan Sollipulli, Chile. Bulletin of Volcanology 58 (1996), 67–83 (abstrakt), Bulletin of Volcanology (1996)
3. Lachowycz, S. M., Pyle, D. M., Gilbert, J. S., Mather, T. A., Mee, K., Naranjo, J. A., Hobbs, L. K.: Glaciovolcanism at Volcán Sollipulli, southern Chile: lithofacies analysis and interpretation. Journal of Volcanology and Geothermal Research 303 (2015), 59–78, doi:10.1016/j.jvolgeores.2015.06.021 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2015)
4. Sollipulli, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.