Llaima

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

3 125 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2009

Poloha

-38,692°, -71,729°

Llaima je mohutná zaledněná sopka v chilských Andách, asi 82 km východně od města Temuco, a patří k největším a nejčinnějším sopkám Chile. Od 17. století na ní kronikáři a vědci zaznamenali přes padesát erupcí; poslední velká trvala od ledna 2008 do června 2009. ^{[1, 5]}

Jak vypadá

Llaima je stratovulkán – kuželovitá sopka navršená z mnoha vrstev lávy a sopečného materiálu. Její objem odhaduje GVP na 400 km³ a skládá se hlavně z čedičových až andezitových láv. Leží v národním parku Conguillío v chilském regionu Araukánie. ^{[1, 5, 6]}

Sopka má dva vrcholy a dva krátery, které byly činné v historické době: jeden na hlavním vrcholu a druhý, zvaný Pichillaima, na jihovýchodě. Pichillaima je podle Wikipedie vysoká asi 2 920 m. Výška hlavního vrcholu se ve zdrojích liší – GVP uvádí 3 125 m, autoři jedné studie z roku 2009 asi 3 179 m. ^{[1, 5, 2]}

Na svazích sopky leží přes 40 struskových kuželů – malých sopek nasypaných z kousků pórovité lávy (strusky). Vrchol pokrývá sníh a led, takže láva při erupcích teče i po ledu. Na západním svahu je lyžařské středisko Las Araucarias. ^{[1, 2, 5]}

Jak vznikl

Llaima leží nad subdukční zónou v Jižním andském sopečném oblouku. Dnešní hora stojí na starší kaldeře široké asi 8 km. Ta vznikla zhruba před 13 200 lety, když sopka vyvrhla asi 24 km³ materiálu, který dnes tvoří vrstvy zvané curacautínský ignimbrit. ^{[1, 6]}

Po vzniku kaldery následovalo období výbušných erupcí, které skončilo asi před 7 200 lety. Teprve potom začala růst dnešní stavba sopky, hlavně z nahromaděných lávových proudů. Podle katalogu GVP tu asi před 8 900 lety (kolem roku 6880 př. n. l.) proběhla erupce stupně VEI 5, největší v jejím záznamu. ^[1]

Erupce

Typické erupce Llaimy jsou strombolské (opakované menší výbuchy, které vyhazují žhavé kusy lávy) a havajské (lávové fontány a proudy); méně často přijdou silnější subplinianské výbuchy s vysokým sloupcem popela. Od 17. století se tu opakují středně silné výbušné erupce, občas s lávovými proudy. ^[1]

Nejsilnější erupce v historických záznamech přišla v únoru 1640 a GVP ji řadí na stupeň VEI 4. Podle Wikipedie mohla přispět k přerušení araukánské války mezi Španěly a Mapuči, kteří ji podle některých výkladů brali jako znamení duchů. Další silnější erupce (VEI 3) přišly v letech 1862, 1864, 1932–1933, 1945 a 1955–1957. ^{[1, 5]}

Erupce v letech 1874–1876 vyprodukovala lávové proudy, sesuvy, lahary (bahnotoky) a spad popela. Podle Wikipedie se sopce předtím říkalo Chañel, mapučským slovem pro její špičatý vrchol, a teprve potom se ujalo jméno Llaima. ^[5]

Dne 1. ledna 2008 začala sopka chrlit lávovou fontánu, která trvala asi 14 hodin. Z nedalekých vesnic byly evakuovány stovky lidí a popel vítr zanesl až do Argentiny, kde se rušily lety na letišti u města Neuquén. V červenci 2008 bylo z uzavřené zóny evakuováno dalších asi 40 lidí. ^{[2, 5]}

Činnost pak pokračovala více než rok: ze dvou do sebe vnořených struskových kuželů ve vrcholovém kráteru vybuchovala láva a občas přetekla přes okraj kráteru. Podle GVP erupce skončila 12. června 2009 a dosáhla stupně VEI 3. Od té doby katalog GVP další erupci Llaimy neuvádí. ^{[2, 1]}

Nebezpečí

Protože je vrchol zaledněný, setkává se láva při erupcích s ledem. V roce 2008 tak vznikly zvláštní rychle ztuhlé koule lávy na čelech proudů tekoucích po ledu a popel s povrchem podobným květáku z výbuchů skrz led. Vědci po erupci našli i usazeniny laharů a malých pyroklastických proudů (žhavých lavin plynu a kamení). ^[2]

Do 30 km od vrcholu žije podle GVP asi 18 600 lidí, do 100 km přes 630 000 lidí. ^[1]

Co o něm dnes víme

Před erupcí v roce 2008 Llaima desítky let jen tiše uvolňovala plyny a pak se téměř bez varování probudila. Studie z roku 2016 zkoumala vyvržené kousky strusky a drobné kapky taveniny uzavřené v krystalech. Podle autorů se během dlouhého odplyňování mělké magma zahustilo krystaly a erupci spustil nový přísun magmatu zespodu, který tuto krystalovou kaši rozhýbal a uvolnil nahromaděný plyn. ^[3]

Navazující studie z roku 2018 změřila, jak dlouho krystaly olivínu pobývaly v různém prostředí, a z toho určila časový průběh. Nové magma podle ní vniklo pod sopku zhruba čtyři roky před erupcí, a to do hloubky nejméně asi 8 km, a postupně stoupalo; asi půl roku před erupcí bylo v hloubce 3–4 km. ^[4]

Statistický rozbor z roku 2010 počítal s tím, že v letech 2010–2030 přijde erupce stupně VEI 2 nebo silnější. Podle Wikipedie se tak do roku 2020 nestalo. Příspěvek na chilském geologickém kongresu v roce 2018 podle Wikipedie soudí, že sopka už dosáhla největší možné výšky a budoucí větší výlevy lávy přijdou spíš z bočních průduchů na svazích než z vrcholu. ^[5]

Fakta

Největší historická erupce

1640, VEI 4

Poslední velká erupce

1. 1. 2008 – 12. 6. 2009, VEI 3

Objem sopky

asi 400 km³

Starší kaldera

asi 8 km široká, stáří asi 13 200 let

Struskové kužely na svazích

přes 40

Národní park

Conguillío

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy, popela a kamení

struskový kužel

malá sopka nasypaná z kousků pórovité, bublinkaté lávy (strusky), obvykle z jediné erupce

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

ignimbrit

hornina z usazeného (často spečeného) materiálu velkých pyroklastických proudů

VEI

index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

strombolská erupce

opakované menší výbuchy, při kterých sopka vyhazuje žhavé kusy lávy do výšky desítek až stovek metrů

subplinianská erupce

silná výbušná erupce s vysokým sloupcem popela a plynů, slabší než plinianská

lahar

bahnotok – proud vody, popela a kamení, často z roztátého sněhu a ledu nebo po dešti

pyroklastický proud

žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky

olivín

zelený nerost, který krystalizuje z čedičového magmatu jako jeden z prvních

Zdroje

1. Llaima, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Sweeney, D. C., Calder, E., Cortés, J., Valentine, G., Whelley, P., Hughes, M., Lara, L. L.: Unusual Volcanic Products from the 2008 Eruption at Volcán Llaima, Chile. GSA Annual Meeting 2009, Portland; Geological Society of America Abstracts with Programs 41(7), s. 645 (abstrakt), Geological Society of America (2009)
3. Ruth, D. C. S., Cottrell, E., Cortés, J. A., Kelley, K. A., Calder, E. S.: From passive degassing to violent strombolian eruption: The case of the 2008 eruption of Llaima volcano, Chile. Journal of Petrology 57(9), 2016, doi:10.1093/petrology/egw063 (abstrakt), Journal of Petrology (2016)
4. Ruth, D. C. S., Costa, F., Bouvet de Maisonneuve, C., Franco, L., Cortés, J. A., Calder, E. S.: Crystal and melt inclusion timescales reveal the evolution of magma migration before eruption. Nature Communications 9, 2018, doi:10.1038/s41467-018-05086-8 (abstrakt), Nature Communications (2018)
5. Llaima, Wikipedia
6. Llaima, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.