Lonquimay

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

2 832 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1990

Poloha

-38,379°, -71,586°

Lonquimay je pravidelná sopka s useknutým vrcholem a ledovcem v kráteru v jižních Andách v Chile. Její největší historické lávové proudy nevytékaly z vrcholu, ale z průduchů na severovýchodním úbočí. Naposledy soptila od Vánoc 1988 třináct měsíců a vyrostl při tom nový kužel Navidad. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Lonquimay je menší, souměrný stratovulkán (kuželovitá sopka z vrstev lávy a popela) s plochým vrcholem. Leží těsně jihovýchodně od sopky Tolguaca v chilském regionu Araucanía. Výška se ve zdrojích liší: GVP uvádí 2 832 m, anglická Wikipedie 2 865 m. ^{[1, 3]}

Sopka je převážně z andezitu, horniny se středním obsahem křemíku, najdeme tu ale i čedič a dacit. Vznikla na konci pleistocénu a hlavně v holocénu (posledních asi 11 700 let). Vrcholový kráter vyplňuje ledovec, který stéká po jižním svahu. ^[1]

Celou sopkou prochází výrazné puklinové pásmo Cordón Fissural Oriental, orientované od severovýchodu k jihozápadu a sahající asi 10 km na severovýchod od vrcholu. Na severovýchodním svahu vyrostla řada průduchů a struskových kuželů (kopců z pórovité lávy). ^[1]

Sopka leží v chráněném území Malalcahuello-Nalcas. ^[3]

Erupce

Od poloviny 19. století zaznamenal katalog GVP jisté erupce v letech 1853, 1887–1890, 1933 a 1988–1990; zpráva o erupci z roku 1940 je nejistá. Erupce v letech 1887–1890 i 1988–1990 vylily z průduchů na severovýchodním svahu mohutné lávové proudy dlouhé až 10 km. ^[1]

Poslední erupce začala 25. prosince 1988, po zhruba třech týdnech zesilujících zemětřesení. Otevřela se na severovýchodním úpatí hlavního kužele, na puklině, která byla činná už v letech 1887–1889. Brzy z ní byla krátká trhlina se čtyřmi krátery a po třech dnech se činnost soustředila do nejzápadnějšího z nich. Tam vyrostl struskový kužel, který dostal jméno Navidad (španělsky Vánoce). ^{[2, 3]}

Zpočátku byla erupce nejprudší: sloupce popela stoupaly až do 9 000 m a sopka vyhazovala balvany (sopečné pumy) o hmotnosti až 5 t do vzdálenosti 500 m. Popel vítr odnášel hlavně na východ. Do dubna 1989 slábla a sloupce měřily už jen 1 000–2 000 m. ^[2]

Z kužele Navidad vytékal andezitový lávový proud. Do 5. dubna 1989 ho vyteklo odhadem asi 142 milionů m³ a na konci erupce v lednu 1990 byl dlouhý asi 10,2 km. ^{[2, 3, 1]}

Lidé kolem

Do 5 km od sopky žije podle odhadu GVP asi stovka lidí, do 30 km přes 13 000 a do 100 km přes půl milionu. ^[1]

Erupce v letech 1988–1990 byla poměrně malá, ale místní obyvatele i zemědělství zasáhla citelně. Podle Wikipedie si vyžádala jednu oběť, evakuaci přes 2 000 lidí a velké škody na polích a dobytku. ^{[2, 3]}

Co o něm dnes víme

Láva z let 1988–1990 je jemnozrnný andezit s 57,8–58,9 % oxidu křemičitého, velmi podobný starším andezitům sopky. Podle práce zmíněné na Wikipedii (Contreras a Castruccio, příspěvek na chilském geologickém kongresu 2018), která modelovala vnitřní stavbu sopky, už Lonquimay dosáhl své největší výšky a velké výlevy lávy budou nejspíš i dál vycházet z bočních průduchů, ne z vrcholu. ^{[2, 3]}

Fakta

Poslední erupce

25. 12. 1988 – leden 1990, kužel Navidad

Sloupec popela 1988

až 9 000 m

Lávový proud 1988–1990

asi 10,2 km

Evakuace 1988–1990

přes 2 000 lidí (podle Wikipedie)

Chráněné území

Malalcahuello-Nalcas

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

andezit

šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami

dacit

sopečná hornina s vyšším obsahem křemíku než andezit; její láva je hustší

pleistocén

starší čtvrtohory, doba ledových dob, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

holocén

nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let po konci doby ledové

struskový kužel

menší sopečný kopec z kousků pórovité lávy (strusky), které se nakupí kolem otvoru

sopečná puma

kus lávy větší než 6,4 cm, který sopka vymrští do vzduchu

Zdroje

1. Lonquimay, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Moreno, H., Gardeweg, M. (1989): La erupción reciente en el Complejo Volcánico Lonquimay (diciembre 1988), Andes del Sur. Revista Geológica de Chile 16(1), 93–117 (abstrakt), Revista Geológica de Chile / Andean Geology (1989)
3. Lonquimay (volcano), Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.