Copahue

sopka – Stratovolcano, Chile-Argentina, South America Volcanic Regions

Kde: Chile-Argentina, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 2 953 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2024
Poloha: -37,856°, -71,183°

Copahue je sopka v Andách přímo na hranici Chile a Argentiny. V jejím nejvýchodnějším kráteru leží asi 300 m široké jezero, jehož voda patří k nejkyselejším na světě. Od 18. století na ní vědci zaznamenali řadu slabých až středně silných výbuchů; v roce 2013 kvůli ní úřady na obou stranách hranice evakuovaly obyvatele. ^{[1, 5, 6, 4]}

Jak vypadá

Copahue je protáhlá vrstvená sopka (stratovulkán). Na jejím vrcholu leží devět kráterů v řadě asi 2 km dlouhé, protažené zhruba od západojihozápadu k východoseverovýchodu. V dějinách byl činný jen ten nejvýchodnější, nazývaný El Agrio nebo Del Agrio. ^{[1, 2]}

V kráteru El Agrio je slané a velmi kyselé jezero široké asi 300 m, z něhož silně unikají sopečné plyny. Podle anglické Wikipedie se pH vody pohybuje mezi 0,18 a 0,30. Pod východním odtokem jezera vyvěrají kyselé horké prameny, které okyselují řeku Río Agrio. ^{[1, 5]}

Výška vrcholu se ve zdrojích liší: katalog GVP uvádí 2 953 m, článek argentinských vědců z roku 2017 2 977 m a anglická Wikipedie 2 997 m. Jméno Copahue podle Wikipedie znamená v jazyce Mapučů „sirné vody“. ^{[1, 2, 5]}

Jak vznikl

Sopka leží v Jižní andské sopečné zóně, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou (subdukční zóna). Vyrostla uvnitř kaldery Trapa-Trapa (6,5 × 8,5 km), která vznikla před 600 000 až 400 000 lety, a to blízko okraje ještě starší a mnohem větší kaldery Caviahue (Del Agrio) o rozměrech 20 × 15 km z období pliocénu. ^{[1, 2]}

Podle starších prací začala sopka růst asi před 1,2 milionu let. Novější výzkum ale tyto odhady zpochybňuje a podle něj jsou nejmladší horniny sopky mladší než 120 000 let. Během svého vývoje sopka změnila povahu: v pleistocénu převážně vylévala lávu, v holocénu (posledních asi 11 700 letech) spíš explozivně vybuchuje. ^[2]

Erupce

Od poloviny 18. století je známo nejméně 13 slabých erupcí. Většinou šlo o výbuchy, při nichž se voda z jezera nebo z podzemí dostala do styku s horkou horninou či magmatem (freatické a freatomagmatické erupce). Zvláštností Copahue je, že při nich vyhazuje i kousky ztuhlé tekuté síry. ^{[2, 1]}

Erupce v roce 1992 byla první, kterou vědci podrobně popsali. Do vesnice Caviahue asi 10 km východně od sopky tehdy padaly drobné úlomky hornin a částice bohaté na síru, v celém okolí byl cítit silný zápach síry a korytem Río Agrio stekly bahnotoky (lahary). ^[2]

Do roku 2012 byla největší a nejdelší erupcí v historii ta z roku 2000. Začala 1. července a trvala s proměnlivou silou do konce října. Na začátku výbuchy kráterové jezero úplně odpařily, sloupec nad kráterem dosáhl až 2 000 m a později 3 000 m. Jezero se později znovu naplnilo. ^{[2, 5]}

Po 12 letech klidu začalo v červenci 2012 nové období erupcí; první malý výbuch 19. července vyhodil popel s úlomky síry, což podle vědců ukazuje na roztavenou síru pod dnem jezera. Výbuch z 22. prosince 2012 vytvořil mrak vysoký 1 000–1 500 m a jemný popel vítr zanesl asi 250 km na jih. ^{[2, 3]}

Katalog GVP pak zaznamenává další erupce téměř každý rok – mezi lety 2014 a 2021 opakovaně – a nejnovější krátkou erupci v říjnu 2024 (index sopečné výbušnosti VEI 1). ^[1]

Lidé kolem a evakuace 2013

Na argentinské straně leží pod sopkou vesnice Caviahue, kde lidé žijí trvale teprve od 80. let 20. století. Díky tomu se o novějších erupcích ví mnohem víc než o starších. ^[2]

Dne 27. května 2013 vyhlásila chilská geologická služba SERNAGEOMIN pro sopku červený stupeň výstrahy, protože přibývalo zemětřesení pod sopkou a hrozila erupce. Chilská vláda nařídila povinnou evakuaci asi 2 240 lidí v okruhu 25 km. Na argentinské straně úřady téhož dne evakuovaly asi 600 obyvatel Caviahue. ^[4]

Co o něm dnes víme

Copahue je pro vědce přírodní laboratoří: pod sopkou je v hloubce 1–2 km propojené magma s horkou podzemní vodou a jeho velmi kyselé prameny mají pH 0 až 1,5. Vědci sledují, jak se složení pramenů a jezer mění před erupcemi, protože by to mohlo pomoci erupce předpovídat. Kyselost se projevuje i v jezeře Caviahue pod sopkou: podle zprávy amerického výzkumného projektu (2013–2014) jeho pH během předchozího desetiletí kolísalo mezi 2,3 a 3. ^[3]

Před erupcí v roce 2012 se sopka ohlašovala už od konce roku 2011: z kráteru stoupal sloupec páry a kyselých plynů do výšky asi 300 m, jezero se oteplilo a okyselilo, přibylo drobných zemětřesení a povrch sopky se začal mírně zdvihat. Už po velkém zemětřesení v Chile v únoru 2010 (Mw 8,8) zaznamenali seismologové pod Copahue změnu aktivity. ^[2]

Fakta

Kráterové jezero: asi 300 m široké, pH 0,18–0,30
Největší historická erupce: 2000 (do roku 2012), jezero se odpařilo
Evakuace 2013: asi 2 240 lidí v Chile a 600 v Caviahue

Slovníček

stratovulkán: vrstvená sopka, kužel poskládaný ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela a úlomků
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pH: číslo udávající kyselost vody; neutrální voda má pH 7, čím je číslo menší, tím je voda kyselejší
pliocén: poslední období třetihor, zhruba před 5,3 až 2,6 miliony let
pleistocén: starší část čtvrtohor s dobami ledovými, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
holocén: nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let od konce poslední doby ledové
freatická a freatomagmatická erupce: výbuch, při kterém se voda prudce změní v páru po styku s horkou horninou (freatická) nebo přímo s magmatem (freatomagmatická)
lahar: bahnotok – rychlý proud vody, popela a kamení, který se valí po svazích sopky a údolích
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu a výšky erupčního sloupce

Zdroje

Copahue, Smithsonian Global Volcanism Program
Daga, R., Caselli, A., Ribeiro Guevara, S., Agusto, M.: Tefras emitidas durante la fase inicial hidromagmática (julio de 2012) del ciclo eruptivo 2012-actual (2016) del volcán Copahue (Andes del Sur). Revista de la Asociación Geológica Argentina 74 (2): 191–206, Revista de la Asociación Geológica Argentina (2017)
Varekamp, J.: RAPID: The 2012-2013 eruptions of Copahue volcano, Argentina (NSF EAR-1331167, abstrakt a zpráva o projektu), National Science Foundation (přes Grantome) (2013)
Gobierno decretó alerta roja por actividad del volcán Copahue, Cooperativa.cl (2013)
Copahue, Wikipedia
Copahue, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.