Antuco

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

2 979 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1869

Poloha

-37,406°, -71,349°

Antuco je strmý kuželovitý stratovulkán v chilských Andách v regionu Biobío, který se zvedá nad jihozápadním břehem jezera Laguna de la Laja. Na počátku holocénu se zhroutila velká část starší sopky a obrovský sesuv trosek se valil údolím řeky Laja na západ. Dnešní kužel vyrostl až potom a v 18. a 19. století opakovaně soptil, naposledy v roce 1869. ^{[1, 6, 2]}

Jak vznikl

Antuco patří k jižní sopečné zóně And. Leží nad subdukční zónou na silné pevninské kůře – v místě, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce vzniká magma. ^{[1, 5]}

Historie sopky je složitá. Nejdřív v pliocénu a pleistocénu vyrostly sousední stratovulkány Sierra Velluda a Cerro Cóndor z čedičových až andezitových hornin. Severovýchodně od Sierra Velluda pak vznikla starší sopka, kterou geologové nazývají Antuco I. ^[1]

Jak vypadá

Starší sopka Antuco I se zřítila a po zhroucení zůstala asi 5 km široká kaldera ve tvaru podkovy, otevřená k západu. Uvnitř ní pak vyrostl dnešní strmý kužel z čedičových až andezitových láv, který od té doby narostl asi o 1 000 m. Činné byly i trhliny a menší kužely na jeho svazích. ^[1]

Lávové proudy z Antuca stékaly do povodí řeky Laja. Vrchol podle GVP měří 2 979 m. ^[1]

Erupce

Podle anglické Wikipedie je první zaznamenaná erupce z roku 1624; šlo o strombolskou činnost (vyhazování žhavých úlomků lávy) s lávovým proudem. Katalog GVP uvádí historické erupce až od poloviny 18. století. Erupcí je zapsáno tolik i proto, že sopka leží u horského průsmyku, kterým chodili Španělé. ^{[5, 1]}

V 18. a 19. století šlo o středně silné výbušné erupce z vrcholu i ze svahů. GVP jich do roku 1869 počítá deset potvrzených a tři nejisté, většinou se stupněm 2 na stupnici VEI. Silnější (VEI 3, u první s otazníkem) byly erupce v roce 1752 a na přelomu let 1852 a 1853, kdy sopka soptila z trhliny na severovýchodním svahu i z vrcholu. ^[1]

V dubnu 2013 hlásili obyvatelé okolí známky činnosti a pilot popel. Středisko pro sopečný popel v Buenos Aires ale zjistilo, že unikaly jen pára a stopy plynů. ^[5]

Co o něm dnes víme

Kdy se stará sopka zhroutila, se zdroje liší. GVP píše o počátku holocénu, tedy zhruba před 11 700 lety. Tým Jorge Romera a kolegů v roce 2021 zhroucení datoval asi na dobu před 6 200 lety a odhadl, že se sesulo asi 5 km³ horniny; trosky dosáhly asi 20 km na západ. ^{[1, 2]}

Sesuv trosek zahradil odtok jezera Laja a podle téže studie zvedl jeho hladinu asi o 200 m. Když hráz později povolila, povodně odnesly sopečné usazeniny až 120 km na západ; ještě dál, 140 až 170 km od sopky, z nich vznikly terasy podél řek Itata a Biobío. Úlomky dřevěného uhlí a keramiky v nejmladších povodňových vrstvách jsou staré asi 1 800 až 1 900 let. ^[2]

Na troskách sesuvu leží vrstvy z řídkých pyroklastických proudů (horkých mračen popela a plynu), jedna z nich stará asi 3 400 let. Podle složení hornin autoři soudí, že magma bylo uloženo v několika oddělených částech v hloubce menší než 5 km a že odlehčení sopky po zhroucení dlouhodobě změnilo její podzemní „potrubí“, po čemž se vrátila čedičová činnost. ^[2]

Monitoring

Chilská geologická služba SERNAGEOMIN provozuje národní síť pro sledování sopek (RNVV). V jejím žebříčku sopek s nejvyšším rizikem, zveřejněném v říjnu 2023, je Antuco na 13. místě ze 14. ^{[3, 4]}

SERNAGEOMIN předal prezidentskému zmocněnci pro region Biobío mapu míst, kde se mají obyvatelé při erupci Antuca shromáždit. ^[4]

Tragédie z roku 2005

Jméno Antuco je v Chile spojeno i s neštěstím, které se sopečnou činností nesouvisí. Dne 18. května 2005 zemřelo na severním svahu sopky ve výšce kolem 1 500 m 45 vojáků, 44 branců a jeden seržant. Velitelé jim nařídili pochod sněhovou bouří a většina zemřela na podchlazení. ^[7]

Fakta

První výstup

1829, Eduard Poeppig

Zhroucení starší sopky

asi 5 km³, podle studie z 2021 před asi 6 200 lety

Žebříček rizika SERNAGEOMIN 2023

13. místo ze 14

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce se taví hornina

kaldera

velká propadlina na místě sopky; u Antuca vznikla zřícením části sopečné stavby

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních zhruba 11 700 let

pliocén, pleistocén

geologická období před zhruba 5,3 milionu až 11 700 lety

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8

strombolská činnost

mírné, opakované výbuchy, při kterých sopka vyhazuje žhavé úlomky lávy

sesuv trosek

rychlý pohyb obrovského množství horniny po zhroucení svahu sopky

pyroklastický proud

horké mračno sopečného popela, kamenů a plynů, které se řítí po svahu

Zdroje

1. Antuco, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Romero, J., Polacci, M., Moreno, H., Watt, S. a kol.: Multi-scale impacts of the ~6.2 ka sector collapse of Antuco basaltic stratovolcano (Southern Andes, Chile). EGU General Assembly 2021, EGU21-16176 (abstrakt), doi:10.5194/egusphere-egu21-16176, European Geosciences Union (2021)
3. Revelan ranking de los volcanes más peligrosos de Chile, BioBioChile (2023)
4. Sernageomin entrega mapa de peligro vulcanológico a Delegación Presidencial del Biobío, Guía Minera
5. Antuco (volcano), Wikipedia
6. Antuco, Wikipedie
7. Tragedia de Antuco, Wikipedia (španělská)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.