Payun Matru

sopka – Volcanic field, Argentina, South America Volcanic Regions

Kde

Argentina, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Volcanic field

Nadmořská výška

3 715 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

5 050 př. n. l.

Poloha

-36,422°, -69,241°

Payún Matrú je obří štítová sopka s kalderou a rozlehlé sopečné pole na jihu argentinské provincie Mendoza, daleko za hlavním hřebenem And. Patří k němu lávový proud Pampas Onduladas, dlouhý přes 160 km – jeden z nejdelších lávových proudů čtvrtohor na Zemi. Podle ústního podání místních obyvatel tu soptilo ještě za paměti lidí. ^{[1, 3, 2]}

Jak vznikl

Sopka leží asi 530 km od oceánského příkopu, kde se deska Nazca zasouvá pod Jihoamerickou desku – tedy v zaobloukové oblasti daleko za hlavním pásmem andských sopek. Spolu s dalšími sopečnými poli tvoří vulkanickou provincii Payenia. ^{[1, 3]}

Jádrem pole je mohutná štítová sopka. Na jejím vrcholu vznikla při velké erupci kaldera o rozměrech asi 8 × 10 km. Podle GVP k tomu došlo před méně než 168 000 lety, podle Wikipedie mezi 168 000 a 82 000 lety. Erupce zanechala ignimbrit – vrstvu ztuhlých pyroklastických proudů – na ploše asi 2 200 km². ^{[1, 3]}

Nejvyšším bodem masivu je stratovulkán Cerro Payún (také Payún Liso) na jihozápadním svahu štítu. Jeho výšku Wikipedie uvádí 3 796 m. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Po vzniku kaldery tu vzniklo přes 300 menších sopečných center, hlavně podél trhlin ve směru východ–západ, které protínají celou stavbu. Celé pole zabírá asi 5 200 km². ^[1]

Na západním svahu je seskupení průduchů zvané Los Volcanes, odkud tekuté lávy doputovaly přes 10 km. Proud ze sopky Santa María na severozápadním svahu urazil 15 km. Současně s čedičovými erupcemi na trhlinách vzniklo nejméně 30 lávových dómů a proudů. Součástí pole je i pláň Pampas Negras, pokrytá lapilli – drobnými kamínky, které napadaly z menších výbušných erupcí; vítr z nich dnes vyfoukává duny. ^{[1, 3]}

Pampas Onduladas – rekordní lávový proud

Proud Pampas Onduladas z tekuté lávy typu pahoehoe je podle GVP dlouhý 181 km a je nejdelším známým lávovým proudem čtvrtohor na Zemi. Studie z roku 2014 udává délku asi 170 km a řadí ho mezi čtyři nejdelší čtvrtohorní čedičové proudy. Proudy delší než 100 km jsou na Zemi poměrně vzácné a z nedávné doby žádný podobný neznáme. ^{[1, 2]}

Podle studie z roku 2014 potřebují takto dlouhé proudy zvláštní podmínky: mírný sklon terénu, velký objem poměrně řídké lávy a nějaký proces, který lávu izoluje, takže zůstává dlouho horká. Studie zkoumala, jak tyto podmínky umožnily mimořádnou délku proudu Pampas Onduladas. Podle Wikipedie proud vznikl asi před 373 000 lety. ^{[2, 3]}

Erupce

Katalog GVP uvádí jako poslední datovanou erupci asi rok 5050 př. n. l. (datování draslík-argonovou metodou). Podle Wikipedie ukazují novější datování termoluminiscencí mnohem mladší erupce: kužel Morado Sur a pole sopečných kamínků Pampas Negras asi před 515 lety a lávové dómy na okraji kaldery asi před 445 lety. ^{[1, 3]}

Ústní podání místních domorodých kmenů zmiňuje, že byli u poslední erupce přítomni. Od příchodu Evropanů tu však žádnou erupci nikdo nepozoroval. ^{[1, 3]}

Lidé kolem

Sopka leží v provinční přírodní rezervaci La Payunia v departementu Malargüe. V okruhu 10 km nežije podle GVP nikdo. Podle Wikipedie by budoucí erupce kvůli řídkému osídlení nejspíš nebyla velkým nebezpečím, mohla by ale přerušit silnice nebo zahradit řeky lávou. ^{[3, 1]}

Podle Wikipedie je oblast Payunia od let 2010–2011 navržena k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO (zdroje v článku se v roce liší). ^[3]

Fakta

Pampas Onduladas

170–181 km, jeden z nejdelších čtvrtohorních lávových proudů

Ignimbrit z kaldery

asi 2 200 km²

Nejmladší erupce podle termoluminiscence

asi před 445–515 lety

Chráněné území

Reserva Provincial La Payunia

Slovníček

štítová sopka

široká sopka s mírnými svahy, kterou postavily opakované výlevy tekuté lávy; tvarem připomíná položený štít

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

zaoblouková oblast

území za hlavním pásmem sopek nad subdukční zónou, dál od oceánského příkopu

ignimbrit

hornina z usazeného a stmeleného materiálu pyroklastických proudů – horkých lavin popela, kamenů a plynů

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela

pahoehoe

tekutá láva, jejíž povrch tuhne do hladkých nebo provazovitých tvarů

termoluminiscence

metoda určení stáří podle slabého světla, které minerály vydají při zahřátí; ukazuje, kdy byly naposledy rozpálené

Zdroje

1. Payun Matru, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Espanon, V. R., Chivas, A. R., Phillips, D., Matchan, E. L., Dosseto, A.: Geochronological, morphometric and geochemical constraints on the Pampas Onduladas long basaltic flow (Payún Matrú Volcanic Field, Mendoza, Argentina). Journal of Volcanology and Geothermal Research (2014), doi:10.1016/j.jvolgeores.2014.10.018 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2014)
3. Payún Matrú, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.