Azul, Cerro

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

3 788 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1967

Poloha

-35,653°, -70,761°

Cerro Azul („Modrý kopec“) je stratovulkán v chilských Andách, asi 200 km jižně od Santiaga. Na jeho severním úbočí vznikl v roce 1846 průduch Quizapu, ze kterého v dubnu 1932 vybuchla jedna z největších výbušných erupcí 20. století – popel tehdy padal i v sousední Argentině. ^{[1, 5, 4]}

Jak vypadá

Sopka leží na jižním konci sopečné soustavy Descabezado Grande – Cerro Azul v chilském regionu Maule. Je to strmý kužel s vrcholovým kráterem širokým asi 500 m, otevřeným k severu. Pod západním a jihozápadním svahem jsou menší struskové kužely – tři krátery La Resoloma a dva kužely Los Hornitos. ^{[1, 4]}

Kráter Quizapu na severním úbočí je samostatná díra široká 600 až 700 m a hluboká asi 150 m. Jeho okraj leží ve výšce asi 3 290 m, tedy o 500 m níž než vrchol Cerro Azul. ^{[1, 4]}

Sopky tu vznikají, protože se pod Jihoamerickou desku zasouvá deska Nazca (subdukce). Cerro Azul patří do jižní sopečné zóny And. ^[4]

Erupce

První zaznamenaná erupce začala 26. listopadu 1846. Nebyla výbušná: z nově otevřeného průduchu Quizapu vyteklo asi 5 km³ dacitové lávy (dacit je hustá láva bohatá na křemík). Proudy stekly na východ do údolí Estero Barroso i na západ do údolí Río Blanquillo. ^{[2, 1, 4]}

V letech 1907 až 1932 se Quizapu ozýval parními (freatickými) a strombolskými erupcemi, které postupně vyhloubily hluboký kráter. ^[2]

Vrchol přišel 10.–11. dubna 1932. Nejméně 18 hodin trvala plinijská erupce – nepřetržitý výtrysk plynu a pemzy – jejíž sloup sahal do výšky 27 až 30 km. Vyvrhla asi 9,5 km³ materiálu (VEI 5); přes 95 % tvořila dacitová pemza. V přepočtu šlo asi o 4 km³ dacitového magmatu stejného složení jako v roce 1846. Popel padal i v sousední Argentině. ^{[2, 1, 4]}

Po roce 1932 už byla činnost malá: GVP uvádí menší erupce v letech 1933–1938, v letech 1949 a 1967 se nad Quizapu objevily menší oblaky popela, v 80. letech jen unikaly plyny z fumarol. Poslední erupce začala podle GVP 9. srpna 1967. ^{[1, 4]}

Co o něm dnes víme

Podrobnou studii Quizapu publikovali v roce 1992 geologové W. Hildreth a R. E. Drake. Zjistili, že klidně vyteklá láva z roku 1846 a výbušná pemza z roku 1932 mají prakticky stejné složení. Jediný rozdíl, který našli, ukazuje, že magma z roku 1846 nejspíš ztratilo část plynů ještě před výstupem na povrch – proto vyteklo bez výbuchů. ^[2]

Studie také opravila objem erupce z roku 1932: plochy, na které napadlo aspoň 5 cm a aspoň 1 cm popela, vyšly zhruba poloviční oproti odhadům z 30. let a celkový objem vyvrženého materiálu asi 9,5 km³. Navíc zjistila, že za 86 let vyšlo z Quizapu přes 9 km³ magmatu, aniž by se okolní terén viditelně propadl. ^[2]

Chilská geologická služba SERNAGEOMIN sestavuje žebříček nejrizikovějších sopek. V žebříčku zveřejněném v únoru 2020 byl Cerro Azul-Quizapu na 10. místě ze 14 nejnebezpečnějších sopek země; žebříček má pomáhat rozhodnout, kam přednostně směrovat úsilí a peníze. ^[3]

Fakta

Největší erupce

10.–11. dubna 1932, VEI 5

Objem erupce 1932

asi 9,5 km³

Erupční sloup 1932

27–30 km

Láva z roku 1846

asi 5 km³

Žebříček rizika SERNAGEOMIN (2020)

10. ze 14 nejnebezpečnějších

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

struskový kužel

menší kopec z kousků ztuhlé pórovité lávy (strusky), nahromaděných kolem průduchu

subdukce

zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce se přitom tvoří magma pro sopky

dacit

světlá sopečná hornina z hustého magmatu bohatého na křemík

freatická erupce

výbuch páry, když se voda dostane k horké hornině nebo magmatu

strombolská erupce

opakované menší výbuchy, které vyhazují žhavé kusy lávy do výšky desítek až stovek metrů

plinijská erupce

velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupem plynu, popela a pemzy, který dosahuje desítek kilometrů

VEI

index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

fumarola

trhlina nebo otvor, z něhož unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

1. Cerro Azul, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Hildreth, W., Drake, R. E.: Volcán Quizapu, Chilean Andes. Bulletin of Volcanology 54 (1992), 93–125, doi:10.1007/BF00278002 (abstrakt), Bulletin of Volcanology (1992)
3. Sernageomin dio a conocer nuevo ranking de volcanes, Reporte Minero (2020)
4. Cerro Azul (Chile volcano), Wikipedia
5. Cerro Azul (Chile), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.