TerraBeat – zemětřesení a sopky

Descabezado Grande

sopka – Stratovolcano(es), Chile, South America Volcanic Regions

Kde
Chile, South America Volcanic Regions
Typ (GVP)
Stratovolcano(es)
Nadmořská výška
3 953 m
Tektonické prostředí
Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce
1933
Poloha
-35,580°, -70,750°

Descabezado Grande je téměř 4 000 m vysoká sopka v Andách ve středním Chile. Jméno znamená španělsky „bezhlavý“ – vrchol má totiž plochý, uříznutý, s kráterem plným ledu. Jedinou zaznamenanou erupci prodělal v letech 1932–1933, krátce po obří erupci sousední sopky Quizapu. [1, 3]

Jak vypadá

Vrchol tvoří kráter široký 1,4 km, vyplněný ledem. V jeho severovýchodní části je menší kráter, asi 500 m široký, ve kterém jsou činné fumaroly (otvory, z nichž unikají horké sopečné plyny). [1, 3]

Sopka je postavená z lávových proudů andezitu a ryodacitu (vazkých láv s vyšším obsahem křemíku) a z usazenin pyroklastických proudů. Podle Wikipedie má základnu asi 10 × 12 km a objem kolem 30 km³. [1, 3]

Stojí uprostřed sopečného komplexu o rozměrech asi 20 × 30 km. Sedm kilometrů jižně se zvedá stratovulkán Cerro Azul. Na severu je řada menších mladých sopečných center; nejsevernější z nich, Lengua de Vulcano (Mondaca), vylilo velmi mladý lávový proud, který přehradil řeku Lontué (v katalogu GVP psanou Lentué). [1]

Na dolním severozápadním svahu je trhlina Alto de las Mulas, ze které v holocénu (posledních 11 700 let) vytekly mladé ryodacitové lávové proudy. [1]

Jak vznikl

Sopka patří k Jižní andské sopečné zóně. Vznikla nad místem, kde se oceánská deska noří pod jihoamerickou pevninu (subdukční zóna) a kůra je tu silná přes 25 km. Podle GVP sopka vyrůstala v pozdním pleistocénu (konci starších čtvrtohor) a v holocénu. [1, 3]

Erupce

V dubnu 1932 vybuchla nedaleká Quizapu, kužel na severním svahu sopky Cerro Azul. Šlo o mohutnou pliniovskou erupci: sloup popela vystoupil do výšky 27–30 km a celkem sopka vyvrhla podle odhadu asi 9,5 km³ materiálu. Jemný popel se usazoval daleko po větru. [2, 1]

Krátce po jejím skončení se na horním severoseverovýchodním svahu Descabezada Grande otevřel nový boční kráter. Podle GVP soptil od 5. června 1932 do 2. července 1933 a erupce dostala stupeň VEI 3 (index sopečné výbušnosti). Je to jediná zaznamenaná erupce této sopky. [1]

Zdroje se tu trochu rozcházejí: anglická Wikipedie uvádí Cerro Azul a Quizapu jako jiná jména Descabezada Grande, kdežto katalog GVP je vede jako samostatnou sopku 7 km jižněji. [3, 1]

Fakta

Vrcholový kráter
1,4 km, vyplněný ledem
Jediná erupce
1932–1933, VEI 3, boční kráter na svahu
Význam jména
„bezhlavý“ (španělsky)

Slovníček

stratovulkán
kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se lávových proudů a vrstev popela
fumarola
otvor, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
andezit, ryodacit
sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku; jejich láva je vazká a teče pomalu
pyroklastický proud
žhavá lavina plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svahu sopky
pliniovská erupce
velmi silná výbušná erupce s vysokým sloupem popela, pojmenovaná po Pliniovi mladším, který popsal výbuch Vesuvu
subdukční zóna
místo, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou
pleistocén
starší část čtvrtohor, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
holocén
nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

Zdroje

  1. Descabezado Grande, Smithsonian Global Volcanism Program
  2. Hildreth, W., Drake, R. E.: Volcán Quizapu, Chilean Andes. Bulletin of Volcanology 54 (1992), doi:10.1007/BF00278002 (abstrakt), U.S. Geological Survey (1992)
  3. Descabezado Grande, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.