Calabozos

sopka – Caldera, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Caldera

Nadmořská výška

3 508 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poloha

-35,558°, -70,496°

Calabozos je obří kaldera o rozměrech 26 × 14 km v odlehlé části chilských And, nedaleko hranice s Argentinou. Za posledních 800 000 let z ní vyšly tři mohutné erupce, jejichž popel a pemza dnes tvoří vrstvu zvanou tuf Loma Seca. Menší sopky v kaldeře soptily ještě v holocénu, žádná erupce z doby lidských záznamů ale známa není. ^{[1, 2, 7]}

Jak vznikl

Calabozos patří do Jižní sopečné zóny And. Stejně jako většina andských sopek vznikla proto, že se oceánská deska Nazca podsouvá pod jihoamerickou pevninu (subdukce). V hloubce nad podsouvanou deskou tak vzniká magma, které stoupá k povrchu. ^[6]

Kaldera leží na přechodu mezi dvěma typy andského sopečnictví. Severněji převažují sopky chrlící andezit a ryolit, tedy lávy bohatší na křemík, jižněji spíše tmavší, na křemík chudší andezity a čediče. ^[3]

Jak vypadá

Kaldera má tvar složeného prstence; objev a zmapování popsali geologové teprve v roce 1984. Leží v hornatém kraji regionu Maule bez stálých obyvatel a bez silnic – dostat se sem dá jen pěšky nebo na koni. ^{[2, 6]}

V jižní části kaldery vyrostla skupina sopek Cerro del Medio o objemu 20 až 25 km³, složená hlavně z andezitu a dacitu. Nad zasypaným západním okrajem kaldery stojí Descabezado Chico se čtyřmi těsně seskupenými průduchy. Z něj v pozdním holocénu vytekl dacitový lávový proud Escorias o objemu asi 2,5 km³, který dosáhl přes 30 km na jih. ^{[1, 6]}

Uvnitř kaldery jsou skupiny horkých pramenů. Vyvěrají podél okraje vyklenutého středu kaldery a podél zlomů na jejím okraji. ^{[1, 2]}

Tři obří erupce

Před 800 000, 300 000 a 150 000 lety kalderou otřásly tři velké výbuchy. Při každém se z podzemí vyřítily žhavé pyroklastické proudy – laviny sopečného popela, pemzy a plynů – a po každém se povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem propadl. Jejich uloženiny dohromady nesou jméno tuf Loma Seca. ^{[1, 2]}

Odhady velikosti se liší. Podle GVP vyprodukoval každý výbuch asi 200 až 500 km³ materiálu, podle studie z roku 1984 odpovídá každá vrstva 150 až 300 km³ magmatu. Podle práce z roku 1988 vybuchlo při všech třech erupcích dohromady přes 1 000 km³ magmatu. ^{[1, 2, 3]}

Brzy po posledním propadu se dno kaldery začalo znovu zvedat (resurgence) a jeho střed rozťal podélný příkop. Sopečná činnost menšího rozsahu, s výlevy dacitu a andezitu, pak pokračovala až do holocénu. ^[2]

Co o něm dnes víme

Podle rozboru hornin z roku 1988 bylo magma pod kalderou před velkými erupcemi rozvrstvené. Nahoře leželo lehčí magma s malým množstvím krystalů a velkým obsahem vody, hlouběji hustší magma bohatší na krystaly a chudší na vodu. Teplota se podle minerálů pohybovala asi od 800 do 950 °C. ^[3]

Studie z roku 1984 ukázala, že v zaledněných jižních Andách byly takové obří výbuchy stejně důležité jako v suchých středních Andách. Na jihu se jejich stopy jen hůř dochovaly – podle autorů je nejspíš zahladila eroze. ^{[2, 6]}

Po zemětřesení v regionu Maule v únoru 2010 (magnituda 8,8) zjistili vědci pomocí radaru japonské družice ALOS, že kaldera Calabozos poklesla. Šlo o jednu z pěti sopečných oblastí, kde se terén propadl až o 15 cm; propadlá území byla protáhlá od severu k jihu. Podle vědců z Cornellovy univerzity otřesy nejspíš uvolnily ucpané podzemní cesty a horká voda z hlubin odtekla. ^{[4, 5]}

Zdroj tepla

Hojné horké prameny podle geologů ukazují, že by kaldera mohla být významným zdrojem geotermální energie, tedy tepla ze zemského nitra. Podle Wikipedie tu už byly vyvrtány průzkumné vrty. ^{[2, 6]}

Fakta

Velké erupce (tuf Loma Seca)

před 800 000, 300 000 a 150 000 lety

Objem vyvrženého magmatu

dohromady přes 1 000 km³

Pokles po zemětřesení 2010

až 15 cm

Lávový proud Escorias

asi 2,5 km³, přes 30 km dlouhý

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

subdukce

podsouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad tímto místem často vznikají sopky

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečného popela, úlomků hornin a plynů, která se řítí po svazích velkou rychlostí

tuf

hornina vzniklá zpevněním sopečného popela a dalších vyvržených úlomků

dacit, andezit, ryolit

sopečné horniny se středním (andezit), vyšším (dacit) a vysokým (ryolit) obsahem křemíku; čím víc křemíku, tím je láva hustší a výbuchy bývají prudší

resurgence

opětovné vyklenutí dna kaldery, když se pod ní znovu hromadí magma

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

geotermální energie

teplo ze zemského nitra, které lze využít k topení nebo výrobě elektřiny

Zdroje

1. Calabozos, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Hildreth, W., Grunder, A. L., Drake, R. E.: The Loma Seca Tuff and the Calabozos caldera: A major ash-flow and caldera complex in the southern Andes of central Chile. GSA Bulletin 95 (1984), 45–54 (abstrakt), Geological Society of America Bulletin (1984)
3. Grunder, A. L., Mahood, G. A.: Physical and Chemical Models of Zoned Silicic Magmas: The Loma Seca Tuff and Calabozos Caldera, Southern Andes. Journal of Petrology 29 (1988), 831–867 (abstrakt), Journal of Petrology (1988)
4. Pritchard, M.: ALOS PALSAR Reveals Volcanoes Sink After Large Earthquakes. ASF News & Notes 9:2 (léto 2013), Alaska Satellite Facility (2013)
5. Chilean earthquake made volcanoes sink, Cornell Chronicle (2013)
6. Calabozos, Wikipedia
7. Calabozos, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.