Planchon-Peteroa

sopka – Stratovolcano(es), Chile, South America Volcanic Regions

Kde: Chile, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 3 977 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2025
Poloha: -35,223°, -70,568°

Planchón-Peteroa je sopečný komplex na hranici Chile a Argentiny, složený z několika do sebe vrostlých sopek a kráterů. Asi před 11 500 lety se část hory zřítila a obří lavina sutě dojela až do chilského Centrálního údolí. Nejmladší sopka Peteroa s kráterovými jezery je stále činná – podle GVP naposledy chrlila popel a plyny od konce října do začátku prosince 2025. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Sopky vznikly v Andách nad pásmem, kde se oceánská deska noří pod pevninskou (subdukce). Komplex leží v jižní sopečné zóně And a skládá se z několika sopečných staveb, které vznikaly postupně a překrývají se. ^{[1, 2]}

Nejstarší je sopka Azufre, mladší než asi 219 000 let. Po ní vyrostla o 6 km severněji sopka Planchón, zhruba před 72 000 až 11 000 lety. Po velkém zřícení vznikla obnovená sopka Planchón II a nakonec, v posledních asi 7 000 letech, nejmladší sopka Peteroa – soubor rozptýlených jícnů mezi Azufre a Planchónem. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Komplex je protažený od severu k jihu a má několik překrývajících se kalder (velkých propadlin po zhroucení sopky). Peteroa leží v asi 5 km širokém kráteru podobném kaldeře, v němž jsou čtyři menší vnořené krátery o průměru 150–500 m a struskový kužel. ^{[1, 2]}

Ve všech čtyřech kráterech jsou jezera a z několika kráterů unikají sopečné plyny (fumaroly). Peteroa patří ke třem sopkám jižní sopečné zóny And, které mají kráterová jezera. V kaldeře a v horních částech údolí na svazích leží ledovce. ^{[2, 3]}

Výška se ve zdrojích liší: GVP uvádí 3 977 m pro celý komplex, anglická Wikipedie 4 107 m a studie z roku 2021 udává pro samotnou sopku Peteroa 3 603 m. Pod sopkou Planchón leží jezera Lagunas de Teno a vede tudy mezinárodní horský průsmyk Vergara. ^{[1, 6, 2]}

Erupce

Asi před 11 500 lety se zhroutila velká část sopky Azufre a kus sopky Planchón. Vznikla obrovská lavina úlomků hornin (tzv. trosková lavina), která sjela údolím řeky Teno 95 km daleko až do chilského Centrálního údolí. ^[1]

Mezi lety 1660 a 2020 bylo zaznamenáno 18 erupcí. Většinou šlo o menší výbuchy páry a popela (VEI nejvýš 2). Největší známá erupce v roce 1762 dosáhla VEI 4: část sopky se sesula, vznikly laviny a bahnotoky (lahary) a řeka Teno byla na několik dní přehrazena. ^{[2, 1]}

Kromě výbuchů tu tekla i láva – podle GVP v letech 1837 a 1937. V roce 1937 vznikl také struskový kužel. Krátká erupce v únoru 1991 vytvořila dva nové krátery. ^{[1, 2]}

Od ledna 2010 do července 2011 sopka prošla čtyřmi výbušnými fázemi. Většinou z ní stoupaly sloupce páry a plynu, občas ale výbuchy vyhodily popel do výšky 1 000–3 000 m nad kráter. Popel zasypal asi 1 265 km², hlavně směrem na východojihovýchod, a obsahoval jen úlomky starých hornin, ne čerstvé magma. ^[3]

Další období činnosti přišlo od listopadu 2018 do května 2019. Poslední erupce podle GVP trvala od 25. října do 4. prosince 2025 (VEI 2). Například 13. listopadu 2025 vystoupal sloupec plynů a úlomků 1 860 m nad kráter. ^{[1, 5]}

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2016 spojila erupce v letech 2010–2011 s tím, že ze zásobníků magmatu a horké vody pod sopkou stoupalo víc tepla a látek. Cestu jim možná otevřely trhliny, které vznikly nebo se obnovily při velkém zemětřesení u Maule v únoru 2010 (magnitudo 8,8). ^[3]

Vědci z Universidad Católica del Norte sledovali kráterová jezera na družicových snímcích z let 1984–2020. Zjistili, že teplá činnost se přesouvá mezi jezery a že zesílené zahřívání jezer může předcházet erupcím. Proto by mohlo sloužit jako varovný signál. ^[2]

V žebříčcích nebezpečnosti sopek je Peteroa podle studie z roku 2021 druhá nejnebezpečnější v Argentině a 23. v Chile. ^[2]

Monitoring

Sopku nepřetržitě sleduje chilská geologická služba SERNAGEOMIN přes svou observatoř OVDAS. Od 10. července 2025 zaznamenala přibývající otřesy spojené s pohybem tekutin v podzemí, a proto 18. července 2025 vyhlásila žlutý technický stupeň výstrahy. ^{[4, 5]}

Chilský úřad pro katastrofy SENAPRED tehdy vyhlásil preventivní výstrahu pro obce Teno, Romeral, Molina a Curicó v regionu Maule. V červenci 2025 platil okruh nebezpečí 2 km od činných kráterů, v listopadu 2025 už bezpečnostní okruh 4 km kolem hlavního kráteru. V červenci 2025 úřady uváděly, že sopka leží daleko od osídlených míst – do 10 km od ní podle GVP žije jen asi 50 lidí. ^{[4, 5, 1]}

Fakta

Největší známá erupce: 1762, VEI 4
Trosková lavina: asi před 11 500 lety, 95 km daleko
Kráterová jezera: 4
Popel 2010–2011: asi 1 265 km²
Observatoř: OVDAS (SERNAGEOMIN)

Slovníček

subdukce: zanořování jedné litosférické desky pod druhou; nad tím místem často vznikají sopky
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se vrchol sopky zhroutí do vyprázdněného zásobníku magmatu nebo se sesune
fumarola: otvor, kterým ze země uniká horká pára a sopečné plyny
trosková lavina: obrovský sesuv úlomků hornin, který vznikne při zřícení části sopky a dokáže urazit desítky kilometrů
lahar: bahnotok ze sopečného materiálu a vody, který se valí údolími
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
struskový kužel: malý kopec z pórovitých úlomků lávy (strusky) nahromaděných kolem jícnu

Zdroje

Planchon-Peteroa, Smithsonian Global Volcanism Program
Aguilera F., Caro J., Layana S. (2021): The Evolution of Peteroa Volcano (Chile–Argentina) Crater Lakes Between 1984 and 2020 Based on Landsat and Planet Labs Imagery Analysis, Frontiers in Earth Science (2021)
Aguilera F. a kol. (2016): Eruptive activity of Planchón-Peteroa volcano for period 2010-2011, Southern Andean Volcanic Zone, Chile, Andean Geology 43(1): 20–46 (2016)
Sernageomin declara alerta amarilla por actividad en complejo volcánico Planchón-Peteroa, Emol (2025)
Volcán Planchón Peteroa registra nueva actividad y Senapred no descarta episodios de mayor energía, Meganoticias (2025)
Planchón-Peteroa, Wikipedia (anglicky)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.