Palomo

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

4 860 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poloha

-34,608°, -70,295°

Palomo je ledovci pokrytá sopka vysoká 4 860 m v chilských Andách, v regionu O'Higgins blízko hranice s Argentinou. Je odlehlá a málo prozkoumaná, ale její mladě vypadající tvary naznačují, že mohla soptit ještě v době před příchodem Španělů. ^{[1, 4]}

Jak vypadá

Palomo je menší stratovulkán, tedy kuželovitá sopka navrstvená z lávy a sopečného materiálu. Ledovce její stavbu zčásti rozbrázdily. Stojí uvnitř dvojité kaldery, tvořené dvěma kalderami o průměru 3 a 5 km, západně od mohutné kaldery Caldera del Atuel. ^[1]

Na vrcholu je dvojitý kráter. Podle GVP to ukazuje, že se sopečná činnost postupně přesouvala k severovýchodu. Asi 4,5 km severovýchodně od vrcholu leží vedlejší sopka Andrés, vysoká asi 3 300 m, s kráterem širokým asi 500 m, který se otevírá k jihu. ^{[1, 4]}

Jméno Palomo znamená španělsky „holub“ a podle Wikipedie připomíná tvar jejích ledovců. Ledovce na severních svazích napájejí řeky Blanco, Cortaderal a de los Cipreses, které tečou do řeky Cachapoal. Z jižního svahu stéká asi 10 km dlouhý ledovec Universidad, který byl v roce 1958 druhým nejdelším ledovcem středního Chile; od té doby ledovce v oblasti ustupují. ^{[4, 2]}

Jak vznikl

Sopka patří k jižnímu sopečnému oblouku And. Vznikla nad subdukční zónou, kde se jedna deska zasouvá pod pevninskou kůru a v hloubce vzniká magma. Palomo i Andrés stojí na zlomu El Diablo, podél kterého jsou v oblasti i další sopečná centra a termální prameny. ^{[1, 2]}

Sopka chrlila lávy od čedičového andezitu po dacit, tedy horniny se středním až vyšším obsahem křemíku. Andrés vytvořil andezitové lávové proudy a je mladší než poslední doba ledová. ^[1]

Co o něm dnes víme

Stáří hornin bylo změřeno radiometrickou metodou argon–argon. Lávy z horních partií Palomo jsou staré asi 100 000 let, lávy sopky Andrés asi 40 000 let (s nejistotou ±30 000 let). U Palomo se odchylka podle zdroje liší: studie z roku 2019 uvádí ±20 000 let, Wikipedie ±40 000 let. ^{[2, 4]}

Kdy sopka vybuchla naposledy, není jisté. GVP žádnou historickou erupci nezná. Podle Wikipedie mohla v roce 1847 tepelná událost na sopce roztavit led a způsobit povodeň na řece Cachapoal; tento údaj jsme v jiném zdroji neověřili. ^{[1, 4]}

V srpnu 2026 začala chilská národní síť pro sledování sopek (RNVV) při úřadu SERNAGEOMIN spolu s Univerzitou O'Higgins připravovat novou mapu sopečného ohrožení středního Chile. Mapa pokrývá sopky od Tupungatita po Nevados de Chillán; v regionu O'Higgins mají přednost Palomo a sousední Tinguiririca, o nichž je málo geologických i historických údajů. Pravděpodobnost, že se Palomo v blízké době probudí, odborníci podle zatím omezených údajů odhadují jako nízkou až střední. ^[3]

Nebezpečí

Protože je sopka pokrytá ledem, největší hrozbou případné erupce by byly lahary – bahnotoky z roztátého ledu, vody a sopečného materiálu. Ty by mohly zasáhnout údolí řek, které ze sopky stékají. V okruhu 30 km žije podle GVP asi 4 700 lidí. ^{[4, 1]}

Fakta

Vedlejší sopka

Andrés (asi 3 300 m), 4,5 km na SV

Stáří vrcholových láv

asi 100 000 let (Ar–Ar)

Stáří láv sopky Andrés

asi 40 000 ± 30 000 let

Mapa ohrožení

SERNAGEOMIN a Univerzita O'Higgins, od 2026

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka, navrstvená ze střídajících se lávových proudů a vrstev sopečného popela a úlomků

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce se taví hornina

andezit, dacit

sopečné horniny se středním (andezit) až vyšším (dacit) obsahem křemíku; jejich láva je hustší než čedičová

metoda argon–argon

způsob určení stáří hornin podle rozpadu radioaktivního draslíku na argon

lahar

bahnotok ze sopečného materiálu a vody, často z roztátého ledu nebo deště, který se řítí údolími

Zdroje

1. Palomo, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Charrier, R., Iturrizaga, L., Carretier, S., Regard, V.: Evolución geomorfológica y glaciar de las hoyas de los ríos Maipo superior y Cachapoal en la Cordillera Principal Andina, Chile central (34°-35° S). Andean Geology 46(2) (2019), 240, doi:10.5027/andgeov46n2-3108, Andean Geology (2019)
3. Sernageomin y UOH inician cartografía de peligros volcánicos en la zona central, Reporte Minero (2026)
4. Palomo, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.