Maipo

sopka – Caldera, Chile-Argentina, South America Volcanic Regions

Kde: Chile-Argentina, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 5 323 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1912
Poloha: -34,164°, -69,832°

Maipo je pravidelný kuželovitý stratovulkán na hranici Chile a Argentiny, asi 100 km jihovýchodně od Santiaga. Vyrostl uvnitř obří kaldery Diamante, která vznikla při ohromné erupci asi před 450 000 lety. Lávy z jeho úbočí v roce 1826 přehradily údolí a vytvořily jezero Laguna del Diamante. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Maipo má souměrný tvar kužele a patří k nejjižnějším andským vrcholům vyšším než 5 000 m. Nad dno kaldery se zvedá asi o 1 900 m. Výška se podle zdrojů liší: katalog GVP uvádí 5 323 m, anglická Wikipedie podle družicových měření SRTM 5 264 m. ^{[1, 2]}

Na východním úbočí stojí několik menších kuželů seřazených podél kulisovitě uspořádaných puklin ve směru severovýchod–jihozápad. Na úbočí je také soubor lávových dómů z ryodacitu, husté lávy bohaté na křemík. ^[1]

Na chilské straně, kam přichází víc vláhy, leží podle anglické Wikipedie víc trvalého sněhu než na stejně vysokých horách severněji. Vody ze západních svahů odvádí řeka Maipo do Tichého oceánu, z východních svahů řeka Diamante do povodí Atlantiku. ^{[2, 3]}

Jak vznikl

Sopka leží v Jižním andském sopečném oblouku, nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska podsouvá pod druhou. Je postavena na pevninské kůře silné přes 25 km. ^[1]

Dávno před vznikem Maipa tu v pleistocénu, asi před 450 000 lety, proběhla obří erupce. Vyvrhla obrovské množství ryolitového materiálu, který se usadil jako ignimbrit – hornina z horkých pyroklastických proudů. Tehdy vznikla kaldera Diamante o rozměrech asi 15–16 × 20 km. ^[1]

Objem erupce se ve zdrojích liší: souhrn GVP uvádí asi 350 km³ ignimbritu, popisek fotografie GVP a anglická Wikipedie 450 km³. Na jihozápadním okraji kaldery a jejím svahu stojí ještě starší sopky Don Casimiro a Cerro Listado. ^{[1, 2]}

Erupce

Nejznámější erupce začala 1. března 1826. Láva z kuželu Riso Patrón na východním úbočí přehradila odtoky na dně kaldery a za lávovou hrází se nahromadila voda – tak vzniklo jezero Laguna del Diamante ve východní části kaldery. ^[1]

Katalog GVP považuje za potvrzené erupce z let 1826, 1829, 1905 a 1912, všechny malé (VEI nejvýš 2). Dalších devět zpráv z let 1788–1908, například z let 1831, 1869 a 1908, vede jako nejisté. ^[1]

Zajímavosti

Na vrchol poprvé vystoupil v roce 1883 horolezec Paul Güssfeldt. Nejsnadnější cesta nahoru vede po sněhu a ledu. ^[2]

Fakta

Kaldera Diamante: asi 15–16 × 20 km, stáří asi 450 000 let
Vznik jezera Laguna del Diamante: erupce 1826
Výška nad dnem kaldery: asi 1 900 m
První výstup: 1883, Paul Güssfeldt

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
subdukce: podsouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad místem, kde se deska zanoří, vznikají sopky
ignimbrit: hornina, která vznikne usazením a stmelením materiálu z horkých pyroklastických proudů
ryolit, ryodacit: sopečné horniny velmi bohaté na křemík; jejich magma je husté a mívá sklon k prudkým výbuchům
pleistocén: geologické období zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety, doba ledová
VEI: index sopečné explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

Maipo, Smithsonian Global Volcanism Program
Maipo (volcano), Wikipedia
Maipo, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.