Velikonoční ostrov (Rapa Nui)

sopka – Shield(s), Chile, Southern Pacific Volcanic Regions

Kde: Chile, Southern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield(s)
Nadmořská výška: 501 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poloha: -27,114°, -109,356°

Velikonoční ostrov (Rapa Nui), proslulý obřími kamennými sochami moai, je ve skutečnosti vrcholek sopečné stavby, která se zvedá z mořského dna v jihovýchodním Tichém oceánu. Tvoří ho tři hlavní sopky a přes 70 menších sopečných center; podle GVP jsou nejmladší lávové proudy možná mladší než 2 000 let. ^{[1, 4]}

Jak vypadá

Ostrov má tvar trojúhelníku a v každém jeho rohu stojí jedna z hlavních sopek. Na jihozápadě je Rano Kau s kráterem s plochým dnem, širokým 1,5 km. Na východním výběžku leží Poike. Na severu se zvedá Terevaka, široká štítová sopka (s mírnými svahy z mnoha proudů řídké lávy), posetá menšími kužely ze sopečných úlomků. ^[1]

Mezi nimi je přes 70 vedlejších sopečných center. Mezi nejznámější patří Rano Raraku, tufový kužel s jezerem sladké vody v kráteru. Na Poike stojí trachytové lávové kopule Tea-Tea a na ostrově je mnoho sopečných jeskyní včetně lávových tunelů. ^{[1, 3]}

Jak vznikl

Ostrov leží uprostřed Nazcké desky, asi 350 km východně od Východopacifického hřbetu, kde se oceánské desky velmi rychle rozestupují. Spolu s ostrůvkem Sala y Gómez je jedinou částí podmořského pásma Easter Seamount Chain, která vystupuje nad hladinu. ^{[2, 1]}

Toto pásmo podmořských hor je podle geofyzikálních a geochemických dat stopou horké skvrny, místa, kde z hlubokého pláště stoupá horký materiál. Deska se nad ní posouvá, a proto jsou sopky v řetězu směrem na západ stále mladší. Dnešní centrum horké skvrny se hledá na západ od ostrova, v podmořských sopečných polích Ahu a Umu, jejichž stáří se odhaduje na méně než 400 000 let. ^{[2, 3]}

Co o něm dnes víme

Italští geologové Luigina Vezzoli a Valerio Acocella v roce 2006 sestavili vývoj ostrova podle vlastního terénního mapování a přehodnocení starších dat. Poike a Rano Kau se podle nich vyvíjely obdobně asi před 750 000 až 300 000 lety: nejprve vyrostla štítová sopka, pak vytékala hustší láva a vrchol se propadl v kalderu a nakonec vznikaly lávové kopule a výbuchy při styku magmatu s vodou. ^[2]

Nejmladší je podle stejné práce Terevaka. Asi před 150 000 až 110 000 lety se na jejích svazích otevřely trhliny, z nichž vytékaly velké lávové proudy a vyrůstaly řady struskových kuželů. Směr těchto trhlin podle autorů určuje regionální tektonika. ^[2]

Jak stará je poslední erupce, se zdroje neshodují. GVP uvádí, že nejmladší lávové proudy u Hiva-Hiva na západě ostrova jsou zřejmě mladší než 2 000 let. Novější geologická rekonstrukce ale za nejmladší datovaný proud (Roiho) považuje lávu starou asi 110 000 let. Historická erupce známá není. ^{[1, 3, 2]}

Lidé kolem

Sopečná hornina dala ostrovu jeho slávu. Velké sochy moai (na ostrově jich zůstalo téměř tisíc) jsou vytesány z lehkého pórovitého tufu (zpevněného sopečného popela) z kráteru Rano Raraku. Z pemzy z kráteru Puna Pau se dělaly „klobouky“ soch a ze sopečného skla obsidiánu z Maunga Orito hroty kopí zvané mataa. ^{[3, 4]}

Ostrov patří Chile a od roku 1995 je na seznamu světového dědictví UNESCO. Při sčítání v roce 2017 tu žilo 7 750 lidí. Patří k nejodlehlejším obydleným místům světa: k chilskému pobřeží je to asi 3 500 km. ^[4]

Fakta

Hlavní sopky: Terevaka, Poike, Rano Kau
Vedlejší sopečná centra: přes 70
Vzdálenost od Východopacifického hřbetu: asi 350 km
Lom na sochy moai: tufový kužel Rano Raraku

Slovníček

štítová sopka: široká sopka s mírnými svahy, vzniklá z mnoha proudů řídké lávy
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky, i daleko od okrajů desek
Východopacifický hřbet: podmořské pohoří v Tichém oceánu, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nové oceánské dno
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
lávová kopule: kupovitý útvar z velmi husté lávy, která se nerozteče a hromadí se kolem otvoru
tuf: hornina ze zpevněného sopečného popela a úlomků
struskový kužel: malý kopec z kousků pórovité lávy (strusky), které vyvrhla erupce a napadaly kolem otvoru
obsidián: černé sopečné sklo, které vznikne velmi rychlým ztuhnutím lávy bohaté na křemík

Zdroje

Rapa Nui, Smithsonian Global Volcanism Program
Vezzoli, L., Acocella, V.: Geological and structural evolution of Easter Island (Chile). Geophysical Research Abstracts 8, 06569 (EGU 2006), European Geosciences Union (2006)
Geography of Easter Island, Wikipedia
Easter Island, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.