Ojos del Salado, Nevados

sopka – Stratovolcano, Chile-Argentina, South America Volcanic Regions

Kde

Chile-Argentina, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

6 879 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

750

Poloha

-27,109°, -68,541°

Ojos del Salado na hranici Chile a Argentiny je nejvyšší sopkou na Zemi a nejvyšší horou Chile. Naposledy vybuchla asi před 1 300 lety, ale z jejích kráterů dodnes unikají sopečné plyny a pod vrcholem leží nejvýše položené jezero světa. ^{[1, 4, 5]}

Jak vypadá

Nejde o jeden kužel, ale o rozlehlý masiv protažený od severovýchodu k jihozápadu. Tvoří ho mnoho kráterů, malých sopečných kuželů a lávových dómů – kup husté lávy, která se nahromadila nad průduchem. Podle Wikipedie má sopka přes 20 kráterů a zabírá 70 až 160 km². ^{[1, 4]}

Údaje o výšce se liší. GVP uvádí 6 879 m, česká i anglická Wikipedie 6 893 m. V polovině 20. století se dokonce vedl spor, zda není vyšší než Aconcagua; geodetické měření americké výpravy v roce 1956 dalo asi 6 885 m, tedy méně než Aconcagua (asi 6 960 m). ^{[1, 4, 5]}

Hora leží nedaleko pouště Atacama v extrémně suchém prostředí. Proto na ní nejsou velké ledovce ani trvalá sněhová pokrývka a neroste tu žádná vegetace. Ve vrcholovém kráteru je přesto stálé jezírko o průměru asi 100 m ve výšce kolem 6 480–6 500 m, podle Wikipedie nejvýše položené jezero světa. ^{[4, 3]}

Erupce

Sopka byla činná ve starších i mladších čtvrtohorách a chrlila hlavně lávové proudy. Podle Wikipedie jsou nejstarší horniny masivu staré asi 3,5 milionu let a mladé lávové proudy z holocénu, tedy zhruba z posledních 11 700 let, pokrývají asi 120 km². ^{[4, 1]}

Asi před 1 000 až 1 500 lety proběhla velká výbušná erupce, při níž se po svazích valily pyroklastické proudy plné pemzy. Podle datování vrstev sopečného popela ji katalog GVP i Wikipedie kladou zhruba do roku 750 (s nejistotou ±250 let). Nejmladší činnost se soustředila podél trhliny táhnoucí se vrcholovou částí k severoseverovýchodu: vznikl tu mohutný proud husté lávy a nejméně tucet malých kuželů, dómů a výbuchových kráterů. ^[1]

Žádná erupce v historické době není potvrzena. V listopadu 1993 pozorovatelé hlásili sloupec páry a popela; GVP to vede jako nejistou erupci a družice tehdy nezjistily žádnou deformaci (změnu tvaru) sopky. ^{[1, 4]}

Co o něm dnes víme

Od roku 1993, kdy byla u vrcholu pozorována pára, je sopka považována za spící, ale o její magmatické komoře se ví málo. Mezinárodní tým proto v roce 2022 rozmístil kolem ní malou zkušební síť seismometrů, která zaznamenávala místní zemětřesení, a v roce 2024 hustší síť geofonů na jejích svazích. Výsledky spolu s radarovými měřeními z družic mají ukázat, jak je sopka činná, jak se deformuje a zda souvisí s nedalekým horkým jezerem Laguna Verde. ^[2]

Tým vědců vedený Ákosem Kereszturim popsal Ojos del Salado jako místo s podmínkami podobnými Marsu: je tu chladno, sucho, vítr, silné ultrafialové záření, věčně zmrzlá půda (permafrost) a zároveň sopečné teplo. V jezeře ve výšce 6 480 m ohřívaném sopkou žijí mikroby včetně takových, které milují chlad, a u sopečných plynových průduchů (fumarol) mikroby, které v kyselém prostředí oxidují nebo redukují železo. ^[3]

Historie

Na vrchol poprvé vystoupili 26. února 1937 Jan Alfred Szczepański a Justyn Wojsznis z polské výpravy do And. Polští horolezci si tehdy také jako první všimli fumarol asi 200 m pod vrcholem. ^[4]

Asi 20 km severně od sopky vede silnice přes hraniční průsmyk Paso de San Francisco. V okruhu 10 km od vrcholu podle GVP nežije téměř nikdo. ^{[1, 4]}

Fakta

Kráterové jezero

asi 100 m, ve výšce asi 6 480–6 500 m

První výstup

26. 2. 1937 (polská výprava)

Poslední erupce

asi 750 n. l. (± 250 let)

Nejistá událost

pára a popel, listopad 1993

Slovníček

lávový dóm

kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct

pyroklastický proud

žhavá lavina plynů, popela a kamenů, která se valí po svahu sopky velkou rychlostí

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

permafrost

půda, která zůstává zmrzlá po celý rok

geofon

malý citlivý přístroj, který zaznamenává chvění země

Zdroje

1. Ojos del Salado, Nevados, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Murray-Bergquist, L. a kol.: Seismic Investigation of the Ojos del Salado Volcano, Chile: The Highest Altitude Volcano in the World. EGU General Assembly 2024, EGU24-17156 (abstrakt), EGU General Assembly (2024)
3. Kereszturi, Á. a kol.: Cold, dry, windy, and UV irradiated – surveying Mars relevant conditions in Ojos del Salado Volcano (Andes Mountains, Chile). Astrobiology 2020, doi:10.1089/ast.2019.2165 (abstrakt, arXiv:2005.14450), arXiv / Astrobiology (2020)
4. Ojos del Salado, Wikipedia
5. Ojos del Salado, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.