Incahuasi, Nevado de
sopka – Stratovolcano(es), Chile-Argentina, South America Volcanic Regions
- Kde
- Chile-Argentina, South America Volcanic Regions
- Typ (GVP)
- Stratovolcano(es)
- Nadmořská výška
- 6 638 m
- Tektonické prostředí
- Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
- Poloha
- -27,033°, -68,296°
Nevado de Incahuasi je obrovský sopečný masiv na hranici Chile a Argentiny, severovýchodně od nejvyšší sopky světa Ojos del Salado. S výškou přes 6 600 m patří k nejvyšším sopkám Země. Jméno znamená v kečuánštině „Inkův dům“ a na vrcholu se opravdu našla inkská obřadní stavba. [1, 2]
Jak vypadá
Masiv tvoří dva stratovulkány, které vyrostly v kaldeře široké 3,5 km. Mladší z nich končí kráterem širokým asi 1 km a po jeho svazích stékají dacitové lávové proudy. Na západních a jihozápadních svazích stojí starší lávové dómy z pleistocénu. [1]
Na východním svahu je obloukovitý kráter zčásti vyplněný dacitovým dómem. Asi 7 km severovýchodně leží čtyři pyroklastické kužely, z nichž vytekly lávy z čedičového andezitu na ploše 10 km². [1]
Podle anglické Wikipedie má sopka objem asi 231 km³ a zabírá asi 207 km². Zvedá se z náhorní plošiny ve výšce 4 300–4 700 m. Ledovce nemá, jen alespoň dočasnou sněhovou pokrývku. [2]
Výška vrcholu se ve zdrojích liší: katalog GVP uvádí 6 638 m, popisek fotografie v GVP a anglická Wikipedie 6 621 m, česká Wikipedie 6 640 m. [1, 2, 3]
Jak vznikl
Incahuasi leží na jižním konci Střední sopečné zóny And. Spolu s Ojos del Salado, El Fraile, Cerro El Muerto, Nevado Tres Cruces a El Solo tvoří asi 50 km dlouhý řetěz sopek. [2]
Hlavní sopka chrlila hlavně andezit a dacit. Okolní menší kužely ale vyvrhly tmavší, na hořčík bohatý čedičový andezit. Podle Wikipedie se tu taková magmata dostala na povrch proto, že se zemská kůra v této oblasti natahuje, a magma z pláště mohlo rychle vystoupat po zlomech. [2]
Jak je sopka stará
Podle GVP vypadají nejmladší lávy tak čerstvě, že by mohly pocházet z holocénu, tedy z posledních asi 11 700 let. Vulkanolog Oscar González-Ferrán je v roce 1995 považoval za holocenní, Shanaka de Silva v roce 2007 za možná holocenní. Katalog proto vede doklady o holocenní činnosti jako nejisté. [1]
Radiometrické datování ale ukazuje mnohem vyšší stáří. Podle anglické Wikipedie mají vzorky z hlavní sopky 1,57 až 1,00 milionu let. Vedlejší lávový dóm a pole lávových proudů jsou staré asi 760 000 a 740 000 let a láva z kuželů na severovýchodě asi 350 000 let. [2]
Staré datování by svědčilo spíš o vyhaslé sopce. Andské sopky však umějí mezi erupcemi odpočívat velmi dlouho, až milion let. Podle Wikipedie se navíc objevily zprávy o fumarolách, tedy únicích sopečných plynů. [2]
Nebezpečí
Sopka leží daleko od měst, takže by případná erupce ohrozila hlavně mezinárodní silnici přes nedaleký průsmyk San Francisco (v Chile označenou CH-31). Chilská služba SERNAGEOMIN ji zahrnuje do svých map ohrožení; v žebříčku nebezpečnosti 38 chilsko-argentinských sopek je podle Wikipedie na 27. místě. [2]
Historie
Na vrchol vystoupili už Inkové. V roce 1913 tu byla objevena inkská obřadní stavba a další archeologické naleziště leží na úpatí hory. Z novověkých horolezců vystoupil na vrchol v roce 1912 Walter Penck; podle pověsti ho předešel železniční inženýr Edward Flint někdy v letech 1854–1859. [2]
Fakta
- Význam jména
- „Inkův dům“ (kečuánsky)
- Objem sopky
- asi 231 km³
- Archeologie
- inkská obřadní stavba na vrcholu, objevena 1913
- Výstup Waltera Pencka
- 1912
Slovníček
- stratovulkán
- kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
- kaldera
- velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
- lávový dóm
- kupa husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže téct daleko
- pyroklastický kužel
- kopec nakupený z úlomků lávy a popela vyvržených z průduchu
- dacit, andezit, čedičový andezit
- sopečné horniny lišící se obsahem křemíku – nejvíc ho má dacit, nejméně čedičový andezit
- pleistocén
- starší čtvrtohory, doba ledová, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
- holocén
- nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let
- radiometrické datování
- určení stáří horniny podle rozpadu radioaktivních prvků, které obsahuje
- fumarola
- otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
Zdroje
- Incahuasi, Nevado de, Smithsonian Global Volcanism Program
- Incahuasi, Wikipedia
- Nevado de Incahuasi, Wikipedie
Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.
Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.