Socompa

sopka – Stratovolcano, Chile-Argentina, South America Volcanic Regions

Kde

Chile-Argentina, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

6 031 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

5 250 př. n. l.

Poloha

-24,396°, -68,246°

Socompa je přes 6 000 m vysoká sopka na hranici Chile a Argentiny v poušti Atacama. Před zhruba 7 200 lety se zřítila velká část jejího severozápadního svahu a vznikl jeden z největších a nejlépe zachovaných sesuvů sopky na světě. Od listopadu 2019 se podle družicových měření sopka pomalu zvedala (doloženo do října 2021) – je to první zachycený neklid této sopky. ^{[1, 3, 2]}

Jak vypadá

Socompa je mohutný stratovulkán (vrstevnatá sopka) z dacitu, vazkého a na křemík bohatého magmatu. Je nejmladší a nejjižnější sopkou řetězu, k němuž patří i Pular a Pajonales. Na rozdíl od nich na ní nejsou ledovcové morény, takže je jen málo rozrušená erozí. ^[1]

Hned pod sopkou vede průsmyk Socompa, kterým vede jediná železnice mezi Chile a Argentinou – trať ze Salty do Antofagasty. Výška vrcholu se ve zdrojích liší: katalog GVP uvádí 6 031 m, Wikipedie 6 051 m. ^{[1, 3]}

Velký sesuv

Asi před 7 200 lety se severozápadní část sopky zhroutila. Vzniklá trosková lavina – řítící se směs rozlámané horniny – se rozlila až asi 40 km od vrcholu. GVP uvádí plochu uloženin asi 600 km², anglická Wikipedie podle odborné literatury 490 km² a objem zřícené hmoty asi 19,2 km³. ^{[1, 3]}

Podle počítačových simulací citovaných na Wikipedii se lavina pohybovala rychlostí kolem 100 m/s a celý sesuv trval jen asi 12 minut. Ve zřícené části zůstaly obří utržené kry, takzvané toreva bloky, které tvoří hřbety vysoké stovky metrů. ^[3]

Uloženiny laviny byly nejdřív považovány za morénu nebo za uloženiny pyroklastického proudu. Teprve když erupce Mount St. Helens v roce 1980 upozornila na to, že se sopky mohou zhroutit, byly v roce 1985 správně rozpoznány jako sesuv. Suché podnebí Atacamy je zachovalo v mimořádně dobrém stavu. ^{[3, 1]}

Po sesuvu sopka znovu rostla: nedatované erupce vytvořily dacitové lávové dómy, které vyplnily velkou část jizvy po zřícení. Historické erupce známé nejsou. ^[1]

Co o něm dnes víme

V roce 2023 skupina vědců oznámila, že se povrch sopky od listopadu 2019 zvedá asi o 17,5 mm za rok. Změřili to radarovými snímky z družic (metodou InSAR) za období leden 2018 až říjen 2021 a potvrdily to i blízké stanice GPS. Předtím se podle autorů nejméně dvě desetiletí žádný měřitelný pohyb neobjevil. ^[2]

Zdvih nejlépe vysvětluje rostoucí tlak v podzemním zdroji v hloubce asi 2 až 10 km. Autoři považují za nepravděpodobné, že by neklid spustilo silné hluboké zemětřesení o magnitudě 6,8 z 3. června 2020, protože zdvih začal dřív. Podle Wikipedie by příčinou mohlo být nové magma; pozemní monitorování tu podle stejného zdroje v roce 2023 chybělo. ^{[2, 3]}

Život

Na sopce jsou nejméně na šesti místech fumaroly, otvory, ze kterých uniká teplá pára. Kolem nich žijí ve výškách asi 5 750–6 050 m společenstva mikroorganismů, mechů, lišejníků a řas – podle Wikipedie nejvýše položená známá společenstva svého druhu na světě. Leží vysoko nad řídkou vegetací okolí, která do hor nevystupuje, a jsou vázaná na fumaroly. ^[3]

Fakta

Sesuv

asi před 7 200 lety, dosah asi 40 km

Objem zřícené hmoty

asi 19,2 km³

Zdvih povrchu

asi 17,5 mm za rok od listopadu 2019 (měřeno do října 2021)

Rozpoznání sesuvu

1985

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela

dacit

sopečná hornina s vysokým obsahem křemíku; její láva je vazká a teče velmi pomalu

trosková lavina

rychlý sesuv obrovského množství rozlámané horniny, když se zhroutí část sopky

toreva blok

velká kra horniny, která se při sesuvu utrhne a sjede jako celek, aniž se rozpadne

lávový dóm

kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože nedokáže odtéct

InSAR

metoda, která z opakovaných radarových snímků z družic měří, o kolik se zvedl nebo poklesl zemský povrch, až na milimetry

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

1. Socompa, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Liu, F., Elliott, J. R., Ebmeier, S. K., Craig, T. J., Hooper, A., Novoa Lizama, C., Delgado, F.: First onset of unrest at Socompa: A recent geodetic survey at Central Andean volcanoes in Northern Chile. Geophysical Research Letters 50 (2023), e2022GL102480, doi:10.1029/2022GL102480, Geophysical Research Letters (2023)
3. Socompa, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.