Licancabur

sopka – Stratovolcano, Chile-Bolivia, South America Volcanic Regions

Kde: Chile-Bolivia, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 5 916 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poloha: -22,830°, -67,880°

Licancabur je pravidelný, strmý sopečný kužel vysoký 5 916 m na hranici Chile a Bolívie, dobře viditelný z chilského San Pedro de Atacama. V jeho vrcholovém kráteru leží jedno z nejvýše položených jezer na světě, ve kterém přesto žijí drobní živočichové. Vědci ho zkoumají i jako pozemskou obdobu dávných jezer na Marsu. ^{[1, 5, 2]}

Jak vypadá

Licancabur je stratovulkán – kužel ze střídajících se vrstev lávy a sopečných úlomků. Je souměrný, má strmé svahy a nenese stopy ledovcové eroze. Podle Wikipedie je kužel vysoký asi 1,5 km a široký kolem 9 km. Strmý je proto, že jeho láva byla velmi vazká. ^{[1, 5]}

Na vrcholu je kráter široký asi 400 m (některé zdroje uvádějí 500 m). Těsně na jihovýchod od Licancaburu stojí starší sopka Juriques s kráterem širokým 1,5 km, na severu navazuje sopečný řetěz Sairecabur a na severovýchodním úpatí leží jezero Laguna Verde. ^{[1, 5]}

Podnebí je chladné, velmi suché a větrné. Kvůli suchu sníh na hoře dlouho nevydrží a ledovce tu nejsou. Podle Wikipedie jsou bolivijské svahy součástí národní přírodní rezervace Eduardo Avaroa. ^[5]

Erupce

Podle GVP sopka vyrostla převážně v holocénu (posledních asi 11 700 let), podle Wikipedie v pozdním pleistocénu až holocénu. Chrlila hlavně andezit, méně dacit a čedičový andezit. Žádná historická erupce není známa. ^{[1, 5]}

Mladé kvádrové (blokové) andezitové lávové proudy stékají až 6 km po severozápadních až jihozápadních svazích a mají po stranách výrazné valy. Starší proudy dosahují až 15 km od kráteru a překrývají je usazeniny pyroklastických proudů – žhavých lavin plynů a úlomků – sahající do vzdálenosti 12 km. ^[1]

Jediná datovaná činnost je láva, která přetekla přes staré břehy jezera Laguna Verde. Ty jsou staré 13 240 ± 100 let, láva je tedy mladší. Podle Wikipedie zachovalé inkské stavby na vrcholu ukazují, že sopka je klidná asi 600 až 1 000 let; zvýšená teplota v kráteru ale naznačuje, že v hoře možná stále zůstává teplo. ^[5]

Jezero v kráteru

Ve vrcholovém kráteru leží malé mělké jezero se sladkou až slabě slanou vodou. Podle GVP měří asi 70 × 90 m, podle studie z roku 2009 asi 100 × 40 m s největší hloubkou 5,2 m. GVP uvádí naměřenou teplotu vody 6 °C. Led se na jezeře podle studie obvykle tvoří v dubnu a taje v září. ^{[1, 2]}

Podmínky v kráteru jsou drsné: řídký vzduch s tlakem asi 480 milibarů, tedy necelou polovinou tlaku u mořské hladiny, teploty od −40 °C do +9 °C a silné ultrafialové záření – v době letního slunovratu asi o 60 % silnější než u moře. U břehu se naměřilo i krátkovlnné záření UV-C. ^[2]

Přesto v jezeře žije plankton. Ve vzorcích odebraných v únoru 2007 našli vědci vířníka, larvy pakomárů, klanonožce, perloočky, lasturnatky a krytenku (jednobuněčný organismus s ochrannou schránkou). Několik z těchto druhů bylo pro vědu nových, mimo jiné krytenka, kterou autoři v roce 2009 pojmenovali Scutiglypha cabrolae. ^[2]

Co o něm dnes víme

Jezero patřilo mezi lokality projektu NASA High Lake Project. Ten zkoumal hranice života v extrémních podmínkách – v chladu, při nedostatku kyslíku, nízkém tlaku a silném UV záření – a pozemské obdoby dávných jezer na Marsu. Krytenka Scutiglypha cabrolae nese jméno Nathalie Cabrolové z NASA Ames jako uznání za její ochotu odebírat vzorky na takto nehostinných místech. ^[2]

V letech 2003–2004 měřily přístroje na vrcholu Licancaburu ultrafialové záření. Cabrolová a kolegové v roce 2014 ohlásili, že 29. prosince 2003 tam zaznamenali UV index 43,3 a označili ho za nejvyšší hodnotu, jaká kdy byla na zemském povrchu změřena. ^[3]

Jiní vědci tento rekord v roce 2015 zpochybnili. Podle nich by vyžadoval krajně nepravděpodobné, ne-li nemožné podmínky (mimo jiné extrémně tenkou ozonovou vrstvu) a spíš šlo o potíže přístroje nebo zpracování dat. Dříve naměřená maxima z vysokohorských míst, jako je Mauna Loa, La Paz nebo plošina Chajnantor, jsou podle nich pod 26. ^[4]

Historie

Jméno pochází z jazyka kunza: lican znamená „lid“ nebo „vesnice“, cabur „hora“. Na vrcholu i na severovýchodním úpatí jsou archeologická naleziště – obřadní plošina a kamenné stavby v kráteru a naleziště Tambo de Licancabur ve výšce asi 4 600 m. Podle Wikipedie je postavili Inkové nebo místní Atacameňové pro náboženské obřady. ^{[1, 5]}

Místní lidé horu uctívali ještě ve 20. století a vypráví se o ní řada legend. V jedné je Licancabur manželem hory Quimal, v jiné hrobkou inského krále. První doložený výstup na vrchol podnikl podle Wikipedie Severo Titichoca v listopadu 1884. ^[5]

Nebezpečí

Licancabur je považován za potenciálně aktivní, chilská geologická služba SERNAGEOMIN ho ale podle Wikipedie řadí mezi málo nebezpečné sopky – v roce 2023 byl na 68. místě z 87 chilských sopek. Leží daleko od obydlených míst: do 10 km od něj žije podle odhadu GVP asi 86 lidí. ^{[5, 1]}

Fakta

Kráterové jezero: asi 100 × 40 m, hloubka až 5,2 m (podle GVP 70 × 90 m)
Teplota vody v jezeře: 6 °C (naměřeno)
Nejmladší datovaný údaj: láva mladší než břehy Laguna Verde (13 240 ± 100 let)
Ohlášený rekord UV indexu: 43,3 (29. 12. 2003), zpochybněný
Nový druh z jezera: krytenka Scutiglypha cabrolae (popsána 2009)
První doložený výstup: Severo Titichoca, 1884

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela či úlomků
andezit: středně tmavá sopečná hornina typická pro sopky nad subdukčními zónami
dacit: světlejší sopečná hornina z vazké lávy bohatší na křemík než andezit
holocén: současné geologické období, posledních asi 11 700 let
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků, která se valí po svahu velkou rychlostí
bloková láva: lávový proud, jehož povrch je rozlámaný na hranaté kvádry
krytenka: jednobuněčný organismus (měňavka), který si staví ochrannou schránku
UV index: číslo vyjadřující sílu slunečního ultrafialového záření

Zdroje

Licancabur, Smithsonian Global Volcanism Program
De Smet, W. H., Gibson, J. A. E.: On a New Species of Euglyphid Testate Amoeba, Scutiglypha cabrolae, from the Licancabur Caldera Lake, Central Andes. Acta Protozoologica 48 (2009), 119–126, Acta Protozoologica (2009)
Cabrol, N. A., Feister, U., Häder, D.-P., Piazena, H., Grin, E. A., Klein, A.: Record solar UV irradiance in the tropical Andes. Frontiers in Environmental Science 2 (2014), 19, doi:10.3389/fenvs.2014.00019, Frontiers in Environmental Science (2014)
McKenzie, R. L., Bernhard, G., Madronich, S., Zaratti, F.: Comment on „Record solar UV irradiance in the tropical Andes, by Cabrol et al.“. Frontiers in Environmental Science 3 (2015), 26, doi:10.3389/fenvs.2015.00026, Frontiers in Environmental Science (2015)
Licancabur, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.