Sairecabur

sopka – Stratovolcano(es), Chile-Bolivia, South America Volcanic Regions

Kde

Chile-Bolivia, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

5 961 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poloha

-22,719°, -67,891°

Sairecabur je řetěz andezitových a dacitových sopek na hranici Chile a Bolívie, nedaleko chilského San Pedro de Atacama. Má nejméně deset center, která soptila až po poslední době ledové, a jeho nejvyšší vrchol měří téměř 6 000 m. Ve výšce 5 525 m na něm byl postaven dalekohled, podle Wikipedie nejvýše položený submilimetrový dalekohled na světě. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Sopečný řetěz je asi 22 km dlouhý a táhne se od sopky Escalante na severu po samotný Sairecabur na jihu. Kromě nich k němu patří například Curiquinca a Cerro Colorado. Protože chilské a bolivijské mapy používají místní jména, často se pro tytéž vrcholy liší – Escalante se říká také Apagado. ^{[1, 2]}

Výška hlavního vrcholu se ve zdrojích liší: katalog GVP uvádí 5 961 m, Wikipedie 5 971 m. Vrchol leží na severním okraji kaldery – velké propadliny po starší sopce – široké 4,5 km. Escalante má na vrcholu kráterové jezero a na svazích mladé lávové proudy. ^{[1, 2]}

Podnebí je tu velmi suché, studené a slunečné. Na hoře proto nejsou ledovce ani trvalá sněhová pokrývka, i když sníh občas napadne. Podle Wikipedie tu sluneční záření patří k nejsilnějším na Zemi. ^[2]

Jak vznikl

Sairecabur patří do Centrální sopečné zóny And. Sopky tu vznikají, protože se oceánská deska Nazca podsouvá (subdukuje) pod Jihoamerickou desku. Zemská kůra je tu velmi silná, až kolem 70 km, a tavenina při výstupu touto kůrou mění své složení. ^[2]

Podle Wikipedie mohla sopka, z níž vznikla kaldera, měřit kolem 7 000 m a patřit k nejvyšším sopkám na Zemi. Kdy se kaldera propadla, není jisté: někteří autoři ji spojují s ignimbritem Chaxas starým asi 7 milionů let, toto stáří je ale zpochybňováno. Kaldera každopádně vznikla ještě před holocénem. ^[2]

Erupce

Žádná erupce z historické doby není známa. Činnost po poslední době ledové začala jižně od vrcholu, nejmladší je ale neporušený lávový proud, který stekl k severozápadu. Mladé lávové proudy mají i ostatní centra řetězu. ^{[1, 2]}

Fumaroly (výrony horkých plynů) na samotné sopce hlášeny nejsou, horké prameny a fumaroly ale leží na břehu nedalekého jezera Laguna Verde. Pokud by sopka znovu soptila, šlo by podle Wikipedie nejspíš o lávové dómy a proudy s místním dopadem. ^[2]

Historie

Jméno pochází z jazyka kunza a znamená „hora deště“. Inkové na Sairecaburu i na sousední Curiquince postavili horské svatyně a hora byla považována za posvátnou. ^[2]

Podle GVP je severně od sopky činný sirný důl. Těžba síry v okolí v 50. letech 20. století přispěla k rozvoji městečka San Pedro de Atacama, kam se vytěžená síra vozila. ^{[1, 2]}

Dalekohled v 5 525 metrech

Na Sairecaburu byl ve výšce 5 525 m postaven dalekohled Receiver Lab Telescope. Podle článku jeho autorů z roku 2004 pracoval od konce roku 2002 a zachycoval terahertzové záření – neviditelné záření mezi mikrovlnami a infračerveným světlem, které zemská atmosféra propouští jen málo. ^[3]

Podle autorů z roku 2004 získal tento dalekohled jako první dobře kalibrovaná astronomická data ze zemského povrchu na frekvencích nad 1 THz. ^[3]

Fakta

Délka řetězu

asi 22 km

Šířka kaldery

4,5 km

Význam jména

„hora deště“ (jazyk kunza)

Dalekohled

Receiver Lab Telescope, 5 525 m, od roku 2002

Slovníček

andezit

středně tmavá sopečná hornina typická pro sopky nad subdukčními zónami

dacit

světlejší sopečná hornina z vazké lávy bohatší na křemík než andezit

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zřítí vrchol sopky do vyprázdněného magmatického krbu

subdukce

podsouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad ní vznikají sopky

ignimbrit

hornina z usazenin žhavých pyroklastických proudů, směsi plynů, popela a úlomků

holocén

současné geologické období, posledních asi 11 700 let

fumarola

otvor v zemi, kudy uniká horká pára a sopečné plyny

lávový dóm

kopa vazké lávy, která se nahromadí kolem výstupního otvoru, protože nedokáže odtéct

terahertzové záření

neviditelné elektromagnetické záření mezi mikrovlnami a infračerveným světlem

Zdroje

1. Sairecabur, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Sairecabur, Wikipedia
3. Marrone, D. P., Blundell, R., Gibson, H., Paine, S., Papa, D. C., Tong, E.: Characterization and Status of a Terahertz Telescope (2004), arXiv:astro-ph/0406290, arXiv (2004)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.