Tata Sabaya

sopka – Stratovolcano, Bolivia, South America Volcanic Regions

Kde

Bolivia, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

5 430 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poloha

-19,130°, -68,530°

Tata Sabaya je pravidelná sopka vysoká 5 430 m na bolivijské náhorní plošině Altiplano, nad severním okrajem solné pláně Salar de Coipasa. Na samém konci pleistocénu (starších čtvrtohor) se její jižní úbočí zřítilo a obrovská lavina trosek se vylila do tehdejšího jezera. Mladší lávové dómy a proudy pak jizvu po zřícení z velké části zaplnily. ^{[1, 3]}

Jak vznikl

Sopka patří do Centrální vulkanické zóny And. Ta vzniká subdukcí: oceánská deska Nazca se zasouvá pod Jihoamerickou desku, podle Wikipedie rychlostí asi 10 cm za rok, a v hloubce se z taveniny tvoří magma. Tata Sabaya je stavěná hlavně z andezitu. ^{[3, 1]}

Podle GVP vznikla sopka ve více fázích. Nejdřív se vytvořil plochý štít z pyroklastik (úlomků vyvržených výbuchy), na něm lávové dómy a nakonec výlevy lávy postavily kužel stratovulkánu. Na vrcholu nejsou ledovce ani stopy po nich (morény), což podle Wikipedie ukazuje, že je hora mladší než okolní vrcholy. ^{[1, 3]}

Zřícení a pozdější erupce

Na sklonku pleistocénu, podle Wikipedie asi před 12 000 až 12 360 lety, se zhroutil jižní svah sopky. Lavina trosek (směs rozlámaných hornin) urazila až 30 km a podle GVP pokryla přes 300 km² jižně od sopky. Studie z roku 2012 odhaduje objem uloženin na nejméně 6 ± 1 km³ a plochu na nejméně 230 km² – čísla se tak mezi zdroji liší. ^{[1, 3, 2]}

Lavina se vylila do pánve dnešního Salaru de Coipasa, který tehdy pokrývalo jezero. Na pahorcích z trosek se usadil vápenitý tuf (pěnovec), odpovídající vysoké hladině jezera asi před 12 000 lety. Autoři studie z roku 2012 rozlišili v uloženině šest typů pahorků a soudí, že zřícení mohla spustit kombinace pohybu magmatu a zemětřesení. ^{[1, 2]}

V holocénu (posledních asi 11 700 letech) sopka znovu rostla. Lávové dómy a proudy obnovily velkou část původní stavby, mladé proudy stékají po severozápadním a západním svahu a z částečného zřícení vrcholového dómu zůstaly uloženiny pyroklastických proudů na jihozápadě. Jedna erupce proběhla podle Wikipedie asi před 6 000 lety, sopka tedy může být stále činná. ^{[1, 3]}

Wikipedie zmiňuje i zprávu, že roku 1600 vybuchla v Oruru sopka jménem Sabaya a zničila vesnici; událost spojuje s velkou erupcí peruánské sopky Huaynaputina téhož roku. Katalog GVP žádnou historickou erupci Tata Sabaya neuvádí, takže jde o nepotvrzený údaj. ^{[3, 1]}

Lidé kolem

Okolí je řídce osídlené; pod sopkou, západojihozápadně od ní, leží vesnice Pagador. Jméno znamená „Otec Sabaya“. Na vrcholu je podle Wikipedie svatyně a sopka vystupuje v místních pověstech, někdy jako osoba. Na jejích svazích rostou stromy Polylepis tarapacana, které tvoří nejvýše položené lesíky na světě. ^{[3, 1]}

Fakta

Zřícení svahu

asi před 12 000–12 360 lety

Objem laviny trosek

nejméně 6 ± 1 km³

Datovaná holocénní erupce

asi před 6 000 lety

Slovníček

subdukce

zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce se přitom tvoří magma

andezit

sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami

pyroklastika

úlomky hornin, popel a pemza vyvržené při výbušné erupci

lávový dóm

kupa velmi husté lávy, která se nahromadí nad průduchem, protože neodteče

lavina trosek

rychlý sesuv obrovského množství rozlámaných hornin při zřícení části sopky

pyroklastický proud

žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se řítí po svahu sopky velkou rychlostí

pleistocén a holocén

starší čtvrtohory (doba ledová) a současné období posledních asi 11 700 let

Zdroje

1. Tata Sabaya, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Godoy, B., Clavero, J., Rojas, C., Godoy, E.: Volcanic facies of the debris avalanche deposit of Tata Sabaya Volcano, Central Andes. Andean Geology 39(3) (2012), 394–406, doi:10.5027/andgeoV39n3-a03 (abstrakt), Andean Geology (2012)
3. Tata Sabaya, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.